Světlo mezi oceány

Po 20 minutách jsem byl znuděn a fakt jsem to chtěl vypnout. Ale rozhodl jsem se dívat dál a nakonec se z toho vyklubal zajímavý příběh. Vlastně se dá říci, že kdyby to nebylo tak zdlouhavé a příběh tak natažený, tak by si to i zasloužilo více než 3*. Ale bohužel film vyšel v takové podobě, jaké vyšel. Každopádně příběh je silný a chybu udělal Tom, že se rozhodl tu událost nenahlásit. Měl to udělat i přes to, že by tím naštval ženu. Pak samozřejmě dilema skutečné matky, jestli si svou dceru nechat (přesto že ji nepovažuje za matku) anebo ji nechat s „náhradní“ matkou (o které si myslí, že je její skutečná). Do téhle situace bych se fakt nechtěl dostat. (14.10.2018)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)

Příběh dost zajímavej, ale to zpracování je téměř bezchybná nuda, čímž bohužel ztrácí potřebný náboj. Expozice s náznaky hrozícího nebezpečí izolace následované idylkou, pak je tam chvíle napětí a psychologie - když vyjde tajemství najevo - následuje zase nuda s téměř idylickým koncem, který ale přináší pouze nepatrné uspokojení, co se týká vztahu události k ostrovu s majákem. Škoda, pro mě nakonec docela klasický dopisový drama, ovšem pečlivě obsazené. (11.01.2017)

Hezky zrežírovaný a luxusně zahraný prvoplánový romantický kýč zakončený vykalkulovaným dojákem. Přesto se na to dalo relativně v pohodě koukat, ačkoliv pokud by režie ubrala na stopáži a oželela nesmyslně dlouhé sekvence šťastné romantiky, bylo by to lepší. Nic k zapamatování, ale žehlit se u toho dá. 55% (24.09.2017)

Pro někoho je tento film romantická epopej, ale pro mě ta absolutní doslovnost ve všech ohledech, která zároveň způsobuje abnormální délku, byla neuvěřitelně ubíjející. Samozřejmě uznávám, že herecké výkony jsou skvělé a námět není vůbec špatný. Do toho prostředí je jedna velká pecka, protože jsem vůbec neměl pocit, jak kdybych byl v Austrálii. Spíš jak kdyby mě vítr zavál na Severní Hebridy. Tudíž musím uznat, že atmosféru tento film opravdu měl. Vztah Michaela a Alicie mi ale na druhou stranu přišel hodně přitažený za vlasy. Respektive neříkám, že ne nepravdivý, jen mám pocit, že film si hodně upravoval, aby z něj vymáčknul maximum. To, že ani jeden z nich nejedná racionálně, bylo zřejmý už od počátku. Jenže jak se pak k tomu stavěli, to mě vysloveně udivovalo. No a jak se k tomu ještě připletla Rachel Weisz, tak bylo jasné, že tenhle film pod dvě hodiny prostě nepůjde. A i když jsem byl hrozně zvědavý na závěr, tak musím říct, že tak dlouhé romantické drama jsem dlouho neviděl. Jak doslovně, tak vjemově. (16.01.2017)