Šťastni spolu

Existenciální drama o závislosti na lásce. 1) 39letý režisér, scénárista a výkonný producent Kar-Wai Wong si vybral jednačtyřicetiletého (!) Leslie Cheunga (odpovědnější ve vztahu Ho Po-Wing), 35letého Tony Leung Chiu Waie (lehkovážný Lai Yui-Fai) a v menší roli jednadvacetiletého Chen Changa (kuchař Chang). 2) Film, který není určen masovému divákovi, se mi zpočátku vůbec nelíbil. Nepříjemné vulgárně působící zvuky řvané čínštiny dvou rozhádaných chlapů, k tomu nejasně působící změny barev a všeobecně pro mě obtížná orientace v ději i v obsazení mě ponoukaly k tomu televizi vypnout a tohoto zlého snu diváka českých seriálů se zbavit. Naštěstí jsem to neudělal a byl jsem odměněn zajímavým zážitkem, jak nešťastná neperspektivní láska s člověkem mává. 3) Spoiler. Snímek mě dokonce vtáhl do děje. Toho rozmazleného spratka Yui-Faie bych nejraději spráskal. Jak jsem cítil s Po-Wingem, který mu neustále ustupoval prostě jen proto, že svou lásku k němu nedokázal ovládnout. A i já jsem pak očekával, zdali se z přátelského vztahu ke spolupracovníkovi v kuchyni Changovi vyvine něco víc a zdali se jejich vzájemný vztah nějak sexuálně definuje. V zobrazovaných vztazích jsem poznal hodně ze své vlastní minulosti. 4) I když jsem nakonec k filmu svou cestu našel, mou srdeční záležitostí se přece jen nestal. Čínská práce s pojmy a obrazy je přece jen mému indoevropskému vnímání dost vzdálená. (14.06.2011)

„Dáme se zase dohromady?“ Nevím, myslím, že jednou to vidět stačilo, několik osamocených momentů bych si však rád zopakoval. Příběh je zvláštní. Po pravdě, ani jsem mu nevěnoval moc pozornosti (tuším, že šlo o komplikovaný vztah dvou hongkongských homosexuálů, dobrovolně uvízlých v Argentině), mnohem intenzivněji jsme vnímal vizuální stránku. Wong Kar-waiova (raději to píšu celé, neboť dost dobře nevím, co je jméno a co příjmení) svébytná režie se vyznačuje hojným využíváním zpomalených záběrů, častým střídáním různých kamerových filtrů a především schopností vytvořit zvláštní atmosféru na hranici snu a reality. Magické, těžko uchopitelné, divácky zdánlivě nepřístupné. Ale pokud dokážete najít ta správná vrátka, svět za nimi vás pohltí. Sám jsem onu bariéru mezi filmem a divákem zdolal až někdy během posledních deseti dvaceti minut, během toho sadisticky dlouhého krouživého (a zpomaleného) záběru okolo jistého argentinského vodopádu. Kontrastem k jeho pomalosti, k téměř nehybnému a přitom neustále dynamickému stavu věci, je o pár minut později úmyslně zrychlená sekvence z Hong Kongu, životem pulzujícího města, z něhož se veškerý život vytratil. Wong Kar-wai ani přesně nevěděl, jak celý příběh pojme do jakého žánru jej bude situovat (viz. dokument Bueno Aires Zero Degree), což nahrává právě neživým věcem okolo hlavních hrdinů. Možná právě o tom, o tom neměnném, co nás obklopuje, měl celý film být. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Vitex, Pštros (21.07.2007)

Taký Wongov príjemný (nad)štandard. Na Šťastní spolu sa príjemne pozerá, pretože nič extra celospoločenské nerieši, je intímny, proste len tak plynie a ukazuje sínusoidu jedného vzťahu. Dvaja mladíci však neprechádzajú totálnou eufóriou nasledovanou pádom na dno, skôr raz je to také neutrálne a inokedy celkom na hovno. Tony Leung je veľký sympaťák, takže sa s ním dalo celkom jednoducho stotožniť, pričom tu vážne nejde o to, či sledujeme homosexuálny, alebo heterosexuálny vzťah a jeho vývoj, či skôr jeho labutiu pieseň. Do deja totiž vchádzame v období krízy. Wong nám prvú hodinu ukazuje takmer výlučne interiéry, predovšetkým jedného ošarpanéto bytu v B.A., ale smerom k záveru sa rozhodne poukazovať aj nejaké tie veľké celky tohto mesta a následne aj H.K. (01.12.2018)

Wong tradične ako ho poznáme: perfektná hra farieb a rozpolteného tieňopriestoru na poli zápletky mileneckého vzťahu a zároveň ostrá asymbióza konvenčného rozprávania a experimentálnej práci s mizanscénou. Samotný konflikt postáv a postupná vyprázdnenosť z dôvodov neznámych prirodzene kulminujú s narastajúcim smútkom, ktorý ich podobensky odvádza za hranou akejkoľvek zlúčiteľnosti. Wong je práve v oných, vizuálných a retrogradných postupoch pri reflexii 3 úrovní času a priestoru najpodmanivejší, s čím sa s tebou Pali (Scarpoul) tuná rozchádzam. Pôsobivé líčenie hereckej odosobnenosti je samozrejme kľúčovým bodom elementárnej presvedčivosti námetu, ale vnímam, že miera zhutnenosti a tajomstiev z parciálneho vzťahu začínajú a končia v Doylevom majstrovskom oku, ktorý zaznamenáva krásu i smog, denné i umelo nočné svetlá Buenos Aires, prípadne Hong-Kongu. V obsahovej aprobácii až tak spokojný nie som, čo ale neznamená, že príbeh svojou extravaganciou a ignoráciou prirodzených zásad sa nebojí zájsť za roh autocenzúrnej korektnosti....... Po zrelšej úvahe predsa len zvýšim svoje pôvodné hodnotenie. (04.04.2017)

Onu první scénu jsem tak trochu prosral, bo jsem si šel zrovna do ledničky pro piváka - ale i tak, myslím, se to dalo vydržet - není moc dlouhá - to už mi přišly odpudivější ty tanečky někde v půlce filmu. No a jinak.. asi jsem divák nenáročný na děj (anebo jsem po Stvořeni pro lásku už věděl, co mám čekat) - přišlo mi to zaplněné tak akorát. Naopak bych ocenil to množství prostoru, které nám tvůrci nechávají pro vlastní rozjímání nad tématy, kterých je zde nečekaně mnoho (i když jen lehce nadhozených). Pokud chcete natočit film o vztahu, neporozumění a žárlivosti, prostě se na tyhle momenty musíte soustředit - a pro mnoho diváků prostě záživné nejsou a nebudou. A pokud se na ústřední dvojici nedívají prostě jako na dva "zamilované", ale jako na "dvě zamilované buzny", nastane při recepci toho snímku jistě jakýsi problém.. Já jsem se sice s žádnou z postav neidentifikoval, ale problém s vnímáním emocí jsem neměl. Jinak co se režie, kamery, hereckých výkonů a hudby týče - paráda. Jak se sám režisér vyjádřil, je ovlivněn Godardem a Caraxem - a u tohoto filmu je to dost znát. (08.06.2007)