Král Artuš: Legenda o meči

Král Artuš by měl být po všech stránkách kulervoucím bijákem! Neuvěřitelný soundtrack, který si pouštím do dnes, extrémně sympatické obsazení, velkolepost připomínající Pána prstenů a hlavně extrémně skvělý režisér, se svým specifickým božím stylem filmařiny, akce a vyprávění. Jenže ten styl vyprávění občas až moc škodí. Leckdo by nedokázal narvat takovýto scénář do dvou hodin a potřeboval by aspoň o hodinu nebo půl hodinu navíc, jenže na to film i trpí. Nemá prostor dýchat a vším celou dobu sprintuje až dokonce a člověk se prostě nedokáže zabrat do toho příběhu, jeho postav a emocionálních momentů a to je za mě největší kámen úraz a důvod, proč už se na film asi nikdy nepodívám. Protože ve mě nic nevyvolává mimo úžas z režie a to mě prostě nudí. Stačilo by jen některé prosprintované sekce vystřihnout (které stejně nemá žadný dopad na příběh) a jiným dát větší prostor. 6/10! (26.05.2022)

Tak trochu jsem se bál dalšího Šitloka nebo Muže ze strýce, avšak musím s potěšením konstatovat, že Ryčí je díkymadoně zpátky z piči a legendy o vzniku hnusného piva, ledvinkového pudingu a vypatlaných čutálistů se zhostil vskutku kůl a důstojně. Ártý Pendragon je sice hlavou londýnské bordelové mafie, je to plné afrosaských rytířů, čínských kugfistů a vikingů vypraných v Perwolu, nicméně Karlík Huhňan v prehistorické džisce je charismatický sympoš, Žid Zákon kulantně slizký záporák, Bubla Bůčková skvělá v roli sklepní chobotnice, Exkalibr konečně předvedl, proč je výjimečným výkovkem, a sysluplná, místy i vtipná dějová linka, podpořená Gejovým originálním kulometným střihopisem, se tentokrát k hranicím pomateného homokokotismu ani nepřiblížila. Asi nejlepší fantasy za posledních pár let a s výbornou hudbou. (13.05.2017)

Očekávání byla minimální a výsledek? Největší překvapení letošního roku. Ritchie opět jede na své vlastní vlně a tentokrát perfektně kombinuje artušovskou legendu s temnou fantasy britských končin. Na pohled delikátní záležitost, kterou navíc skvěle podtrhuje Pembertonův soundtrack vycházející z britské kultury a testosteronem nabité dynamiky celého filmu (The Devil and Huntsman - lahůdka). Hunnam je i přes svůj věk vycházející sympaťák (vousy mu svědčí) a Law pokračuje ve svém zažitém mistrovství. Příběh potěší všechny milovníky středověké fantastiky a rozhodně neurazí - nevím na čem ti amíci jedou, ale jejich hodnocení považuji za ztrátu zdravého rozumu... Logan je z mé strany překvapivě překonán a já pocítil takovou radost, jakou jsem měl naposledy u Kingsmanů, nebo Civil War. (06.06.2017)

Mix všetkého možného aj nemožného v non stop nadupadonom kokteily a zároveň showreele na nápaditosť Guya Ritchieho. Pripomínalo mi to trochu jeho druhého Sherlocka...akurát po použití veľkej dávky kokainu. Objektívne to nie je moc dobré a viem si predstaviť ľudí, čo to budú intenzívne opľúvať, no pri tom návale režijných, kameramanských, strihačských alebo hudobných nápadov nie je šanca sa nudiť. Herci sú veľmi fajn a audiovizuálne je to fakt žrádlo a strašne preto zamrzí neprehľadnosť niektorých akčných scén (najmä finále) a slabá práca s príbehom. Je to proste skvelá jazda, pri ktorej som sa však nedokázal už po konci prvej tretiny zbaviť pocitu, že Ritchie pôvodne natočil trojhodinovú nudnú sračku s nudným príbehom a nakoniec sa im to podarilo so strihačmi, zvukármi a hudobníkmi zachrániť 8/10 (12.05.2017)

Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata). (17.05.2017)