Muž, který zabil Dona Quijota

Skvěle modernizovaná filmová adaptace klasickýho díla o významu hrdinství a zároveň vysněný projekt pod taktovkou americkýho blázna s britským srdcem, Terryho Gilliama. Jakožto moderně pojatá absurdní komedie to sice není žádná sláva, obyčejný průměr, ale sympatický Adam Driver jemuž skvěle sekunduje Jonathan Pryce tuhle bizarní frašku vylepšují o stupínek výš díky jejich vzájemný chemii.... VERDIKT: 7 větrných mlýnů z 10 (16.11.2019)

Z velmi dlouho očekávaného a rozličnými problémy ošlehaného Gilliamova projektu se po letech čekání stala realita a jde prakticky o takový jeho manifest proti tvůrčí komerčnosti. Arogantní a zpovykaný režisér reklamních spotů Toby se vrací na místo, kde před lety natočil svůj studentský snímek, a zde kromě notné dávky nostalgie nalézá pomateného starého muže, jehož Tobyho tvorba uvrhla do spárů šílenství - myslí si totiž, že je Don Quijote. Hranice reality a snů i přítomnosti a minulosti se bortí a ústřední duo se dostává do řady ztřeštěných situací, které nekončí vždy zrovna vesele. Typický gilliamovský snímek bude pro řadu lidí vcelku těžký na sledování, ale nemám pochyb o tom, že si svou diváckou základnu najde. [KVIFF 2018] (05.07.2018)

Nečekal jsem mnoho, ba dokonce nečekal jsem víc, než jemný dotyk bláznosvství Terryho Gilliama se špetkou nudy, která se občas do jeho filmů vkrádá, ale výsledek byl jiný. Don Quijote je i pro mě velmi sympatický příběh, byť jsem tu bichli samozřejmě nepřelouskal. Láska, kterou Terry Gilliam k příběhu Dona Quijota chová a pocta, kterou mu vzdává, je cítit téměř z každého záběru. Příběh je v nadsázce a jemném humoru vystavěn tak, aby dal vyniknout kontrastu mezi dobou moderní a dobou Dona Quijote. A to je skvělé, lehce inteligentní, nikoli však pozérské. Zábavné, humorné, ale ne zcela absurdní. Vsadím se, že spoustu, možná i většinu diváků nebude tato kompozice nijak hluboce oslovovat, ale to už je daň za nevšední umění. Za mě výtka pouze malinko protahovanému konci, jinak to na mě působilo jako příjemné pohlazení na duši. 8/10 (08.07.2018)

Mistr Gilliam je starý blázen, což je v případě umělcově nejen v naprostém pořádku, ale navíc je to možná dokonce potřeba, protože jen tak potom může vzniknout něco, co by se dalo vlastně označit za poctu šlechetnému bláznovství, toho symbolu lásky a upřímnosti, který se dnes již téměř nevyskytuje. Ta zdánlivě obyčejná a jistě také nedokonalá komedie se silnými groteskními prvky v sobě totiž skrývá velmi citlivou duši ukazující ošklivost světa a krásu pravých ideálů a snů. ... Já jsem Don Kichote! 80 % (15.07.2018)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)