Zátopek

Už dlouho jsem neviděl film, který se na konci tak rozpadne jako Zátopek. Je to ve velké míře tím, že to je zbytečně chytrý film, kde filmaři rozjedou několik relativizujících motivů, ale nakonec si vzpomenou, že chtějí, aby konečné vítězství v závodě emocionálně vyřešilo všechny problémy, protože to tak sportovní filmy dělají, i když před tím Zátopkovi všichni dvě hodiny vtloukali do hlavy, že takhle to nefunguje. Nepochopil jsem, proč tam byla dějová linka z osmašedesátého - asi aby mohl Emil pronášet facebooková moudra, co není potřeba funkčně zasadit do děje, i když ten čas žalostně chybí organičtějšímu vývoji vztahu manželů Zátopkových, který můžeme nějak cítit jen proto, že ho charismatická Issová nahlas popisuje. Zátopek mě v mnoha ohledech mile překvapil, Ondříček ale nevěří v inteligenci publika, aby dokončil světový film, který načal, a utíká k typickému provinčnímu filmu o národním hrdinovi, kde všechna ta relativizace v průběhu nakonec nemá žádný smysl a je jen estetickou kudrdlinkou. Jak říkám, vlastně je to mnohem víc, než jsem čekal - je to první Ondříčkům film, po kterém mi přijde, že se je o čem pořádně bavit. (27.08.2021)

Mezi zásadní klady filmu bych zařadila zbourání rovnou dvou klišé zároveň. Sportovní film, který není pouze o tom, kterak břídil tvrdým tréninkem ke zlatu přišel, to je pomalu zázrak sám o sobě. Životopisný film, který se více soustředí na dobové konotace, jež utvářely signifikantní milníky v životě dané osobnosti, než na samotnou postavu, to už je skutečně mimořádné. Poměrně zásadní výtku bych však měla k realizaci sportovních scén. Chtěla jsem být napjatá, jak maratón dopadne, chtěla jsem Zátopkovi fandit, ale Ondříček mi to svým až nehorázně chladným odstupem neumožnil. Je smutné, když jsou dokumentární filmy  mnohem emocionálnější, než hraný snímek. (20.09.2022)

Plešoun Ťopek si vyběhal pět olympijských medailí a Neužil si jistě doběhne pro několik filmových cen, poněvadž Zátopkovu mluvu, dikci i křečí modelované grimasy předvádí až podezřele autenticky. Stejně jako jeho bujarou, přesto poněkud podivínskou povahu. Film možná paradoxně víc osloví zahraničního diváka - našince můžou trochu otravovat doslovné scény na téma "socialismus versus úspěšný člověk". Přeci jen už jsme to viděli a četli (a starší z nás zažili) mockrát. Masivní výprava a soundtrack jsou další dvě věci, mající mezinárodní parametry. Retrospektivní forma vyprávění hezky vrství zásadní momentky Zátopkova života, v nichž se střídá běžecký fanatismus, souboj s totalitním aparátem a věčná bitva na poli manželství. Až je možná škoda, že se víc nepřitlačilo na pilu. Každá scéna má totiž náboj, technickou kvalitu i herecké zastoupení, scénář zase skvělou strukturu i volbu situací, v zátylku neustále cítíte potenciál i hrozby na všech frontách... ale TO tnutí do nervových zakončení, TEN pravý FEEL přijde jen málokdy. Klouže se spíše po povrchu, jak se říká. Jako filmu tak Zátopkovi zlatou medaili sice nedám, ale jsem rád, že ho máme. Je suverénní a kouká se na něj moc dobře. (27.08.2021)

Životopisný portrét fenomenálního (socialistického) sportovce, jemuž nekompaktnost a zkratkovitost hodně ubrala na působivosti. Václav Neužil si však svého Emila Zátopka dokonale užil a podřídil mu naprosto vše. Ačkoliv ho se slavným běžcem nepojí úchvatná podobnost (maskéři si vyhráli jen s charakteristickou pleší), je v gestech a mimice věrný svému předobrazu. A všechny ostatní herce vytlačuje ze zorného pole. Jeho osobité ztvárnění je na filmu tím nejlepším. (Jeho) výkony na trati jsou velmi působivé. Mimo běžecké tratě už film nenabízí tolik převratně zajímavého. Tradiční komunistické persekuce, které jsou velmi limitovaným způsobem předvedené a znázorněné. A posléze se ke všemu přidala dějová předvídatelnost, rozkouskovanost a scenáristická naivita. Zcela otřesná byla naroubovaná naprosto nedůležitá linie s atletickým rekordmanem Clarkem, která v podstatě rozjíždí retrospektivní ráz filmu. A díky za tu retrospektivitu, jinak by se to setkání v neblahém roce 1968 snad ani nedalo ustát a vydržet. Díky i za zchátralý stadion za brněnskými Lužánky, který neprcá jen se Švancarou, brněnským fotbalovým fenoménem, ale posloužil také jako kašírované olympijské stadiony v Londýně a Helsinkách. Ne, opravdu jsem si nevšiml, že se jedná o někdejší dominantu jihomoravské metropole. Pochopitelně se film nevyhýbá ani zkreslení mnoha faktů (viz plánované těhotenství Zátopkové, která děti nikdy mít nemohla a dobře to věděla). Docela jsem postrádal popisky u některých zlomových (sportovních) událostí. Orientovat se v některých časových obdobích bylo poměrně náročné. Režie Davida Ondříčka oplývala v globálu kvalitou, kamera Štěpána Kučery se zaskvěla, scénář chtělo podstatně vypilovat. Václav Neužil alias Emil Zátopek měl evidentně natrénováno a filmu urval dobré skóre. 6/10 (08.10.2022)

Zátopek na první pohled zaujme dobrým castingem. Herci nejsou úplně dvojníky existujících lidí, ale hodně se jim přibližují a obzvlášť Václav Neužil evidentně kvůli roli hodně dřel. Všechny postavy jsou díky scénáři i hercům fajn, což je u takovéhleho sportovního dramatu potřeba. Film má super rozjezd a hodně dlouho je to slušná jízda, ale ke konci se začne trochu rozpadat. V závěru nás čeká třeba výborně natočený slavný Zátopkův maraton, ale z nějakého důvodu to vyvrcholení není prostě ono. Možná je to tím, že vidíme ve filmu dvě časové linie, z nichž ta mladší ukazuje Zátopka v době, kdy jeho sláva upadá a přesto je i mentorem amerického běžce na návštěvě. Na olympiádě i ke stáru je sice vítězem, ale s velkým ALE - týká se to jeho životní lásky a vypomáhání komunistickému režimu. Určitě nevadí, že film ukazuje i stinné stránky Zátopka, ale nějak se mu nedaří nám poskytnout nějakou tu opravdovou katarzi či něco, co sportovní filmy tohoto typu mívají. Každopádně je Zátopek zábavným a velmi sympatickým filmem. (8/10) (03.10.2021)