Ancha es Castilla / N'importe quoi
(festivalový název)-
Ancha es Castilla / N'importe quoi (festivalový název) (více)
Režie:
Sergio CaballeroScénář:
Sergio CaballeroKamera:
Marc Gómez del MoralHrají:
Rita CaballeroObsahy(1)
„Je tak ošklivá!" říkají rodiče ďáblem posedlé dcerky Alegríi. A ošklivé je v tomto filmu vlastně vše. K jeho dobru. Film stvořený s imaginací divočejší než čardáš kombinuje prvky tradičních hororů s velmi punkovým přístupem k natáčení. Výsledkem je živelný snímek, který jako by se snažil zašlapat do špíny operní velkolepost a povrchní krásu. Šestákový příběh o exorcismu, v němž v hlavní roli vystupují loutky podobné nepodařeným splácaninám z hodin výtvarné výchovy, zde nabírá černohumorné až kruté, místy i nečekaně smutné kontury. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (11)
Naprosto uchvatna visualni silenost. Takhle nejak by asi vypadalo spolecne dilo Davida Lynche a Tima Burtona. Nejlepsi postavou je pes :-) ()
Naprostá hnilobná genialita k popukání (doslova). Doufám, že to JFL a spol. zařadí jako předfilmy na dalšího Otrláka. Mrk mrk, Jiří. ()
První půlka na mě působila jako úžasná jízda. Všechno je tu krásně špatně, nevkusně a tak trochu dada. Jenže potom se mi to hrozně přejedlo a už jsem vyhlížel konec, který ne a ne přijít. ()
Dekadentní příběh holčičky Alegrie, kterou posedne Ďábel, a protože klasický exorcismus nezabírá, musí se s ní rodiče vydat až do daleké Afriky k voodoo čarodějovi. Snímek je rozdělen do kapitol. Tedy v temném poli jsem myslel, že nechám oči, páč stroboskopy mě ubíjejí. Naštěstí je kapitol hodně, a tak jsou krátké. Čistá dekadence je kapitola nazvaná Kosti. Výborně jsou využity klasické hudební fláky, které si člověk během projekce mimovolně brouká. A samotný orchestr neměl chybu! Trochu (místy více než trochu) z toho čouhá Švankmajer, což beru pro sebe jako plus. Občas vtipné - kouření mě zabíjí nebo čokl v chodbě, občas lehce ponuré, bizarní a .....pro okrajové publikum. ()
Viděl jsem oba Caballerovi celovečeráky. Teď už mi zbýval jenom tenhle krátkometrážní bizár o posedlé Alegrii. Vše je shrnuto do deseti krátkých epizod. I tady Caballero potvrdil, že je t prostě samorost a já jsem zvědavěj co si na nás přichystá příště. ()
Tak tohle byla opravdu zajímavá kokotina. Španělské kousky patří k mým nejoblíbenějším, ovšem tuhle krátkometrážní prazvláštnost vážně nevím, kam zařadit. Po sluchové stránce to byla docela jízda, občas mi sice některé zvuky doslova trhali uši, ale zas na druhou stranu některé melodie byly luxusní (leč samozřejmě vypůjčené…). Co se příběhu týče, tak to byla vážně obludnost, což však neznamená, že bych se nebavil. ()
Vo svojej forme naprosto jedinečný pokus. Lenže, ako nejeden tvrdí, jeho sila je potláčaná príliš prepálenou minutážou. ()
Caballera mám rád, Vzdálenost a Finisterrae se mi líbilo, ale tohle šlo úplně mimo mě. Je to hravé, ale zároveň taky strašně nudné, neskutečně otravné a bez čehokoli obsahově zajímavého. Děj je strašně jednoduchý a tisíckrát viděný, přesah to nemá a vtipné to taky není. Možná bych i dal víc, ale tohle mi lezlo na nervy už po 3 minutách, takže nebudu nadhodnocovat ani proto, že je to Caballero. Tohle se mu fakt nepovedlo. Lepší 1* ()
"Dog, we're going to Africa for a week." ()
byt to o pulku kratsi ... ()
Film od jednoho z ředitelů Sónaru, ve kterém úspěšně odfiltruje všechno americké, co na formě španělských hororů je, a naopak všechno španělské, co se týče obsahu. Zůstane tedy hnus, hnis a krabice na straně jedné, příběhový mash-up old school hororové zápletky, evokující debilitu amatérského YouTube loutkového představení na straně druhé. Celou dobu jsem se nicméně neuvěřitelně bavil a ukrutná délka (25 min!) jen znásobovala celkovou absurditu často naprosto vyjetých a zbytečných scén, evidentně vzniknuvších z náhlého záchvatu maniakální exprese a přebytku zkaženého jídla. ()