Návrat sedmé roty

„Válka není nic oproti paní Cluziové. Jestli vás uvidí, jak ničíte most, to radši vyleťte do vzduchu.“ Z Lamoureuxovy trilogie o Sedmé rotě je „Návrat“ mým nejoblíbenějším dílem a zároveň jediným, kterému dokážu dát 4 hvězdičky. Snad jen několik hluchších míst a vzpomínka na dost bídné dojmy z prvního dílu mi brání jít s hodnocením ještě výš, ale nakonec jsem té věčně prchající rozervné trojce pod vedením Pierra Mondyho /Broudier z Les copains 1964/ docela přišel na chuť. Hláškami a vtipnou akcí naplněnou komedií nás provází od začátku i samotný režisér a to v postavičce plukovníka s náročným úkolem propojování drátů k vyhození mostu. Jo, dráty a knoflíky mě spolehlivě znovu rozesmáli stejně jako operace útěku na zámku provedena s matracemi nebo (zdánlivě vážná) šachová partie s německým oficírem. Závěrečná „frankenheimerovská“ akce s vlakem působí na čistokrevnou komedii 70. let oproti předchozímu ději až nebývale realisticky, dokonce i Lefebvre dokázal zvládnout sehrát akční part bez přidané hodnoty nechtěné srandy, takže celá působí i po letech napínavě, s několika pečlivě promyslenými vtipy. 85% (02.02.2021)

Priemerný francúzsky režisér: Robert Lamoureux, tentoraz snáď poriadne »pohnojil« úplne všetko, čo bolo vôbec k priamej dispozícii;  a to teda konkrétne od samotného preobsadenia postavy v podobe Tassina, cez akýsi nesúlad medzi ústrednými postavami; skrátka, hereckým prejavom zo strán postáv: Chaudarda s Pithivierom, chýbala potrebná energická šťava, ako tomu bolo zrovna predtým, až vari i po plne chaotický, scenáristický kolotoč, plný vskutku ozaj najrôznejších zmätočných reakcií, a k tomu i pomerne dosť všelijakých prebytočných kreácií, kedy za najzdarnejšiu pasáž by som nakoniec mohol považovať iba; pozor začiatok spoileru: záverečnú, vlakovú sekvenciu, a teraz už konečne príde i koniec indície, čo je v rámci celého naprosto [ne]komediálneho titulu, naozaj žalostne málo; dokonca by som normálne podotkol, že odtiaľto priam sálala akási bezradnosť, ktorej akoby sa totižto nechceli priamo zúčastniť ani práve títo francúzski, hereckí predstavitelia, ktorí sa po scenáristickej stránke ocitli, ako celkom bezbranné figúrky na danej šachovnici... • Už keď som videl v samom úvode tohto [ANTI]sequelu «náhradníka» za predchádzajúceho Alda Maccioneho, ktorého s mimoriadnym poľutovaním musím následne skonštatovať, že ho vystriedal absolútne nevýrazný jedinec v podaní akéhosi Henriho Guybeta, tak som mal takmer ihneď aj po nálade, čo sa v podstate so mnou nieslo i naprieč celým týmto abstraktne bizarným titulom, pričom toto vonkoncom nie je jediná výhrada, ktorá by smerovala k tomuto filmovému zlepencu. • Trebárs som si hneď všimol, že postava poručíka, resp. letca Duvauchela, sa po istej chvíli celkovo vytratila z môjho dohľadu, keď doteraz ani neviem, čo sa s ním vlastne stalo? • Scenár býval veľmi zvláštne pozliepaný s niekoľkými patričnými sekvenciami, nad ktorými koľkokrát ostával rozum stáť; zvyčajne sa sústreďujúcim na niekoľko úsmevných útekov vždy len na [zo]pár minút, čomu predchádzala určitá zmena šatníku. Styčný bod v dianí by mohol síce predstavovať konkrétny Z Á M O K [najväčší možný lapsus], na ktorom sa nachádzalo množstvo »hodnotných zaja[t]cov«, ktorý zároveň na mňa ale za to [vy]chrlil neúrekom nezmyselných a nereálnych situácií, až som sa vtedy nenormálne začudoval, akí sú tí Nemci strašne tupí! • Zrejme si tvorcovia chceli z nich akosi vystreliť, čo sa ale minulo účinkom. • Čo asi malo diváka akože dobre pobaviť, tak to naopak pôsobilo opačným dojmom, z čoho sa automaticky dostavil tento úbohý výsledok: paródia v paródii! • Po sviežom prístupe v jednotke, prišla mdlá dvojka, ktorá je takým «tichým zabijakom» pre fanúšika originálu. (06.01.2024)

Je jasné, že muselo vzniknout pokračování sedmé roty. A je to stále příjemná zábava, která si svou hravostí rozhodně nedělá ostudu a drží se nastavené úrovně svého předchůdce. A tak seržant Chaudard (zábavný Pierre Mondy) a vojíni Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet) pokračují ve svém útěku. Jejich pouť je především plná převlékání a využívání nejrůznějších dopravních prostředků. Provází je šťastné náhody, ale i nehody, pomocné ruce, příležitosti, záchvěvy odhodlání i snaha o záchranu životů. Vše s příjemně hravým nadhledem a jemným humorem, který z jejich cesty činí krásnou zábavu. Z dalších rolí: kapitán a stále překvapovaný velitel sedmé roty Dumont (Pierre Tornade), slabozraký a dobře naladěný zajatý generál (Robert Dalban), poručík Duvauchel (Erik Colin), který je od trojice záhy odstraněn, neúnavný plukovník Blanchet (režisér Robert Lamoureux) se svým vyhazovacím posláním, německý důstojník vyrušovaný při královské hře šachy (Jean Rougerie), či německý voják (Michel Modo), snažící se udržet zrekvírované stádo i s honci pohromadě. Staré francouzské zámky mohou skrývat tajemství. Důstojníci rádi využívají svá privilegia. Za kolaboraci může být později označována i neukojená žena při nenaplněném apetitu. Jaká romantika se mohla skrývat při cestě parním vlakem! Zábava, plná útěků a převleků, je stále příjemná svou lehkostí a hravostí. (24.12.2015)

Druhý díl této válečné komedie už mě tolik nevzal jako ten první. Je to hlavně tím, že je to celkem o ničom, co se týče příběhu. No, strávit chvíli u mostu, pak zdlouhavé bloudění v chodbách pod zámkem. A to sem při tom měl dřív i dvojku docela v oblibě. Co mě rozesmívalo uplně nejvíc, tak když si borci vlezli do cizích důstojnických uniforem a pak se vydávali za důstojníky :o). To jako šlo. Ale jinak možná zbytečně přeplácaný a jak sem už napsal, tak dějově hodně slabota. Uvidím, jestli se vrhnu na poslední díl, asi ho nechám ještě chvíli uležet. Je ale fajn, že se dá válka brát i z veselé stránky a nejen z té stinné a pochmurné... (17.07.2012)

Volné pokračování jedné z nejlepších francouzských komedií není kvalitou vůbec vedle a svému předchůdci se vyrovná a co se týče vtipů a hlášek, možná ho ještě předčí. Herecké obsazení opět nezklamalo, a ačkoliv mě zpočátku vadilo přeobsazení Tassina, poté jsem si uvědomil, že Henri Guybet ho možná hraje i lépe. Návat sedmé roty nám nabídne několik nezapomenutelných scén a hlášek - ať už jde o dráty, scény s matracemi na zámku nebo v nemocnici. Opět jsem se smrtelně bavil od začátku do konce, Sedmá rota je věčná. Jasných 100%. (01.04.2012)