Elle

Vcelku obdivuji sebevědomé očekávání tvůrců tohoto filmu, že někdo bude ochotný přes dvě hodiny sledovat výsek ze života hodně zvláštní ženské postavy, k níž si těžko hledat cestu i sympatie a která až do závěru ani na chvíli nevystoupí z role totálně nevyzpytatelného člověka, u kterého netušíte, co v příští chvíli udělá (čímž má být mj. řečeno, že scénář v podstatě zcela rezignuje na nějaký příběh, v jehož průběhu by se Michèle nějak vyvíjela z bodu A do bodu B - osobně mi přišla v závěru naprosto stejná jako na začátku, jen s tím rozdílem, že kolem ní v průběhu těch dvou hodin umřelo několik lidí a rozflákalo se jedno audi). Pokud tedy hlavním zdrojem toho sebevědomí nebyla skutečnost, že roli Michèle ztvárnila Isabelle Huppert, která je zde samozřejmě herecky excelentní jako vždy a má dostatečně vybudované renomé, aby k filmu dokázala přitáhnout náležitě početné (frankofilní) publikum. Protože se k této cílové skupině neřadím, Elle mě moc nebavila, a musel jsem se dost nutit, abych tu úmornou podívanou zhlédl až do konce. Jak jsem už napsal, Isabelle Huppert je zde sice výborná, ale kvalitní herecký výkon mi ještě nedělá dobrý film (podobně jako rádoby kontroverzní obsah), a navíc mi není úplně příjemné sledovat film, v němž v podstatě z jediného záběru nesleze 62 letá herečka, protože mám ve filmu prostě rád mladý hezký holky, a i když Huppert na svůj věk samozřejmě vypadá výborně, tak mi přišlo minimálně nepatřičné (i za předpokladu, že by její postava vědomě lhala), když v jedné scéně mluví o tom, že má menstruaci, protože je evidentní, že menopauzu má dávno za sebou. Celkově to na mě působilo dojmem, že toto je látka, která na stránkách knihy může fungovat velmi dobře, ale ve filmu bohužel ne, a stále jsem nepřišel na důvod, proč ten film vlastně chtít vidět, pokud člověk není bytostný fanda současného francouzsky mluveného filmu nebo Isabelle Huppert. (15.03.2020)

Žijeme v skazenom svete. Verhoeven to vedel vždy. Postupne to prezentoval vo svojich dielach od začiatku. Jeho umeleckejší, artový prístup v poslednej dobe ukazuje presne tú odvrátenú stranu spoločnosti aká nás fascinuje, pretože sa nedotýka tradičných konvencií. Nie je to príjemný film a nie sú to dobré postavy. Akceptujú spoločenské zlo a vedia sa v ňom pohybovať. A tím sú nám možno sympatické. Isabelle je fantastická. A to ostatné odsýpa ako by malo. Nebudem sa k tomu vracať. Ale na konci som mal malé porozumenie. Všetky tie zlé veci, čo nás tvoria sú o to ťažšie, že sa s nimi musíme naučiť žiť. Monštru rozumie len iné monštrum. (20.04.2019)

Paul Verhoeven pokračuje v tom, co on a Cronenberg umí tak dobře - vyprávět o odvracené straně lidskosti. Ve středu dění je již sám o sobě zajímavý charakter dominantní ženy v brilantním podání Isabelle Huppert a kolem ní je hned několik drobných a neobyčejných podzápletek, které pečlivě vykreslují život okolo. Filmu nechybí špetka zvrácenosti, vášně i surovosti, které jsou Verhoevenovi vlastní. S těmito instrumenty pracuje režisér zkrátka skvěle a výsledkem je 130 minut nenudící "drama" v pravém slova smyslu. 8/10 (10.01.2017)

Evropský provokatér a mistr erotických thrillerů Paul Verhoeven se (i s ohledem na svůj pokročilý věk) vrátil ve velkém stylu. Žádná senilní báchorka o jedné manipulativní šéfové, ale poctivá a originální podívaná, která by to měla za oceánem podstatně obtížnější než v tematicky otevřenější Evropě. Verhoeven zkoumá lidskou zvrácenost z několika pohledů, hlavní postava je zkažená potvora, kterou všichni poslouchají a která i po sexuálním násilí na vlastní osobě povstane a dělá, jakoby se nic nestalo. Verhoeven se na lidské slabošství dívá zkušenou optikou, předkládá několik dialogově vypiplaných scén, mnohá překvapení i silná sdělení. Není to film, který by přitáhl masy, ale chlapík, který stojí za vysokorozpočtovými kusy, jako jsou Hvězdná pěchota, Základní instinkt nebo RoboCop, dokázal, že by nás měl těšit častěji. Zdálo se, že za oceánem ztrácel inspiraci, odešel domů, kde pak natočil jeden z nejlepších filmů své kariéry, Černou knihu. Ambice mu nechybí ani tentokrát. Samozřejmě v tom velkou roli hraje odvážná a velmi přesvědčivá Isabelle Huppert, která si řadu scén krade pro sebe. Tempo vlažnější, pár odboček nadbytečných. Místy ale výborně satirické, těším se s Verhoevenem na příště. (31.10.2016)

,,STUD NENÍ DOSTATEČNĚ SILNÁ EMOCE, ABY NÁS OD NĚČEHO ODRADILA“... /// Elle je emancipovaná MILFka, která jde s dobou. Zřejmě proto necejtí potřebu nahlásit zprznění ve vlastním domě (no… ještě má i jinej důvod, ale…). Verhoeven si s námi (zase konečně) hraje. Rozehrává (pomalu) vztahový drama, ve kterým nahlížíme do jejího soukromý. Aby to prej nebyla nuda (což ovšem není), pro jistotu přidává stalkera. Takovej sexem naplněnej kousek rušnýho života, kterej má (zase) vypovídat něco o duševním rozpoložení ženský duše. Sice je to víc dramatický než trhrillerový, ale mně se tenhle pohled „do nitra“ a pod sukni líbil. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu "Oh...", kterou v roce 2012 napsal Philippe Djian, neznám. 2.) Chcu slyšet ten příběh o pánovi, kterej dělal dětem křížek na čele. 3.) Sousedka má furt rozbitou držku. 4.) Thx za titule „dragon-_-“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.11.2017)