Godzilla II Král monster

Očekávaný sequel Godzilly po strhujících trailerech je nakonec jen promarněnou šancí a další letošní Blockbuster, který nenaplnil očekávání. Michael Dougherty je režisér, který natočil Halloweenskou noc a Krampus, tedy dva slušné svátkové horory, ale Godzilla se mi zdá jako velké sousto, které nezvládl. Postavy absolutně nezaujmou ( byť Eleven se snaží), tempo je poměrně dost kolísavé, z 15 zmíněných monster vidíme v Akci jen 4 a to ještě k tomu opakovaně. Nejhorší na tom všem snad je, že ten film není vůbec zábavný a pokud se to na plátně zrovna neřeže, tak to poměrně nudí. Nejvíce mě zaujala Hydra, která je vizuálně solidní a samotné finále si myslím, že je uspokojivé, ale ten zbytek téměř vůbec nefunguje. Škoda.60% (03.06.2019)

Čekání se vyplatilo. I přes velké negativní ohlasy jsem spokojený. Možná, že stačí jen u filmu vypnout a moc nepřemýšlet. Líbilo se mi celé prohloubení mytologie kolem Godzilly. Akorát může člověka trochu otrávit ekologická agitka celého filmu. Bitky mezi jednotlivými monstry jsou vážně famózní. Na lidech už tolik nezáleží. Vymírají po milionech. I když se tu občas snaží hrát na nějaké to hrdinství. Po pár nešťastných pokusech nastolit jakýsi řád lidem stejně nezbývá nic jiného, než se spojit a čelit těmto monstrům. Moc mi třeba nedávalo smysl, kdo by celé ty roky financoval onu organizaci zvanou Monarcha. Dost se mi líbily závěrečné titulky. Uvidíme, co bude příští rok v souboji s King Kongem. "Sbohem, starý příteli." (01.06.2019)

Nápad urobiť z Godzilly, King Konga a spol. spojené univerzum pokladám za geniálny. Do druhej Godzilly sa zjavne šlo naplno, s patričným rozpočtom, ambíciami a v neposlednom rade je natočená vážnejšie a veľkolepejšie, ako mnohé oscarové drámy. Napriek tomu ma zaskočilo, ako veľmi ma nebavila. Už počas prvej polhodiny som sa príšerne nudil. Pritom ono to nie je zlé, herci idú naplno (druhou stranou mince je, že postavy sú nezaujímavé, čiže herecká snaha vychádza vnivoč, keďže Chandler, Farmiga a spol. nemajú čo hrať), efektov sú tony a sú dobré, monštier sú tiež tony, stále sa niečo deje. Ale nie je to ono, vôbec to neodsýpa a scenár je odsunutý na vedľajšiu koľaj (čo mi u jednotky a Konga: Ostrova lebiek neprekážalo). Nevadí mi absencia humoru (skôr naopak, čím vážnejšie, tým lepšie), ale skrátka nesadlo mi to. Každopádne snímka v rámci svojho žánru vôbec nie je zlá, atmosféra je temne apokalyptická, vizuálna stránka OK, páčil sa mi Charles Dance, páčilo sa mi, že nie každý gigant je automaticky zlý a ešte viac sa mi páčilo, že monštrá sú prezentované s posvätnou úctou. Sú to titani a giganti kedysi vládnuci svetu. Teraz by ho mohli prinavrátiť do pôvodných koľají, očistiť ho a vrátiť mu zmysel, ktorý mu ľudstvo vzalo. To je skvelá myšlienka. (15.09.2019)

Godzilla II Král monster je vnitřně rozštěpený film, protože se snaží balancovat tak, aby propojil rozvolněné normy japonského žánrového filmu s těmi hollywoodskými, kde se hraje na racionalizování a plauzibilitu. To zároveň znamená, že se chce zavděčit dvěma typům publika: Na jedné straně jsou fanoušci, kteří začnou dojemně slzet, když Mothře k jejímu klubání začne hrát klasická píseň a objeví se identické dvojče Ziyi Zhang. Na straně druhé jsou diváci, kteří o japonských godzilláckých filmech nemají ani ánunk, takže prskají, že King Ghidorah vypadá jako Zmej Gorynič a všechny snahy přiblížit se poetice kaiju filmů odsuzují jako domnělý projev hlouposti a béčkově lajdáckého přístupu tvůrců. Tým v čele s Michaele Doughertym tak na jednu stranu háže na fanoušky intertextuální odkazy po lopatách, ale na stranu druhou film prokládá neustálým sebereflexivním vtipkováním, aby si skeptický divák náhodou nemyslel, že vše co vidí, je myšleno smrtelně vážně. Jenže jít po dvou odlišných cestách zároveň zkrátka nejde a tak je výsledek nutně polovičatý a rozpačitý. (12.02.2024)

History shows again and again how nature points out the folly of man. Godzilla II dokazuje, že MonsterVerse je tím vůbec nejlepším pozápadněním východního díla. Američani všechno racionalizují a tentokrát to paradoxně je jen ku prospěchu celého univerza. Godzilla Garetha Edwardse byla atmosférickou žánrovkou postavenou mimo klasické stereotypy, co skládala poctu primárně Hondově filmu z roku 1954 a monster filmům obecně. A jako taková funguje v rámci MonsterVerse na chlup stejně, jako první Godzilla vůči svým následovníkům z původní série. Oproti ní je totiž pokračování Michaela Dougherty epický love letter plný akce a dech beroucích monster bitev. King of the Monsters vzdává hold celému Toho kánonu ve všech jeho aspektech a divoce rozkopává vrátka sdíleného vesmíru dokořán. Dougherty si je moc dobře vědom, v čem spočívá kouzlo kaijû žánru a stejně tak dobře ví, čeho si na něm fanoušci nejvíc cení. Na jeho filmu je to zatraceně znát. A že je určený primárně fanouškům z něj automaticky nedělá film špatný. Dougherty prostě promění ve zlato, na co šáhne. A to pomrkávání na konkrétní G-filmy nebo třeba Carpenterovu Věc je prostě boží. (30.05.2019)