Logan: Wolverine

Konečně (dík DEADPOOL?) se dělají i komiksárny pro rozmazlený dospělý co se jdou do kina bavit, a ne tam muset trpět dvě hodiny stamilionový trikový panďulácký #homo otravy, s tím, že si pak za odměnu (za kilo) odnesou speciál kelímek s jedním z nahoněných plochých superhrdinů, kam bych rád tak nachcal, naflusal a trochu nasral. Jo, až tak mě Marvel otrávil blitkou všech těch týmovek o hovně, tak jsem rád (ač jsem nikdy nebyl x-mení), že se tu nadává, propichují lebky, cáká krev, chcípne sem tam dítě, hlavní postava půlku filmu neurvale trpí bolestí ran a životem, všelijak dál kvalitní, přesto je to blockbuster. Tyhle filmy nemusí být dělaný pro nudný ovčí párečky, sluníčkový americký rodinky a vymývat přitom mozek zbytku lidstva... "And I looked, and behold a pale horse, and his name that sat on him was Death, and hell followed with him." (JC) (01.03.2017)

Předem upozorňuju, že v žádném případě nejsem fanouškem X-menů. Ano, sice jsem je téměř všechny viděl, ale dívám se na ně pouze kvůli všeobecnému filmovému rozhledu a taky proto, abych kámošům v hospodě na otázku „už jsi viděl nový X-meny?“ mohl odpovědět „myslíš ty, kde se ta piča z hladových her mění na modrou piču z hladových her a zlej bubák v brankářský přilbě nechá levitovat stadion, protože je na všechny strašně naštvanej a myslí si, že přemístěním fotbalovýho hřiště se všem pomstí? Jo, ty jsem viděl.“. Takže Logana jsem v kině navštívil pouze kvůli místním nadšeným výstřikům a zcela výjimečně mě tahle banda buzerantů nezklamala! Jo, trošku mi tam přišly úsměvný ty videoherní side quests typu „nažeň stádo koňů zpátky do ohrádky“ nebo „běž k bodu B spravit vodojem“, jak kdybych byl někde v Zaklínačovi, ale ve své velkorysosti jsem tyto kosmetické lapsy schopen přehlédnout. Určitě si ale nepřipouštím, že tahle temná depresivní prasárna pochází z toho trapného zmutovaného univerza a proto jsem film vnímal jako samostatný, dějově nezávislý a modrýma pičama neposkvrněný biják o starém chlápkovi, kterému z rukou vyjíždí mečíky. V tomto kontextu dokážu přimhouřit všechny tělesné otvory a napálit tam tu zasranou pětku. Přesně takhle si totiž představuju stylovou moderní kinozábavu a s radostí mohu prohlásit, že jsem po dlouhé době divácky naprosto ukojen, což je zásluhou především té fantasticky hrající jedenáctileté holčičky, která si můj penis získala prakticky od prvních okamžiků. A to i přes to, že je na můj vkus už trošku stará. (PS pro ty bystřejší: Všimli jste si mých hodnocení za poslední dobu? Samý čtyřky a pětky… to proto, že jsem si letos konečně zašukal!) (07.03.2017)

Obdivuhodná osobní oddanost ikonické postavě, která dalece převyšuje všechny, kterým bylo dopřáno vystoupit z ohmataných sešitů na velké plátno, v péči nanejvýš průměrného realizátora, který se veze na pohodlném ratingu a hrdinu dře do krve prvoplánově natolik, že ta cesta k čitelnému konci skrze instantní depresárium je až příliš okatá. Že malá holka v běsu rozsápe vojenské komando, je fajn, že mě ta hořká road movie s westernovým podkresem nechá emočně na nule, už ne. Ale aspoň si Foxové (ne)vědomky odškrtli adaptaci Last of Us. (08.03.2017)

“ŠPATNÝ VĚCI SE DĚJOU LIDEM, NA KTERÝCH MI ZÁLEŽÍ...“ /// Wolverine ve sračkách. A s ním plešoun, a … Logan je hrdina, ke kterýmu mám důvěru. Navíc se mi dostalo moc krásnýho vodkrvení policejní jednotky, což značí, že „R“ přístupnost mutantům svědčí. Teď bohužel nezbejvá, než zamáčknout slzu a popřát podobný štěstí mutantskýmu dorostu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Matka vo mně říká, že su Loganův parchant. 2.) Ukrejvám plešouna. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz„. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ne (31.05.2017)

Na žádný díl univerza mutantů, včetně Wolverinových sólovek nebo neoblíbené Apokalypsy, nedám dopustit, a když už mám k danému filmu výhrady (Poslední vzdor), stejně si ho dokážu užít i opakovaně. Přesto si teď, půl dne po projekci, nedokážu představit, že se dále budou vyprávět příběhy z tohoto světa. Logan totiž ve sto a jednom způsobu funguje jako poslední kapitola a to ta nejlidštější a nejuvěřitelnější. Je to kapitola krvavá, nekompromisní, depresivní, ale právě proto v ní jasné poselství celé x-menovské ságy vyznívá mnohem hlasitěji, než bych se odvážil čekat. Při vzpomínce na takřka libovolnou scénu se mi svírá srdce a nostalgicky se utápím v časech, kdy jsem před sedmnácti lety vyrazil jako komiksu neznalý teenager do místního kina na cosi jménem X-MEN a v prázdném sále poprvé poznával, zač je toho adamantium. Mohl za to Hugh Jackman a ještě mnohem víc za to může i dnes. Jenže tehdy poprvé a dnes naposledy. (04.03.2017)