Delirium

Žádný převrat, teda. První polovina se mi líbila, jelikož se tu zajímavě rozvíjela zápletka, hlavní hrdina měl dost slušné halušky a něco bylo celkem psycho (hlavně obraz tatíka...), bohužel pak přijde druhá polovina, na scénu přijde bratr a kvalita jde dolů, jelikož ten jeho bratr je strašně nezajímavý. A to je pro ten film důležitý, což je horší o to víc. Dokonce ani celá ta zápletka s ním mě nezaujala, takže to pro mě ve finále ani nebylo moc napínavé. Na konec ani nevím, jestli jsem to dobře pobral, ale možná jsem nad tím moc přemýšlel. Potenciál to má, ale já osobně bych to nechal na těch psycho výjevech a finále bych udělal jako hodně psycho smíření s minulostí. Ale jinak je to celkem povedené, ačkoli to ze svých prostorů nevytěžilo maximum. Za pokus to však stojí. 3* (29.10.2018)

Dennis Iliadis je břídil a vypadá to, že Poslední dům nalevo byl jeho vrchol a od té doby spíše stagnuje. Zpočátku poměrně zajímavý nápad po půl hodině vyšumí do prázdna a následuje tuctová vata, která mě nezaujala absolutně ničím. Jediná Genesis Rodriguez přitahuje pozornost svou krásou, zbytek jsem musel protrpět. Nezaujalo bohužel. 40% (21.10.2018)

Založeno na nejistotě. Kromě hlavního hrdiny tu snad nebyla postava, jejíž existencí jsem si byl jistý. Pocit paranoie vyšel Iliadisovi na jedničku. Zadařilo se i herecky. Topher Grace mě bavil, Patricia Clarkson v roli policajtské mrchy neměla chybu a Genesis Rodriguez je kus. Co se moc nepovedlo byly nástupy halucinací či duchů. Potenciál tu sice byl, ale vše se bohužel obešlo bez lekaček, odpovídající husiny i trochu tíživější atmosféry. I tak se ale jedná o hodně slušný psycho kousek a jsem rád, že mě režisér nezklamal ani tentokrát. 70% (10.06.2018)

První polovina stojí za to, hrdina se v obrovském sídle plném tajných chodeb se šmíráckými průzory do jednotlivých místností a divných zvuků či stínů noří do tenat šílenství a film diváka ponechává v nejistotě, zda se to děje jen v hrdinově hlavě, anebo v obřím boháčském sídle straší doopravdy. Dvě tři lekačky fungují a sledování vyvolává mrazivý pocit. Je taky zábavné sledovat, jak tvůrci nezapřou svou inspiraci jinými horory.Dva příklady za všechny: když se Tom prochází v chodbách sídla zazobaného otce, nelze si nevzpomenout na Osvícení a chodby hotelu Overlook. Anebo záběr z videopásky, na němž jeden z duchů leze rozevlátým způsobem zpoza postele: nebylo přesně tohle chování Samary z Kruhu? Bohužel pak přijde druhá polovina filmu. A ta se dost zvrtne. Twist je překvapivý, ale změní se tím celý žánr - což uprostřed děje diváckému zážitku neprospělo. Kromě toho je druhá půlka plná klišé a nepravděpodobných okamžiků. Opravdu by se Tom uvězněný ve sklepení pustil do dlouhé a pomalé prohlídky sklepa, místo aby se pokusil dostat ven a zachraňoval Lynn, které jde o život? A proč by vlastně Lynn nebyla zabita hned a dočkala se další scény? Nebo třeba se nejde nepozastavit nad tím, jak mohl Tom mít po dvaceti letech pobytu v blázinci tak namakané a vysvalené tělo... Tyto scenáristické (a vlastně i castingové) chyby strašně škodí. Podobně jako obří nedovysvětlení celé zápletky na konci filmu. A kdo za to může? Správně, režisér Iliadis. Film se mu nějak rozpadl pod rukama, pevnější vedení by bylo jen ku prospěchu. Ale žádné nebylo. Což je škoda. (30.05.2018)

Popravdě - pokud by v tom nehrál Topher, tak se na to nedívám :D Ale na něj se prostě moc ráda dívám :D Je to příjemně rozjeté, ale pak to za mě spadne do takového "céčkového" stylu, že jsem už nevěřila svým očím a vůbec jsem se nechytala a jen jsem se děsila, co se tam dalšího objeví...Za mě velký propadák a mám z toho akorát tak guláš v hlavě...hmmm...guláš :D (24.02.2019)