Světlo mezi oceány

Hezky zrežírovaný a luxusně zahraný prvoplánový romantický kýč zakončený vykalkulovaným dojákem. Přesto se na to dalo relativně v pohodě koukat, ačkoliv pokud by režie ubrala na stopáži a oželela nesmyslně dlouhé sekvence šťastné romantiky, bylo by to lepší. Nic k zapamatování, ale žehlit se u toho dá. 55% (24.09.2017)

Krásny baladický príbeh, kde v prvej hodine sa po sérii nádherných obrázkov a tej chémii medzi Fassbenderom a Vikander domnievate, že pôjde snáď o romantickú báseň. Druhá hodina to celé dramaticky strhne a zauzlí tak, že v podstate mám pocit: Prečo ten Fassbender berie roly, kde vždy robí zlé rozhodnutia? Morálna premisa tu je stanovená tak, že možno ťažko určiť, aké riešenie by bolo najlepšie, ale Fassbenderov krok by neurobila väčšina mužov. Do pocitov postáv sa ale každopádne vcítia viac ženy. Herecky som už naznačil, že hlavnej dvojici to ide znamenite. A keďže sa Oscary udeľujú za blbosti, tak Vikander je vo svojej vrcholnej role štúdiom nenominovaná. Vypichol by som ale aj fantastický herecký výkon malého dievčatka. Pôsobila tak prirodzene, že má veľkú šancu stať sa v budúcnosti hviezdou. (21.12.2016)

Asi hodinku jsem si říkal, že výsledek zaostává za papírovým očekáváním. Nakonec jsem se naštěstí docela zmýlil. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. A jelikož tehdy nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem, můžeme předvídat, že se tentokrát dočkáme něčeho podobného. Zajímavý rukopis tedy pokračuje, doba se změnila. Po válce není nic jako dřív, takže samota správce majáku bude pro Michaela Fassbendera tou správnou cestou pro vyčištění vzpomínek. Nová příležitost mu přivane i Aliciu Vikander, která má sice půvabnou tvář, ale dítě donosit nedokáže. Pomůže kojenecký pláč vycházející od oceánu. Dá se nicméně očekávat, že to tak snadné nebude, bohužel některým motivacím a volbám hlavních hrdinů jsem příliš nevěřil. A ač Cianfrance mistrně vede každého herce a začíná platit za černého režijního koně, až příliš spoléhá na náhodu. Nejde jenom o obsah člunu, ale i o návštěvu hřbitova, setkání na výročí, „správná“ matka v obchodě. Možná rýpu, ale je to tak. Vnitřní hloubku mu ale upřít nelze. Jeden výhružný pohled Vikander nebo vyhaslost v očích Fassbendera a hned víme. K tomu skrumáž zvuků, emotivní obrazová stránka, zvolená hudba. To je radost. 70% (27.02.2017)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)

Spoilery! S Derekem Cianfrancem bychom společně na pivo zřejmě zajít nemohli, neboť by nám nechutnalo. Našel si totiž zvláštní zálibu v tvoření sraček, což je ve značném rozporu s mým vytříbeným vkusem. Přiznám se, že jsem měl vůči snímku mírné předsudky už před zhlédnutím, ale když jsem viděl, kterak se moje pravidelná spolusledovatelka na film těší, tak jsem musel zatnout zuby a obětovat se. Začátek vypadal slibně. Práce na majáku mě oslnila a jevila se mi jako zaměstnání snů. Ten klid, ta pohoda, člověk slyší pouze nárazy větru a vln a užívá si samotu. Bohužel pouze do doby, než se do toho vložila žena, která pánovi idylku okamžitě narušila. Poté následovalo něco nepopsatelného. 30 minut si hlavní aktéři posílali zamilovaná psaníčka a snažili se jeden druhého trumfnout v tom, kdo napíše větší sračku. Když už se Fassbenderovi začal tvořit tenisový loket z pravidelných večerních kratochvílí, tak se rozhodl učinit chybu svého života a svoji dopisovatelku pozvat do svého skromného příbytku. Na takovém majáku se toho moc dělat nedá. Oba aktéři se tedy rozhodli trávit svůj čas zábavou chudých, na kterou jsou podmínky kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. Těhotenství toto místo zrovna nepřálo a brzy vyrostlo místo dětí jen několik hrobečků, z čehož začalo oběma aktérům značně šplouchat na maják. Naštěstí, či bohužel, následoval moment jako z pohádky. Když se nepodařilo hlavní hrdince vyvrhnout živé dítě ze své ciciny, tak jej romantickému párečku vyvrhlo samo moře. S jednou mrtvolkou jako bonus. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Dítě si samozřejmě ponechali. Troufám si tvrdit, že by se v jejich situaci zachovala většina lidí stejně. Dítě mělo samozřejmě kousek dál matku, která jej jaksi postrádala. Další vývoj už si není problém domyslet. I přes opravdu nádherné prostředí a příjemnou dobovou atmosféru, jsem se drtivou většinu snímku neskutečně nudil. Moc nechápu zdejší hodnocení. Věřím, že ženské oko potěší Fassbender a mužské zase Alicia Vikander, kteří jsou velice roztomilý páreček. To mi ovšem na nějaký kvalitní filmový zážitek opravdu nestačí. Tento snímek patřičně docení zřejmě pouze ženy a sem tam nějaký citlivý pán. (10.01.2017)