Angelika, markýza andělů

Tak po nejakých tridsiatich rokoch som našiel odvahu si dať repete tejto romantickej klasiky, ktorú som asi ako väčšina dnešných chlapov, videl v detstve vďaka tomu, že to bola obľúbená séria našich mám. A aj po rokoch to vo svojom žánri funguje stále dokonale. Postupy aké sú v telenovelách tu sú nielen v romantickej rovine, ktorá si dáva načas, ale vďaka tomu ten Angelikin prerod od strachu a zhnusenia cez ľútosť až k láske k Peyracovi funguje perfektne, ale aj všetky tie zákulisné pikle sa udejú v štýle, že v ten najnevhodnejší moment niekto niečo náhodou počuje a následne začne zákerne jednať. Dobro je ale naivné, bez ohľadu na to jak hrôzostrašne vyzerá a keďže je to len prvý diel dlhej série, tak žiadny happyend sa nekoná, ale pred hlavnou hrdinkou je evidentne dlhá cesta k spravodlivosti, ktorú jej bude spríjemňovať doslova hárem chlapov, ktorý podľahnú jej kráse. Tvár má Michèle Mercierová fakt peknú, len tá farba vlasov nie je môj typ. Nadchne aj nádherná hudba, celková technická stránka, výprava a aj občasná akčná scéna je na limonádové pomery dostatočne krvavá. Takže tých 7/10 preklopím na 4* bez problémov. Keď už pre nič iné, tak kvôli nostalgii a aj žánru, ktorý je tu tradične podhodnotený bez ohľadu na kvality samotného filmu. (27.11.2021)

Knihu "Angelika, markíza anjelov" napísala v roku 1956 manželská dvojica Anne Golon a Serge Golon. Je to precízne spracovaný historicko-romantický román, z ktorého som sa o živote bežných ľudí i intrigách mocných vo Francúzskom kráľovstve v sedemnástom storočí dozvedel omnoho viac ako na hodinách dejepisu. V roku 1964 natočil režisér Bernard Borderie výbornú filmovú adaptáciu tejto kvalitnej literárnej predlohy. Stal sa z toho kultový romantický film, ktorý má však aj historicky presnú linku. **** (05.05.2017)

Natočit červenou knihovnu, u které by se člověk nezblil, není zas tak snadná záležitost. Důkazem budiž Troškův nudný paskvil "Andělská tvář". Naproti tomu Angelika, to je jiná. Vyznavači filmového umění, klidně se mi smějte, ale mně se Angelika líbí. Nejhorší na tom je, že vlastně ani nevím proč. Mám rád kostýmní velkoprodukce, MM je hezká ženská a Jean Rochefort skvělý herec. Tak asi proto. (04.01.2003)

Jako největší romantik 20 a současně i 21.století samozřejmě nemůžu ignorovat film, ve kterém je láska větší než nekonečnej vesmír. Mám akorát pár drobných poznámeček, k tomuhle krásnému zamilovanému cvrlikání. Především ta Žofrého jizva, proboha tak bohatej chlap by si jí jistě i tenkrát mohl dát nějak kosmeticky upravit, byla poměrně hluboká a příliš široká a otevřená a nebylo mě příjemný na ní furt koukat a že jsem na tu jizvu čuměl pokaždý, když na ní byl závěr, nechápu proč. Samozřejmě je strašně krásný vědět, že nejhezčí dívky na naší zemi sní o hnusným chlapovi co kulhá, to mě u holek dává jisté naděje. Holky totiž jistě nezajímají peníze a krása, holky sní jen o čistotě srdce.....och jak krásné. Jak se s ní nevyspal a poctivě čekal, až to bude z lásky.....zase nádherné, ale zkuste se dneska nevyspat s holkou tak měsíc a nabere Vás vidlema na hnůj. Těma zamilovanýma očima jak se na Angeliku díval snad i když spal, to je jiný než my, co holky? My dnešní muži, máme nejzamilovanější pohled, když vidíme naše hokejisty se zlatou medailí na hrudi. Mimochodem všimli jste si, že by Angelika někdy vařila...no já nevím, ale láska prochází žaludkem, takže zatímco ženy sní o tom, jak jim chlap řekne, to, co Žofré Angelice, my sníme o dobrém teplém jídle na stole . Angelika může bejt ráda za ten konec v tom filmu, protože jinak by se to jistě zvrhlo časem v rodinou rutinu. Žofré by vydělával jak černej, aby mohla Angelika chodit pěkně oblíkaná a Angelika by buzerovala pohunky ať vařej, perou a žehlí. Doufám, že po tomto komentáři budu platit za největšího romantika CSFD, tak jako pro mě platí, že jsem slyšel nejpovedenější a nejpodmanivější romantickou hudbu vůbec, viděl nejkrásnější markýzu na světě, pochopil, že i chlap, který kulhá a má jizvu může imponovat každé ženě a především jsem byl rád, že i sladký román může chutnat a moc. (20.10.2007)

Dnes již klasický romantický film z doby krále Ludvíka XIV. Je to v podstatě červená knihovna, ale velice kvalitní co se týče obsazení, herectví, kostýmů a mimo jiné také brilantního českého dabingu (Vinnetou a Angelika mají snad nejlepší dabing ze všech u nás nadabovaných filmů). Angelika (Michéle Merciérová) je opravdu krásná, démonickému Joffreyovi de Peyrac (Robert Hossein) to sluší i s jizvou a advokát (Jean Rochefort) je chvílemi nenápadná, chvílemi výrazná postava, která proplouvá většinou dílů série. Konec filmu, skloubený s hudbou Michela Magna, je opravdu silný. Sladkobolné romance nejsou můj styl, ale na tohle se mohu podívat pokaždé. (10.09.2005)