Godzilla II Král monster

Fuckin’ epic. Jednička na to šla přes atmosféru a náznaky, kdežto dvojka jde rovnou tvrdě na věc a servíruje nekompromisně velkolepé scény, bitvy a výjevy. Monstra jsou parádní a ani se zápletkou a postavami jsem neměl větší problém. Je mi vlastně jedno, jak velká je to blbina, protože to celou dobu šlape na plyn a snaží se to diváky konstantně ohromovat (v mém případě úspěšně) bombastickými triky, výpravou a celkovým měřítkem. A jako bonus démonická, burácivá hudba. Aktuálně si nevzpomínám na sezonní blockbuster z poslední doby, který bych si tak užil. 70 % (v kině za 4*, všude jinde za 3*) (01.06.2019)

Godzilla II Král monster je vnitřně rozštěpený film, protože se snaží balancovat tak, aby propojil rozvolněné normy japonského žánrového filmu s těmi hollywoodskými, kde se hraje na racionalizování a plauzibilitu. To zároveň znamená, že se chce zavděčit dvěma typům publika: Na jedné straně jsou fanoušci, kteří začnou dojemně slzet, když Mothře k jejímu klubání začne hrát klasická píseň a objeví se identické dvojče Ziyi Zhang. Na straně druhé jsou diváci, kteří o japonských godzilláckých filmech nemají ani ánunk, takže prskají, že King Ghidorah vypadá jako Zmej Gorynič a všechny snahy přiblížit se poetice kaiju filmů odsuzují jako domnělý projev hlouposti a béčkově lajdáckého přístupu tvůrců. Tým v čele s Michaele Doughertym tak na jednu stranu háže na fanoušky intertextuální odkazy po lopatách, ale na stranu druhou film prokládá neustálým sebereflexivním vtipkováním, aby si skeptický divák náhodou nemyslel, že vše co vidí, je myšleno smrtelně vážně. Jenže jít po dvou odlišných cestách zároveň zkrátka nejde a tak je výsledek nutně polovičatý a rozpačitý. (12.02.2024)

Pět let čekání je otravné, ale dostávat to každý rok, tak bych to už asi nedával. Godzilla 2 je ukázkovým příkladem digibordelu od Legendary, vpravdě ale na rozdíl od komornější jedničky podstatně velkolepější, výpravnější a epičtější. Být mi 13 let, je to pravděpodobně můj nejoblíbenější film, takhle mě ty bojůvky mezi Godžirou a ostatními Kaiju vlastně dost vyčerpávaly. A navíc je to tmavé jak pes v boudě, těším se, až si dám doma bluray bez 3D. Překvapilo mě, jak se tvůrci snažili v rámci tupého popcornového blockbusteru rozvíjet mytologii a machinace kolem zániku světa, samozřejmě ale bez účinku a jen to zbytečně nafukuje stopáž. Všechny lidské postavy, a že se tu najde pár slavných jmen, tu nejenže hrají druhé housle, ale jsou kompletně nezajímavé a některé zemřou překvapivě brzy a bez hlubších emotivních reakcí. Tady má hlavní roli Godzilla a myslím si, že přesně tak to chtěli fandové vidět a tak se toho taky dočkali. V pokladnách to pravděpodobně pohoří, ale King vs Godzilla je již v postprodukci, takže se příští rok můžeme snad těšit na ještě velkolepější zakončení. A vlastně jsem na to po dvojce o to více zvědav. (31.05.2019)

Příběh šel mimo mě, respektive jsem neměl moc chuť nad ním přemýšlet. Stejně jako postavy mě nechytnul. A pokud chybí poutaví lidští hrdinové (ústřední rodinka s obecně opěvovanou Millie „Stranger Things“ Bobby Brown zkoumá Godzillu a jiné giganty) a aspoň krapet zajímavý scénář, těžko můžeme skákat do stropu z burácivých obřích střetů. Protože i ty jaksi postrádají zápletku a vnitřní příběh. Ano, monstra jsou po obrazové stránce úchvatná a vypiplaná, trikaři odvedli solidní práci, ale emocionální odezvu u mě tyhle řežby jaksi nevyvolaly. Navíc těch potvor bylo zbytečně moc. Režisér Michael Dougherty, který měl dosud zkušenost spíš s průměrnými horory, nechává postavy jen ječet a utíkat, chybí vyloženě fanouškovské momenty a bohužel i humor. Prázdný blockbuster. A dietní tři hvězdy. (31.07.2019)

Tak toto je inakší Monster - Kaiju - Movie! Godzillu Garetha Edwardsa mám dodnes veľmi rád, ta hra tieňov a pomalého odhaľovania ma bavila. Kong priniesol na plátno zas štýlovú akciu a cool scény, no a Godzilla II: King of the Monster priniesla presne to čo ma v nazve - Monsters. Na prvú Godzillu sa trošku nadávalo, kedže neponúkla čistokrvnú bitku potvor, ale viac menej to bol film točení s pohľadu ľudských postav. Dvojka sa už s ničím nepára a prináša na plátno a povrch zeme nie len deštrukčnú akciu, ale predovšetkým štýlové monštra, s ktorými si to môže Godzilla po piatich rokoch znova v ringu rozdať. A ja som spokojný. Niekto tu nadáva na nezáživných hercov, či nudne postavy, ale ja osobne som išiel na Godzillu, ktorá tu ma fakt hromadu priestoru. A tie ľudské postavy sú podla mňa úplne v pohode. Herci (Dance, Wetanabe, Farmiga, Chandler) pohoda, chovanie postava, klasika, nič čo by tu už nebolo v takýchto filmoch. Michael Dougherty to natočil pekne, tie farby a široké zábery sa skutočne podarili a celkovo (nie iba na akcie) sa na to dobre pozerá. Tak isto je to aj hudobne dobre ozvučené, tie zvukové efekty, alebo pôvodná hudba potešia nie jedného fanúšika. Neviem kto čo očakával, ale toto je pekná pocta starým filmom, kde som sa príjemne bavil touto deštrukčnou jazdou a ešte viac sa teším na Konga vs Godzillu. P.S.: Keby že si prečítajú zajtrajšie noviny, tak sa nemusia naháňať dve hodiny. Garyho Hobsona na palube mali. P.S.2: Počkajte si za titulky, čaká vás tam ešte Charles Dance. 80% - 4* (02.06.2019)