Režie:
Damián SzifronScénář:
Damián SzifronKamera:
Javier JuliáHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Darío Grandinetti, María Marull, Mónica Villa, Diego Starosta, Héctor Drachtman, Rita Cortese, Julieta Zylberberg, César Bordón, Leonardo Sbaraglia (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Šest divokých historek spojuje téma drobných i větších nespravedlností a křivd, kterým se člověk nemůže bránit, nechce-li překročit hranice zákona či dobrých mravů. Čeho je ale moc, toho je příliš. V různých situacích se hrdinové filmu dostanou do bodu, kdy už jim dojde trpělivost. Vezmou věci do svých rukou a s lidskou malostí, byrokracií či vypočítavostí si to vyřídí s intenzitou rozzuřeného zvířete. Černá komedie koprodukovaná bratry Almodóvarovými si podmanila diváky festivalu v Cannes i Karlových Varech. Není divu. Nervy totiž můžou rupnout každému a pocity hněvu jsou stejně univerzální jako uvolňující účinek smíchu, který se dostaví při každém z šesti překvapivých rozuzlení. (Aerofilms)
(více)Videa (8)
Recenze (907)
Skutočne neskutočné, ako sa dajú poňať príbehy obsahujúce prvky čierneho humoru. Originalita sa v tomto prípade nezaprie, len nerozumiem tomu, z akého dôvodu, keď som doslova fanúšikom takéhoto druhu vtipu, som sa ani raz nezasmial. Teda ak sa neráta úškrn. "Wild Tales" mi rozhodne prišiel skôr ako polodokonalá, smutná, frustrujúca dráma v ktorej sa hlavné postavy cudzím pričinením, či vlastnou hlúposťou dostávajú do úplne bezradných situácií, než film, ktorý by mal mimoriadne pobaviť. Alebo som len skrátka nebol vhodne emocionálne naladený a tak ma ponúknuté prvky humoru minuli na 100 honov. ()
Prozatím asi nejlepší kino-zábava letošního roku. Šest velmi černohumorných (a občas i překvapivě brutálních) povídek, které spojuje motiv nasranosti a ztrácení nervů obyčejných lidí v obyčejných situacích, čehož výsledkem jsou vzápětí situace ne zrovna obyčejné. Jednotlivé příběhy jsou co kvalitou vzácně vyrovnané - některé se mi samozřejmě líbily o něco méně než další (u mě vede redneck, inženýr Bombička a hlavně nepodařená svatba), ale žádnou bych nenazval významným kvalitativním propadem. Pokud bych musel něco vytknout, tak snad jedině to, že občas mi vypointování příběhů či některé dějové zákruty přišly předvídatelné o něco dřív, než bývaly měly. Za to bodík dolů, ale jinak velké doporučení. ()
Argentinsko-španělská, velmi vášnivá, slepenice šesti na první pohled nesouvisejících povídek, ukazuje s velkou dávkou ironie lidi v těch nejvyhrocenějších situacích a ani jednou necouvne. Dobře zahraná, napsaná i natočená komedie sice lehce kvalitou kolísá u jednotlivých povídek, ale ve výsledku skvěle pobaví, stačí se nebát něčeho odvážnějšího. ()
Kdysi jsem navštívil psychiatra a se znepokojením se ho ptal, jestli jsem v pořádku, pokud dnes a denně čelím čím dál tím intenzivnějším tužbám zakroutit svým potomkům krky. Ujistil mě, že to patří k údělům téměř každého rodiče a má to taky. Jemu prý pomáhá alkohol a když už nebudu vědět, kam dál, místo sečných, bodných a střelných zbraní je lepší vytáhnout nějakou kuličku a žmoulat ji v dlaních do úplného uklidnění. Hrdinové argentinských filmových povídek ke smůle své či svého okolí kuličku nepoužívají a svým emocím dávají plný průchod okořeněný typickým jihoamerickým temperamentem. Tuhle černou komedii, která se dívá na neduhy společnosti a lidské slabosti s jízlivým nadhledem, považuju za nejpříjemnější filmové překvapení roku 2014. S humorem Divokých historek jsem se tak nějak ztotožnil a především hrdinovi první povídky závidím jeho nekompromisní tah na branku, protože jen málo z nás má schopnost tak dokonale věci dotáhnout do konce. Ze 6 povídek jich 5 považuju za vysoce nadstandardních, jedna poněkud nezapadá do poetiky a humoru celku a buď měl scénárista trochu přidat na nadsázce a komediálním vyznění, nebo ji měl vyřadit úplně. Ale to nic nemění na faktu, že i tenhle kousek o zkorumpovanosti systému jsem si užil, byť jinak než u těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. ()
Strhující rozjezd, dechberoucí balancování na ostří únosnosti point, čemu se ještě lze sebeironicky smát, a dokud to vypadalo, že u těch bezmála jízlivých, ale upřímných konců zůstane, schylovalo se k nekompromisnímu majstrštyku. V půlce se ale linie zlomila, režisér neudržel břitvu filmu na hrdle společnosti, dílo se vysmeklo a stal se z něj neškodně šimrající perořízek. Happyendy zkrátka s vážně míněnou (sic) ironií nejdou dohromady. ()
Galerie (93)
Zajímavosti (13)
- Scenárista a režisér filmu Damián Szifrón napísal väčšinu príbehov vo svojej vani. (Laslo)
- Když řidič Audi bere z kufru nářadí na výměnu kola, v odrazu levého světla lze vidět dva členy štábu. (imagoo)
- Natáčení probíhalo v Argentině, ve městech Buenos Aires a Cafayate. (Terva)
Reklama