La Belle Noiseuse
The Beautiful Troublemaker
Obsahy(1)
Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. (LEATHERFAC)
(více)Videa (1)
Recenze (66)
Dávám pět hvězd, nerad, ale nemohu jinak - i když Jane Birkinová mu dává jen jeden křížek. Alespoň za to skřípající redispero bych měl dát jednu dolů. La belle Noiseuse není ve Francii obecně známým pojmem (Balzakovu povídku "Le chef-d'oeuvre inconnu" četla jen Marianne, která ji nakonec prožije na vlastní kůži). Malíř Bernard Dufour, ve filmu Frenhofer (kongeniální Michel Piccoli) skrývá svůj poslední obraz za zdí, protože věří v pravdu umění, a jak zpívá Karel Kryl: "... pravdy je třeba se bát." A tak ho - kromě malíře - uvidí pouze tři ženy, na které tato "pravda" působí různým způsobem a stejně tak ovlivní jejich další životy... Vidíte, jak se snažím vyhnout komentáři, a jak se mi to daří! - k studiu teoretického pozadí filmu doporučuji bakalářskou práci Kateřiny Vítkové (kompletní verze na internetu), i když žádné komentáře filmový zážitek sotva podpoří nebo ovlivní. Poznámka: po shlédnutí jsem si našel jednu z "póz", zmrazil ji a nechal na obrazovce svítit celý den. ()
Ač jsem zkrácenou verzi příliš nepobrala (s odstupem času se divím svému 80% hodnocení), originální Hašteřilka mě maximálně okouzlila. Sledujeme pomalý a bolestný (jak pro aktéry, tak pro diváka) zrod absolutního uměleckého díla, které na kost odhaluje objekt a k smrti vyčerpává tvůrce. Něco takového nemůže být ani krátké, ani zábavné, ale přesně takové jako to Rivette natočil. ()
(1001) Když jsem Hašteřilku viděla poprvé (14. 5. 2011), měla jsem dojem, že mě to nebaví nebo že tomu nerozumím. Dnes vím, že mě dráždil ten princip umělce, který trpí (nebo ještě hůř, trápí ostatní), aby měl o čem tvořit. Zatím jsem ale v procesu zjišťování, jaký postoj k němu zaujmu. Pořád se mi ještě nechce vidět ten obraz. ()
Francouzský režisér Jacques Rivette využil plátna kin jako malířská plátna. Jeho snímky jsou vysoce výtvarně stylizované a více než filmy připomínají právě oživlé obrazy. Právě tak je Krásná hašteřilka skutečně výtvarnou reminiscencí, okořeněnou možností vidět ve skoro každém záběru z tvůrčí práce i nahé ženské tělo, různě "modelované" pro potřeby malíře. Pro běžné komerční diváky nutno ale říci, že celý snímek se řadí mezi tzv. umělecké filmy, trvá 219 minut, a i když zde máme nahotinky, nejde o žádnou velkou erotiku, a když, tak skrytou pod povrchem malířské vášně a tvůrčího zaujetí. Druhé varování pro komerční diváky - film nemá děj, resp. žádný někam jdoucí a vyvíjející se příběh, jde spíše o hloubkovou sondu... Mladý malíř se svou dívkou navštíví slavného malíře nyní na odpočinku, který jim ukáže svůj nikdy dokončený obraz - Krásnou hašteřilku. Modelem mu byla jeho současná žena. Mladík malíře přemluví, aby mu modelem seděla jeho dívka... V hlavních rolích Michel Piccoli, Jane Birkin, Emmanuelle Béart a Marianne Denicourt, nutno ještě dodat, že snímek získal Hlavní cenu na festivalu v Cannes 1991. Film vychází - vzhledem ke své délce - na dvou discích. Po nepřeskočitelném minutovém logu Zóny a AeroFilms, inspirovaném obrazově zmiňovaným filmem, naskočí prosté menu. Bonusy prvního disku tvoří pouhý trailer (1:02) a 4stránkový text o režisérovi. Samotný film je v obrazovém formátu 4:3, barevně velmi dobře vyvážený, velmi solidní je i originální francouzský zvuk v DD 2.0. K dispozici jsou české titulky. Samotný film obsahuje předěl v podobě titulku Pětiminutová přestávka před další pózou, stejně tak je snímek rozdělen i pro potřeby DVD. Na druhém disku již nejsou žádné bonusy, jen druhá část filmu, trvající hodinu a 39 minut. S těmi bonusy je to škoda - zahraniční vydání nabízejí rozhovor s režisérem, kde vysvětluje rozdíly mezi dvěma verzemi svého snímku (v České televizi se promítala kratší, jen dvouhodinová verze), jsou zde i rozhovory se spoluscenáristy. Avšak každý bonus by bylo prý nutné koupit zvlášť a vydání by se tak neúměrně prodražilo. Prvních 333 kupujících ještě zdarma dostalo disk třetí - s režisérovým filmem z roku 2003 Příběh Marie a Juliena (ten trvá jenom 144 minut Smile). Hrají zde Emmanuelle Béart, Jerzy Radziwilowicz či Anne Brochet, a jde o příběh lásky hodináře a dívky Marie, vyprávěný však mírně surrealistickými postupy a opět s výtvarnou dikcí. Film je v širokoúhlém anamorfním formátu 1,85:1, v občas poněkud tmavém provedení obrazu, se zvukem francouzským v DD 2.0, ale i v mixu do DD 5.1, s českými titulky. Zvuk mi přišel trochu slabý, a to i v šestikanálové verzi. Jako bonus se nabízí trailer (1:24) bez titulků. Pokud máte špatně nastavený kontrast na televizi, mohou vám v menu splývat bílé položky hlavního s temněji, ale bílým pozadím. ()
Rivette mne už jednou unudil k smrti ve své tříhodinové uspávačce Célina a Julie ... Tentokrát sledujeme tvorbu jednoho obrazu, který je osudovější, než si kdokoliv dokáže představit. Už jsem pár čtyřhodinových filmů viděl, ale přiznám se, že jsem měl před zhlédnutím Krásné hašteřilky nemalé obavy. Sledovat čtyři hodiny malování jednoho obrazu, koho by to mohlo bavit, říkal jsem si. Jenže charismatický Michel Piccoli a krásná Emmanuelle Béart mne přesvědčili, že to bavit může. Ba dokonce jsem se ani na vteřinu nenudil. A ty čtyři hodiny utekly fakt rychle! ()
Reklama