Sicario: Nájemný vrah

Doporučuju na stejné téma pro srovnání dokument Cartel Land - aktuálně ho promítá festival Jeden svět 2016. Výrazně lepší příběh i biják, především méně čítankový, zploštělý a předvídavý, a - kupodivu - je realita dokonce pořád ještě drsnější - a samozřejmě zároveň složitější a jemnější - než digitální americké thrillery bez citu pro substrukturu. Trapný, mechanický, černobílý scénář tu zabil všechno, co se hýbalo. *~ (07.03.2016)

Výborná kamera, fungujúca atmósféra, zaujímavé postavy a velice atraktívne universum, ale pokryvkávajúca dramatugia s odfláknutým finále, ktoré z celého filmu spravilo triviálny pilot k neexistujúcému seriálu. "A to je všetko? Really?" Žial (bo som tomu strašne fandil), ale nestrhol ma Villeneuve a po divnom Enemy, začínam pochybovať či je Hollywood miesto kde dokáže byť tento talentovaný chalan štastný. Najväčším kráľom tejto dvojhodinovky ostáva famózne temný Jóhann Jóhannsson. 70% (15.10.2015)

„Kate, k této práci se musíte přihlásit dobrovolně. Tak si to dobře rozmyslete. Chcete toho být součástí?“ Ze Sicaria mám téměř stejné dojmy jako z předchozího režisérova Zmizení. Znovu jde o zatraceně kvalitní, poctivé krimi se snad ještě pečlivěji vystavěným příběhem a na druhou stranu o dost pomalejším (avšak nenudícím) tempem vyprávění, pozvolným budováním napětí, atmosférou plnou tápání a nejistoty, precizní technickou/vizuální stránkou (záběry z helikoptéry a hudba!) a výbornými hereckými výkony (Emily Blunt a hlavně Benicio Del Toro!). Ale stejně jako u Zmizení mám problém s koncem. Tentokrát ovšem nebyl důvodem záporák, nýbrž moje očekávání bombastického finále, které mi vyrazí dech, překvapí mě pointou…v Sicariovi však přišlo jen zneklidnění a já vzhledem k viděnému čekal opravdu o dost víc. Takže se cítím při hodnocení skoro až provinile, ale za mě to budou (znovu) „pouze“ silné 4*. „Hele, nic nebude tvým americkým uším dávat smysl. A budeš zpochybňovat všechno, co děláme. Ale nakonec to pochopíš.“ (13.07.2016)

Čas vlků. Musím přiznat, že jsem se bál, co s Denisem Villeneuve udělá přestup do Hollywoodu, ten už totiž semlel plno nadějných tvůrců (vzpomeňme třeba José Padilhu a jeho tragikomického Robocopa), jak se ukázalo, o Denise jsem se ale bál naprosto zbytečně. Už jeho předešlý thriller Zmizení byl přímo excelentní, teď se ovšem se Sicariem dostává ještě mnohem dál, totiž na post, který je v americké kinematografii velmi důležitý, post, který před ním sdíleli třeba Miloš Forman nebo Ang Lee, post režiséra-emigranta, přicházejícího z cizí země a tím pádem zprostředkující Američanům reflexi, ke které nemá žádný z nich nejvýstižněji řečeno ,,koule". Ač opakovaně zkoumá svůj stěžejní motiv, totiž násilí a jeho dopad na osobnost jedince, tentokráte jde o level výš a analyzuje jeho dopad na společnost a dochází k výslednici institucionalizovaného násilí. Jestliže totiž platí premisa volně interpretovaná na konci příběhu ,,Zákony mají smysl jenom v komunitě. Na úrovni federálního nebo mezinárodního práva žádný smysl nemají, protože nejsou vymahatelné.", staví příběh svého filmu coby politikum. Je možné zaměstnat coby agenta CIA hitmana a člena drogového kartelu? Proč ne, když je to ve jménu ,,vyšší pravdy". Je možné zapojit se do války drogových kartelů a stát na straně jednoho z nich? Proč ne, když se tak dá, byť nelegálně a protiústavně, regulovat obchod s drogami. Je možné mučit vězně? proč ne, když je to jediná cesta, jak se dozvědět systémově důležité informace. Film plný antihrdinů, do jejichž středu je postavena hrdinka, nováček coby protipól, který je konfrontován s realitou boje proti organizovanému zločinu a obecně s fungováním tajných federálních služeb a armády USA. Je to taková cesta poznání, cesta Platonovou jeskyní, až ven, ke skutečné pravdě, která ovšem oslňuje a pálí. A jelikož organizovaný zločin je stále brutálnější a nemilosrdnější, jsou i represivní složky státu tlačeny k podobně agresivnímu, cynickému, pragmatickému (a morálně problematickému) konání. Obžaloba i obhajoba systému zároveň. Po formální stránce naprosto dechberoucí záležitost, organické propojení hudby (post-rockově koncipované), nádherné kamery a pomalého tempa, skvostná dunivá a hřmící symfonie hudby, detonací a výstřelů... Pro mne osobně ne tak silné jako Denisovy dřívější filmy, hlavně Požáry a předchozí Zmizení, přesto naprostý masterpiece... (03.01.2016)

Sicario je malinko podvratný v tom, že ač svým úvodem slibuje akci s drsnou vojandou v hlavní roli, vypráví vlastně o někom a něčem jiném. Tento přístup postupné změny hlediska vyprávění se mi zamlouvá. Precizní Denis Villeneuve metodicky vykresluje drsný svět boje s drogovými kartely a ukazuje, že někdy ani ti hodně zkušení nemají na tento pomyslně nejvyšší level žaludek... Zkrátka skvělá režie i skvělí herci, už chybí jen kriminální případ s jasnějšími konturami. 8/10 (05.01.2016)