Stepující stonožka

No nikdo nevyužívá 2.světové války k humoru lépe než Francouzi, ale pokud jde o Stepující stonožku, tak ta má vtipoměr značně kolísající, zejména v první části jsem měl dost času na pilování zívání, naštětí se ve filmu nacházejí i pasáže jako to, s Michelem Galabru a Naci pohlavárem kde ordinuje stará dobrá francouzská škola vtipných dialogů a do vzduchu lítá jeden fór za druhým. (05.02.2017)

Komedie, kterou bych označil jako kvalitní. Není výjimečná, ale některé repliky se vám opravdu zaseknou pod kůži, jako ten při příjezdu hlavních hrdinů s partyzánem na nádvoří zámku strýčka jednoho z nich, které je ovšem obsazeno německým oddílem: "Klid, to se zvládne, usmívejte se," nabádá jeden z trojice hrdinů, na což partyzán reaguje: "Jo, fajn, usmívejte se. Falešný doklady a v kufru dva samopaly!" Velice hezká byla epizodka právě onoho strýčka v podání Michela Galabrua. A tohle je právě jeden z případů, ve kterém bych nechal historická data plavat stranou, nakonec tvůrci filmu to dali najevo i tím, že skutečné historické postavy jsou znázorněny jen stíny. (29.06.2008)

Další francouzská odbojářská komedie, tentokrát ale slabší. Je to jednak určitou vulgarizací, ale hlavně absencí výrazného hrdiny, jako byla trojice ze Sedmé roty atd. Perrin a spol. tvoří zaměnitelnou skupinku potřeštěnců á la LesCharlots, příběh je zaplněný figurkami, které v určitém okamžiku použije a hned zase zahodí a Michel Galabru hraje příliš malou roli. Škoda, ono by se z toho totiž dalo vyždímat mnohem víc. To, že má samotný Göring zájem o sochu Venuše milotské, přece nemuselo znamenat jen její přemisťování z A do B a zoufalé pokusy ji během přepravy ukrást. Těch možností s falsifikáty, záměnami, dalšími zájemci... No vzpomeňte na obraz Padlé Madony s velkými balonky z britcomu Haló, haló! :-) 60% (23.01.2006)

Všechny ty Sedmé roty, Bažanti nebo Stepující stonožka jsou vlastně komediemi na jedno brdo. Ačkoli se vztahují k válce, dokáží Francouzi s odstupem třiceti let po jejím skončení vytvořit vděčné komedie postavené na nevraživosti k Němcům. Filmy plné situačního i verbálního humoru a komediálního herectví.  Němci jsou karikováni do směšných figurek neschopných ve střetech s Frantíky zvítězit. "Já nechci plynový kandelábr, já chci Venuši!" Stepující stonožka je v množině těchto komedií spíše slabší, přesto dávám 4*. Je to moje mládí. (29.12.2023)

"Být pozván do vlastního domu je zajímavý paradox, nerad bych o toto pozvání přišel." Dobrá hláška Michela Galabru, když mu jeho sídlo obsadí Němčouři. Režisér Jean Girault, známý především filmy s Četníky, natočil svižnou komedii z válečného prostředí, která svým způsobem může být přirovnávána k Velkému flámu, který je ale o dvě třídy lepší. Stepující stonožka znamená heslo odbojářů, které v rádiu zaslechne trojice kamarádů a heslo si přivlastní. Před okupanty se snaží zachránit vzácnou sochu Venuše, má na ni totiž zálusk samotný Hermann Göring. A tak začíná bláznivé dobrodružství, kde chtějí Venuši v dřevěné bedně převézt z Louvru na bezpečné místo a uchránit ji tak před hamižnými nacisty. V pidi rolích policistů se mihnou "četníci" Guy Grosso a Michel Modo. Přeci jen ale humor občas kolísá, myslím si, že některé scény mohly být vypilovány lépe. Ale i tak je to pohodová francouzská prča a podařený je i původní český dabing. (28.08.2021)