Světlo mezi oceány

Krásny baladický príbeh, kde v prvej hodine sa po sérii nádherných obrázkov a tej chémii medzi Fassbenderom a Vikander domnievate, že pôjde snáď o romantickú báseň. Druhá hodina to celé dramaticky strhne a zauzlí tak, že v podstate mám pocit: Prečo ten Fassbender berie roly, kde vždy robí zlé rozhodnutia? Morálna premisa tu je stanovená tak, že možno ťažko určiť, aké riešenie by bolo najlepšie, ale Fassbenderov krok by neurobila väčšina mužov. Do pocitov postáv sa ale každopádne vcítia viac ženy. Herecky som už naznačil, že hlavnej dvojici to ide znamenite. A keďže sa Oscary udeľujú za blbosti, tak Vikander je vo svojej vrcholnej role štúdiom nenominovaná. Vypichol by som ale aj fantastický herecký výkon malého dievčatka. Pôsobila tak prirodzene, že má veľkú šancu stať sa v budúcnosti hviezdou. (21.12.2016)

Asi hodinku jsem si říkal, že výsledek zaostává za papírovým očekáváním. Nakonec jsem se naštěstí docela zmýlil. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. A jelikož tehdy nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem, můžeme předvídat, že se tentokrát dočkáme něčeho podobného. Zajímavý rukopis tedy pokračuje, doba se změnila. Po válce není nic jako dřív, takže samota správce majáku bude pro Michaela Fassbendera tou správnou cestou pro vyčištění vzpomínek. Nová příležitost mu přivane i Aliciu Vikander, která má sice půvabnou tvář, ale dítě donosit nedokáže. Pomůže kojenecký pláč vycházející od oceánu. Dá se nicméně očekávat, že to tak snadné nebude, bohužel některým motivacím a volbám hlavních hrdinů jsem příliš nevěřil. A ač Cianfrance mistrně vede každého herce a začíná platit za černého režijního koně, až příliš spoléhá na náhodu. Nejde jenom o obsah člunu, ale i o návštěvu hřbitova, setkání na výročí, „správná“ matka v obchodě. Možná rýpu, ale je to tak. Vnitřní hloubku mu ale upřít nelze. Jeden výhružný pohled Vikander nebo vyhaslost v očích Fassbendera a hned víme. K tomu skrumáž zvuků, emotivní obrazová stránka, zvolená hudba. To je radost. 70% (27.02.2017)

Krásně natočené, skvělí herci, popravdě nic jsem nečekala a bylo to velké překvapení.  Pomalé tempo filmu by mi nevadilo, ale trochu zkrátit by bylo ku prospěchu věci. po pravdě, Příběh jako takový mě dost iritoval a postava Alicie štvala, i když jsem ji částečně chápala. Michael byl ve své mlčenlivosti skvělý. (19.05.2022)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)

Hezky zrežírovaný a luxusně zahraný prvoplánový romantický kýč zakončený vykalkulovaným dojákem. Přesto se na to dalo relativně v pohodě koukat, ačkoliv pokud by režie ubrala na stopáži a oželela nesmyslně dlouhé sekvence šťastné romantiky, bylo by to lepší. Nic k zapamatování, ale žehlit se u toho dá. 55% (24.09.2017)