Marvel's Luke Cage

Odtažitost a zpomalování tempa mi tolik nevadily, aspoň měl seriál vlastní tvář, která mu seděla. Druhá věc je, že mě na něm nejvíce bavilo, když se objevila „komiksovost“. Cageovi protivníci sice působili jako levná kopie Wilsona Fiska, ale zbytek postav, ať už nových nebo starých, dokázal sledování zpříjemnit, zvlášť když měly příležitosti, kde mohly vyniknout. A díky různým lákadlům se už nemůžu dočkat Defengers. 3,5* (Netflix) (10.10.2016)

I kdyz mi to vyslo na tri hvezdy, mel jsem v druhe puli problem cely serial vubec dokoukat. Proc se proboha tvurci zbavovali tak skveleho zaporaka? A proc ho nahradili nekym tak debilnim, klisovitym a nudnym? Kam se podela filmovost akcnich scen jake ma Daredevil? Kam se podela hutna atmoska Jessicy? Zde jsme dostali cernosskou pohadku s ucouranymi dialogy, nudnym vizualem a otravnymi postavami. Ze zacatku se najde nekolik dobrych epizod, ale postupne se to rozmelni v sed, sed a nudu. (23.11.2016)

Seriál o třetím Defenderovi pokračuje v tradici temných, stylových, nadmíru zábavných marveláckých adaptací, které se nebojí načnout závažnější témata. Proto jdu s hodnocením tak vysoko nehledě na několik zásadních problémů, které s Lukem Cagem mám. Třeba ten, že jsou evidentně všechny postavy v seriálu naprostí idioti, co nedokážou přemýšlet ani v rámci vlastního žánru (natož uvažovat jako lidi). Vždyť co je první věc, kterou udělá každý rozumný antagonista, když mu po čtvrti pobíhá neprůstřelný hromotluk se jménem Luke Cage? Přece se zaměří na jeho nejbližší! Ale ne, to tu místní gangsterskou sebranku ani nenapadne. Stejně tak do propasti zapomnění vyšumí jakoby mimochodem nadhozená idea toho nepřůstřelného mstitele utopit, otrávit, ... a místo toho se všichni ženou za superkulkou, co tu jeho hroší kůži provrtá. Cottonmouth, ač pitomec, je ale aspoň zajímavou postavou, dalším z řady vyvedených netflixáckých záporáků, a jeho sestřenka Maria je docela povedená mrcha. Tradice svělých záporáků tak umírá až s Diamondbackem, retardovaným králem podsvětí, co z něj sice jde docela strach, ale po většinu času je to jen ufňukanej zhrzenej blbeček. Ve skutečnosti bych pro tyhle a další blbečky a blbosti Lukeovi srazil vaz podobně jako nedávno Doctoru Strangeovi, ale tady celý seriál (nehledě na to, jak idiotský celý poslední díl byl) vytahují vedlejší charaktery - nejprve Pop, později a o to víc Shades a Claire, které jsem si možná až příliš oblíbil. (06.11.2016)

Stejně jako u Jessicy Jones, i tady jsou skvěle zpracované už úvodní titulky (jak audio, tak video), přičemž parádní atmosféra se projevuje i při vystoupeních v klubu Harlem's Paradise (kde vystupují skuteční umělci). Taky hudební podkresy se v různých scénách dost povedly. A skvělá atmoška přichází zaručeně vždy s Cornellem 'Cottonmouth' Stokesem (Mahershala Ali)... a s ním bohužel často i odejde. Další hlavní záporák Willis 'Diamondback' Stryker už není tak dobrej a ten jeho neprůstřelnej oblek se supersilou byl takovej nedomyšlenej, ale určitou kvalitu má (hlavně to jeho zabíjení). Shades - už od začátku jsem měl podezření, že Theo Rossi z něj udělá skvělou postavu. Mariah Dillard taky má svoje místo, i když její postava tak super není... ale nemůžou být super všichni, že. No, celkově je to na mě trochu moc black, ale takovej už asi Harlem je. Vadí mi akorát ta hromada negerskejch hlášek, žargonu, mluvy, osobností a jinejch názvů, kterejm bílej evropan moc nerozumí. Protože když to není zrovna negerské, je to americké. Luke Cage je ale zajímavej hrdina a dá se říct, že mě to i bavilo, hlavně ze začátku. Druhá série třeba napoví víc. A v té přichází Bushmaster a jeho jamajská cházka a byli super. Ta jejich jamajská angličtina prodchnutá špetkou reggae, trochou bylinkovejch kouzel a mystickejma věcma, v čele s nabouchaným Bushmasterem, kterej to nandá i Lukovi, aby v zápětí bojovali i proti společnému nepříteli? Hustý! Shades a v podstatě i ta Mariah Dillard ("Stokes, Mariah Stokes!") se vyvinuli v zajímavé postavy a taky se mi líbilo, jak tam byli sem tam začleněny i postavy z jiných propojených sérií (Iron Fist). Prostě, i když to bylo místama trochu zdlouhavé a zbytečné (jeho táta kněz), docela mě to bavilo. Trošku je i škoda, že další série se zatím neplánují. Zůstávám na třech. (17.10.2018)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)