Mami!

Absolutně jsem netušil, že exisuje nějaká diagnoza ADHD, ale co jsem netušil na začátku filmu tuplem, že mě příběh tak rozseká. Při scéně na parkovišti jsem měl slzy v očích, to se prostě nedalo jinak odkouknout. Silně a emotivní drama o vztahu matky a syna s diagnozou ADHD, kdo jí jako já nezná, tak si ani neumí přibližně představit jak tahle diagnoza může ničit nejen svého majitele, ale v podstatě všechny bytosti v jeho okolí hlavně ty nejbližší. Od začátku do konce jsem tohle prožil a prožitek to byl sice silný, ale neskutečně mně vyždímal a potřebuju odfrk. Ovšem kde by byl kvalitní námět, scénář i režie bez kvalitních hereckých výkonů že ? A to co tady předvádí ustřední herecké trio je naprosto dokonale precizní výkon, zejména Antonie Olivier předved nezapomenutelné herecké mistrovství. (06.03.2017)

Do nějaké 125. minuty jsem si říkala, že už se na "Mami!" v životě nepodívám; jedná se totiž typického zástupce filmů "na jedno zhlédnutí". Teď si ale říkám, že se případnému repete (např. prostřednictvím Filmového klubu, bude-li v něm ČT pokračovat) bránit nebudu, ba co víc, dokonce ho uvítám. S odstupem času si totiž stále více uvědomuji, jak silně na mě některé scény zapůsobily. Herecké výkony velmi dobré (na Kanadu:-)), postavy vám v jednu chvíli lezou na nervy a vzápětí jim upřímně fandíte, formát obrazu netypický a jeho změny načasované skvěle. Nejsilnější momenty: taneční večer, skupinové focení, karaoke, obchoďák, vysněná vize budoucnosti + vše od závěrečného "výletu"... Jo a co se výběru písniček týče, nadávejte si, jak chcete, ale mně se trefili do vkusu úplně maximálně.;-) (30.10.2014)

Herecky živelné, mateřsky nevyrovnané, uřvané!! Má to několik docela silných momentů, přesto se nedá říct, že by festivalovými fanoušky milovaný tvůrce důkladně zužitkoval možnosti, jež melodrama nabízí. Víme, že impulzivnost má blízko k agresi, víme, že mezi dvěma dominantními osobnostmi to bude vždycky vřít, víme, že na hysterii se nedá koukat víc než dvě a čtvrt hodiny. Občas se tu všichni (i ti za kamerou) až příliš předvádí, i tak si mě výsledek vlastně docela získal. (29.05.2015)

Fotky tady v galerii dost matou, protože první co člověka uhodí do očí je poměr obrazu 3:4. Překvapivě to nevadí, pohledem jsem zbytečně netěkal jinam, důležití jsou totiž tři hlavní představitelé, tedy problematický Steve, jeho máma Die a tajemná sousedka Kylea, kterým tahle stísněnost na filmovém políčku herecky dost pomáhá. Ne vždy ale prožívají jen trápení a zřejmě také záleží na správném úhlu pohledu, jak zazní od jednoho ze sousedů, takže se občas dění na pár příjemných okamžiků roztáhne do plné krásy. Ještě klika, že režisér má koule na to takhle si hrát nejen s formátem, ale vlastně i s naší trpělivostí, protože se mu povedlo vtáhnout mě do tohohle chaosu slov, agrese či beznaděje. Život je prostě jako bowling a bez koulí je to těžký .. (02.11.2014)

Mommy v nás evokuje ten romantický dojem z amerického malomesta, kde sedíme pred svojim papundeklovým domom na terase a zdravíme suseda. Tým však závisť končí, inak by sme s postavami asi nemenili nič. Dolan je v niektorých aspektoch, ako napríklad réžia a vedenie hercov absolútne sebaistý, v iných však cítiť jeho vek a neskúsenosť. Možno aj so životom, myslím že sa ešte bude výrazne zlepšovať a bude to najmä vekom. Jeho scenáre budú pôsobiť celistvejšie, ako napríklad ten k Mommy, bude menej formálne machrovať, pokiaľ sa ale na tento film budeme pozerať optikou nadšenia nad mladým talentom, tak film jednoznačne víťazí. Je to však najmä vďaka hercom, predovšetkým výkon Anne Dorval by si zaslúžil nejakú tú independent cenu. Iný Dolanov film som ešte nevidel, zaujíma ma vlastný názor na tento film aj v kontexte jeho zvyšnej tvorby. (16.02.2015)