Elle

Rozkošná úchylnosť. Vo svojej podstate je to ultra-čierna situačná komédia. Úprimne nerozumiem tomu zaškatuľkovaniu ako "psychologický thriller". Samotná psychológia hlavnej hrdinky je len konštruktom na povrchu. Je len katalyzátorom všetkých tých absurdných scén a jej konanie je zásadne účelové. A to nie je kritika ale konštatovanie. Všetko smeruje do precízne vygradovaných šokujúcich scén, ktoré skôr či neskôr doplní nejaký gag alebo hláška. Hitchcock nakrútil Psycho ako čiernu komédiu, pri Elle je tento Verhoevenov zámer ešte zrejmejší. (27.03.2017)

Vcelku obdivuji sebevědomé očekávání tvůrců tohoto filmu, že někdo bude ochotný přes dvě hodiny sledovat výsek ze života hodně zvláštní ženské postavy, k níž si těžko hledat cestu i sympatie a která až do závěru ani na chvíli nevystoupí z role totálně nevyzpytatelného člověka, u kterého netušíte, co v příští chvíli udělá (čímž má být mj. řečeno, že scénář v podstatě zcela rezignuje na nějaký příběh, v jehož průběhu by se Michèle nějak vyvíjela z bodu A do bodu B - osobně mi přišla v závěru naprosto stejná jako na začátku, jen s tím rozdílem, že kolem ní v průběhu těch dvou hodin umřelo několik lidí a rozflákalo se jedno audi). Pokud tedy hlavním zdrojem toho sebevědomí nebyla skutečnost, že roli Michèle ztvárnila Isabelle Huppert, která je zde samozřejmě herecky excelentní jako vždy a má dostatečně vybudované renomé, aby k filmu dokázala přitáhnout náležitě početné (frankofilní) publikum. Protože se k této cílové skupině neřadím, Elle mě moc nebavila, a musel jsem se dost nutit, abych tu úmornou podívanou zhlédl až do konce. Jak jsem už napsal, Isabelle Huppert je zde sice výborná, ale kvalitní herecký výkon mi ještě nedělá dobrý film (podobně jako rádoby kontroverzní obsah), a navíc mi není úplně příjemné sledovat film, v němž v podstatě z jediného záběru nesleze 62 letá herečka, protože mám ve filmu prostě rád mladý hezký holky, a i když Huppert na svůj věk samozřejmě vypadá výborně, tak mi přišlo minimálně nepatřičné (i za předpokladu, že by její postava vědomě lhala), když v jedné scéně mluví o tom, že má menstruaci, protože je evidentní, že menopauzu má dávno za sebou. Celkově to na mě působilo dojmem, že toto je látka, která na stránkách knihy může fungovat velmi dobře, ale ve filmu bohužel ne, a stále jsem nepřišel na důvod, proč ten film vlastně chtít vidět, pokud člověk není bytostný fanda současného francouzsky mluveného filmu nebo Isabelle Huppert. (15.03.2020)

No tak tímhle jsem se vyloženě protrápil a ani Verhoevenovo jméno mě nepřesvědčilo, abych nepoužil rychloposuv. Upřímně řečeno nějak moc nechápu, o čem to vlastně bylo. Ženskou na hranici důchodového věku kdosi znásilní a ona pak řeší Bůh ví co. Možná jsem na to moc natvrdlej a nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci, ale faktem zůstává, že jsem se neměl čeho chytit. Nad vodou film držela jen výborná Isabelle Huppert, ale vzhledem k tomu, že prakticky neslezla ze záběru, začala mi i ona postupem času lézt na nervy. Velké zklamání. 25% (09.03.2017)

Michèle Leblanc je ženou v najlepších rokoch, ktorá vedie jednu z menších spoločností na vytváranie počítačových hier do hracích konzol. Od detstva sa v jej živote strieda jedna zvrátená skúsenosť za druhou. Takmer 70 ročná matka udržuje vzťah s relatívne mladým milencom, syn sa utápa v podivnom vzťahu v ktorom je skôr osočovaný než milovaný, otec sa zapísal do francúzskych dejín ohavným činom, ktorý otriasol celým svetom. Aby toho nebolo málo, je z nenazdajky prepadnutá neznámym páchateľom, ktorý ju vo vlastnom príbytku znásilní. Môže vôbec človek vstrebať takéto skúsenosti bez toho, aby to neovplyvnilo jeho zdravý úsudok či myseľ??? Sarkastické, podivné, skrátka zmes žánrov, ktorý mne náramne chutil. Jediný dôvod prečo klesám pri svojim hodnotení je nezmyselne premrštená stopáž, ktorá zbytočne uberala na tempe. Inak od "Verhoeven-a" po dlhej dobe trefa do čierneho. Diváka by ešte mohlo zaujímať, že scenár k tomuto filmu napísal "ten", čo spackal "13 Sins", teda remake omnoho kvalitnejšieho, Thajského hororu "13 Beloved". (01.11.2016)

Tak nás chtěl starý lišák Verhoeven zase jednou šokovat - a jak jinak, než v žádoucím (a snad už i žádaném) trendu násilnicko-sexuální popkultury, dnes už zklasičtělé, nebojím se říct - jenže to se splet! My už se posunuli! On se totiž nikdo neděsí, naopak, hýří se zde superlativy - chytré, perverzní, nádhera, skvělé, osvěžující, postavy výjimečné... nikdo se nepozastaví nad zvráceností rodiny, nad naprostou absencí citů, nad ztrátou sebeúcty zaprodané heslu žít a užít, přes mrtvoly, třebas i ty vlastní... není divu, ono je to také k obdivu servírováno, snad až na asociaci s počítačovou hrou... nakonec, proč se pohoršovat nad realitou, která nás odráží ve virtuální zábavě, kde hodnotíme výbornou hratelnost, ohromující vizuál, skvělé ozvučení jakož i úrovně zvrhlostí, když se nikdo nezeptá - co to vůbec hraju? A hlavně - proč vlastně?? Tak si teď lámu hlavu, jaké ponaučení z filmu plyne, protože pardon, pobavení neberu, možná výstraha váženým občanům, praktikujícím katolíkům zvlášť; ne aby vás někdy napadlo vyvraždit půl ulice, protože pak půjdete bručet, z vaší dcery se stane amorální, nadržená mrcha, z vaší ženy "věčně mladé" monstrum, z vnuka vyschízovanej hlupák a z pravnuka černoch... ale stejně, úplně nejvíc nejhorší úchyl je ten, co má na zahradě kýčovitý betlém v životní velikosti, to abyste ho nepřehlídli (ten betlém). O výkonu Isabelle Huppert se snad ani nebudu rozepisovat, i přesto, že se na ni ráda dívám, mě po předchozích zkušenostech její poloha (herecká, i ty ostatní) nijak zvlášť nepřekvapuje, spíš podléhám pokušení myslet si, že odehrává samu sebe, i tak ale byla tím nejlepším, co mi bylo nabídnuto. (09.02.2017)