Světlo mezi oceány

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)

Troufám si tvrdit, že by filmu více sedl tak 10-ti dílný seriál. V hodinové stopáži by některé scény nebyly zbytečně urychlené a na druhou stranu by taková délka nebyla pro diváka vyčerpávající, jako je tomu v tomto případě. Herecky výborné, vizuálně také velice slušné (ačkoliv se exteriéry moc nestřídají), ale zbytečně utahané vyprávění o osudech manželského páru "uvězněného" na malém ostrově, kde se snaží založit rodinu a osud tomu chce jinak. Ale všehovšudy velice slušně zpracovaná červená knihovna. (04.02.2018)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)

Příběh byl krásný, herecké výkony Fassbendera, Vikander a Weisz parádní, kamera a záběry na přírodu nádherné...no prostě atmosféra vykreslená na jedničku s hvězdičkou... ale ta stopáž! To neskutečné protahování! To bylo utrpení. Zkrátit o půl hodiny a hned bych dala o hvězdu lepší hodnocení. Takhle nelze než 3*, protože už tak od 60. minuty jsem si říkala, že snad usnu a nic se tam neděje. Protože jóo to vzrůšo začalo až tak od 90. minuty, ale i to vzrůšo nakonec protahovali, až už to ani vzrušující nebylo. A upřímně ten úplný konec aka po xy letech mohli zcela vypustit, to už bylo bezostyšné hraní na city, aka jak ještě na konci zkusit vyloudit nějaké sladkobolné slzy. (01.04.2020)

,,KEĎ ŽENA PRÍDE O SVOJHO MANŽELA,STANE SA VDOVOU.NEEXISTUJE ŽIADNE SLOVO KEĎ RODIČIA PRÍDU O SVOJE DIEŤA.STÁLE STE MATKOU ALEBO OTCOM,AJ KEĎ UŽ NEMÁTE ŽIADNE DIEŤA." Večne filmármi omieľaná téma osvojenia si cudzieho dieťaťa,neskôr i jeho navrátenia k skutočnej rodine a problémami s tými súvisiace.Tentokrát vsadené do krásneho prímorského prostredia povojnových rokov..Možno by bolo lepšie v takejto situácii mlčať,ale výčitky Vás skôr či neskôr dobehnú,že lopata555 :-)) Trocha zdlhavé na môj vkus berie jednu hviezdu,no ubehlo to docela rýchle.Ťažká téma a dráma to nepochybne je a ten záver ma dostal...Apropo pre dieťa nie je matkou tá,ktorá ju porodila,lež tá ktorá ju vychovala. (23.04.2017)