Daredevil

V mnoha ohledech jsem si takto představovala Agents of SHIELD. Temnou, surovou atmosféru s hrdiny, kteří nejsou ani svatí ani vyloženě špatní. Prostě tak nějak uprostřed. Problémem Daredevila je však to, že si neuvědomuje, že jen toto nestačí a po třetí epizodě spadne do naprosté nudy plné zbytečného násilí a zdlouhavých monologů o tom, co a kdo komu patří, kdo je ten zlobivější a jak je tento svět nespravedlivý...NV druhé části série se však kolečka příběhu přeci jen trochu rozpohybují a seriál spíše než cokoli ze stáje MCU (na kteréžto narážky více než potěší!) začne připomínat ságu o Temném rytíři. Daredevil tak vytvoří krásně temný celek, který potěší i komiksové fanoušky, kteří více než rozmanitost a odlehčovací humor Marvelu preferují temnotu konkurentů z DC. (11.04.2015)

Vše, co Marvelům chybí na velkém plátně, vměstnal Daredevil do třinácti skvěle vystavěných epizod, které nezvládnou nudit nebo tahat čas, protože je kupředu žene jednak příval famózně obsazených vedlejších figur, jednak skvělý konflikt mezi dobrem a zlem... ale vlastně... můžeme v Hell's Kitchen o něčem podobném mluvit? Padouch Fisk je zcela v rozporu s marvelovským filmovým kánonem vystavěný s až biblickou ambivalencí lásky a nenávisti, něhy a krutosti a klaďas Matt od počátku pochybuje o tom, jak má být dobro naplněno. Seriál tak divákům na otázku dobra a zla nabízí dvě odpovědi - jednu krátkou a druhou velmi dlouhou. Ke všem (opodstatněným) komiksovým klišé vede velmi náročná a nepředvídatelná cesta, šperkovaná skvělou režií a na televizi nezvykle spektakulárním pojetí soubojů muže proti muži. Občas se člověku dere na mysl pochybnost, jak vlastně mohou mít ve světě Avengers lidé tak přízemní a reálné problémy. Daredevil svojí sociální rovinu vyvažuje ikonickým nasvícením, přesto neustále převládá dojem, že je to "rea deal" a ne eskapismus. O to opojnější jsou chvíle, kdy symbol vítězí nad příliš spletitou skutečností, kde neexistuje sterilita a dvojrozměrnost Iron Mana, Capa a dalších. Pro mě nejlepší komiksák od Dark Knighta. Zcela bez debat. Drew Goddard je pán. (15.09.2015)

"Opravdu je to tak dobré?" Přesně tuhle otázku jsem si položil když jsem viděl zdejší hodnocení a i hodnocení na IMDb. Nejsem příliš velký fanda komiksů a upřímně mám asi radši svět a postavy od DC, nežli ty od Marvelu, také jsem viděl pro mě naprosto průměrný film s Benem Affleckem a tak jsem byl předem hodně skeptický, což bylo dobře, o to víc jsem mohl být překvapen. Prakticky od prvního dílu na mě dýchla temná a ponurá atmosféra, velmi rychle mě chytlo šedé, korupcí a zločinem prolezlé prostředí a prakticky bez problémů jsem si oblíbil hlavního hrdinu. Navíc když se k charismatickému hrdinovi přidal snad ještě lepší a charismatičtější záporák, kterého jsem neměl problém pochopit a upřímně mi ho bylo místy i docela líto, tak jsem si ty jejich vzájemné souboje a boj o záchranu města (vždyť to přeci oba mysleli upřímně) opravdu náramně užíval. Co se týká brutality a faktu, že občas vidíme nějakou tu zlomeninu, hnisající ránu a nebo návod jak urazit někomu hlavu dveřmi od auta, tak mě osobně tohle nevadilo, spíš jsem to u seriálů s takovouhle atmosférou tak nějak čekal (přeci si nebudou měnit pugéty růži...). Jinak asi největším kladem tohoto díla je fakt, že nám naprosto bez problémů a uvěřitelně ukazuje, že nic není černo-bílé, a také nám to nabízí k posouzení otázky morálky a etiky (aneb jak daleko lze zajít při boji proti zločinu, abych se sám nestal zločincem) a to formou, která je nenásilná a pochopí jí i méně zdatní jedinci... Když to shrnu, a vrátím se k původní otázce, kterou jsem začal : "Opravdu je to tak dobré?", tak má odpověď po zhlédnutí první řady je "Ano, je". 9/10 (04.05.2015)

Dnes vzniká tolik televizních seriálů a z toho stále slušná část na motivy komiksu. Daredevil už ve svém starém filmovém podání ukázal, že není zrovna jednoduchá látka na zpracování pro film/televizi. Netflixu se však povedlo využít temnotu látky, Daredevilův charakter i semknutost postav v Hell's Kitchen. Díky tomu se Daredevil stal překvapením sezony. V první sezoně se postavy teprve ukazují, Daredevil se hledá, obléká a poznává své nepřátele včetně toho největšího. Chvílemi je Daredevil až podivně nesmrtelný, protože dostává opravdu velkou nakládačku (ale zranění jsou na něm současně vidět). V druhé sezoně jsou postavy skvěle využity a rozšířeny o fantastickou dvojici Elektra-Punisher. Tihle dva prohloubí nejen hlavní postavu, ale také svět, v kterém se tu pohybujeme. Tohle není přebarevněný a vtipný a univerzální svět Marveláckých Avengerů. Tohle je Hell's Kitchen. Temný, nebezpečný a obávaný svět pouličních bitek a špinavosti. Když pominu krásu a nebezpečnost Elektry a její příběh, je zásadním kamenem druhé sezony Punisher, který je perfektní. Od jeho psychického stavu až po jeho brutalitu ve věznici. Působivé. Co mě občas mrzí je, že některé scénáristické kličky jsou vyřešeny "najednou se objeví jedna postava, co tam pět dílů nebyla a všechno zachrání". Někdy to bohužel nefunguje ideálně (Stick hadr). Přesto, tenhle směr je správný, velice silný a Daredevil kvete do krásy. Jsem zvědav na třetí sezonu. (18.07.2016)

Daredevil se veze na podobné vlně jako Gotham, tudíž rezignuje na padouchy a hrdiny se superschopnostmi a jiné obskurní postavičky, ale podává příběhy slepého strážce spravedlnosti jako drsnou kriminálku z ještě drsnějšího prostřed newyorské čtvrti Hell's Kitchen. To se možná nebude líbit ortodoxním fanouškům barevných marveláků, kteří se těšili na týmovky se Spider-Manem, ale já jsem tímto zpracováním zcela spokojen a to ve všech aspektech akcí počínaje, atmosférou konče. Kapánek horší je to s obsazením. Charlie Cox, jakkoliv jsem si ho nejdříve nedokázal jako Matta Murdocka alias Daredevila představit, je zásahem do černého. Absolutorium zaslouží i výběr Vincenta D'Onofria do role Kingpina. Horší je to s týmem v Murdockově kanceláři. Deborah Ann Woll je mi místy až moc protivná a Elden Henson mi leze na nervy téměř neustále, což platí jak pro herce samotného, tak pro jeho postavu. Ale to si třeba časem sedne. Daredevil mě baví. 80% (15.04.2015)