Straight Outta Compton

Vskutku pozoruhodné. Přiznám se že i já nemám často odpověď na otázku zda je rap vlastně forma hudebního umění. A v mých očích pokud je, tak samozřejmě nedosahuje výše například klasické nebo rockové hudby... ale dost těchto úvah. Film se povedl, protože ve mě vzbudil zájem o tu partu lidí, která na plátně rapuje (neodvážil bych se použít slovo zpívá) o nenávisti k policii (má na ni plné právo), k bílým, k černým, k židům a vlastně asi ke komukoliv kdo se jim zrovna nelíbí. Casting povedený (celou dobu jsem si lámal hlavu nad tím jaktože je ten herec co hraje Ice Cuba na něho tak moc podobnej). Z filmu je cítit že se jedná o srdeční projekt pro asi každého z těch co se na něm podíleli. Upřímně, pochopil bych i nějaké ocenění ať už herecké nebo filmu celkově. Prostě kluci se snažili a zahráli to perfektně. 75% (31.03.2016)

Zkrátit stopáž o nějakých dvacet minut a jít hlouběji do psychologie postav, bylo by to za 5*. Film stojí na typologicky správně obsazených hercích a vynalézavé režii, která představuje takřka desetiletý dějový cyklus komplexně a cílevědomě, přičemž první hodina je zasazením příběhu do gangsterského a rasistického pekla, kde je zakázáno mít vlastní sny, přímo fantastická. Zbytek je už lehce rutinní recitace událostí a standardního životopisného motta "kdo koho víc podrazí", které ale stále nechybí autentický nádech kontroverzního byznysu a v závěru i slušná dávka emocí, takže spokojenost je určitě na místě a studio Universal si může hrdě odškrtnout další skvěle odvedenou prácičku ve svém historicky nejúspěšnějším roce... 85% (27.11.2015)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)

Niet najmenších pochybností, že vo svojom veku nie som cieľovou skupinou divákov takýchto filmov a takej hudby. Ale snažil som sa nezaujate sledovať príbeh ľudí, ku ktorým mám nulovú empatiu. Je pravda, že majú v krvi rytmus, ale posolstvo, ktoré vykrikujú divákom iba podnecuje negatívne vášne. Tento film radím do skupiny škodlivých filmov, ktoré vtĺkajú divákom do hláv, že nie je potrebné vzdelávať sa, nie je potrebné pracovať, je treba mať iba šťastie, nejaký nápad a príde život po akom túžia. Život ohraničený drogami, chľastom, babami a materiálnymi pôžitkami od výmyslu sveta. A to, že im diváci toto všetko zaplatia svedčí o tom, že ich takéto príklady priťahujú. (07.03.2020)

Skutočne poučný film o zrode gangsta rapu, čo by sme len bez tej kultúry robili?! Nádherná oslava vulgárnosti, voľného sexu, ale pozor so silnou dominanciou mužov ako samcov, čo určujú pravidlá koho kedy mrdať, čo by v Bruseli určite silne odporovalo nejakej vyhláške, no našťastie sme v Amerike a  gangsta môže slobodne a progresívne propagovať podnikanie s psychotropnými látkami, sem tam sa objaví nejaký mŕtvy, ale zas proti závistlivcom aj zbrane treba mať, a naopak - závidieť môžeme len my, čo sa smutne pozeráme, ako niekto beztrestne a privilegovane stále hovorí černochom, že sú čierni, teda nigga. Zároveň je tu silná ukážka policajnej brutality, ktorá nenávidí pouličných podnikateľov len kvôli farbe pleti, vrcholom poetizmu bola scénka, kde čierny gangsta hovorí čiernemu policajtovi, že je rasista. Ach, tie naučené formulky, niekedy vykĺznu len tak! Ale s tou policajnou diskrimináciou majú pravdu, veď aj preto sa tak mocne pohlo to spravodlivé hnutie planúce heslami, že len a len na čiernych životoch záleží hneď po tom, ako špinavý rasista bielej povahy neúmyselne zabil človeka len preto, že mu kvôli farbe pleti chcel zabrániť v slobodnom a nezdanenom podnikaní s drogami. Vďaka duchom ruku podávajúcemu prezidentovi sa to ako tak v Amerike už zlepšilo, ale kto vie, kedy dobrým časom zase odzvoní, keďže nebezpečenstvo na mladíka Joea čaká všade, napríklad pri každom schode. Netreba sa ale poďakovať, a to treba podotknúť až podčiarknuť, aj skutočným pôvodcom, ktorý umožnili, že tak vysoké umenie ako gangsta rap vôbec vznikne, a to sú samozrejme novovekí otrokári. Aj vzhľadom na to sa Straight Outta Compton dá voľne preložiť ako: Priamo z bavlníkových plantáží. (23.04.2024)