Kam se poděla sedmá rota?

Klasika mého dětství a možná nejpohodovější válečný film. Trojice francouzských vojáků prochází okupovanou Francií a snaží se prostě nějak přežít. Mezitím se koupou, chytají králíky a potkávají plejádu nejrůznějších charakterů, které dobře vypovídají o tom jak k okupaci přistupovali prostí francouzi (nezapomenutelná scéna s hokynářem). Navíc mají úplně boží transportér, který jsme si s bráchou stavěli v dětství ze Sevy. Přestože první díl není nijak akční, napínavý nebo extra vtipný, sálá z něj letní pohoda. (10.08.2013)

Po Velkém flámu nejlepší francouzská válečná komedie. Ústřední trojice hrdinů je skvěle sehraná, brzdí je pouze poručík Dubochel. Tassina si v tomto díle zahrál Aldo Maccione, který byl později neobratně nahrazen Henrim Guybetem. V Čechách se vyskytuje dvojí dabing filmu: v obou dabuje Jeana Lefebvra Stanislav Fišer a Pierra Tornadea Soběslav Sejk, který v porevolučním dabingu dabuje ještě další dvě postavy. V předrevolučním dabingu mluví Choudarda František Vicena a Tassina Josef Langmiler a Dubochela Petr Štěpánek, po revoluci je Choudard Jan Přeučil, Tassin Jiří Plachý a Dubochel Otakar Brousek ml. stejně jako v dalších dvou dílech, které sem přišly až po revoluci. (16.02.2006)

Naprosto skvělá komedie z druhé světové války aneb jak se prostí človíčci v armádě snažící se válku nějak překlepat vyrovnají s aktivním poručíkem letectva a ukořistěným halftrackem wehrmachtu...můžu vám říct, že velice uspokojivě, a bude kolem toho spousta legrace a typického francouzského situačního humoru. (24.01.2003)

Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% (14.07.2020)

Něco mezi 3-4 hvězdičkami. Typická francouzská válečná komedie. Situačního humoru zde moc nenajdete, jakoby režisér chtěl více skloubit komiku s realitou války. Přesto se tu nějaké gagy najdou a nejsou špatné. V paměti mi utkvěla pasáž, kdy hrdinové prosí ve vesnici (kolaborujícího) živnostníka o jídlo ze svého krámu. Také bych rád upozornil na Aldo Maccioneho, známého z komedie "Zvíře" představujícího tam šviháckého režiséra. (02.10.2004)