Unfriended
Убрать из друзей
Odobrať z priateľov
Unfriended
Unfriended
Režie:
Levan GabriadzeScénář:
Nelson GreavesKamera:
Adam SidmanHrají:
Shelley Hennig, Moses Storm, Renee Olstead, Will Peltz, Jacob Wysocki, Courtney Halverson, Heather Sossaman, Cal Barnes, Mickey RiverVOD (3)
Obsahy(2)
Laura Barns byla obyčejná středoškolačka, dokud se na internetu neobjevilo video, které do nechutných detailů prezentovalo, jak se sťala na jednom večírku. Dříve všemi obletovaná kráska veřejnou potupu neustála a spáchala sebevraždu. V den výročí její smrti se partička jejích spolužáků „sejde" na videochatu, kde řeší obvyklé teenagerovské problémy, dokud se do jejich skupiny nenabourá neznámý uživatel s přezdívkou Billie227. Kromě toho, že ho nejde ze soukromé diskuze vyhodit, je na tomto uživateli zvláštní i to, že ho velmi zajímá, kdo nahrál na internet ono nelichotivé video. A pak se do diskuze zapojí i jejich mrtvá spolužačka... Pocit, že jde o nechutný vtip, brzy vystřídá absolutní zděšení všech zúčastněných. Neznámý uživatel totiž nezůstává jen u slovních výhrůžek a za pravdou jde doslova přes jejich mrtvoly. (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (441)
Už to bol nejaký čas, čo sa objavil vynikajúci horor. Tento film som chcel vidieť na filmovom plátne, no žiaľ sa mi to krížilo s Artfilmom a tak som musel ešte nejaký čas počkať, kým sa bude dať zhliadnuť inou cestou. A priznávam, že ma mrzí, že som ho nemal možnosť vidieť na filmovom plátne. Je to niečo nové, je to podľa mňa dosť creepy a je tu veľmi dobre vyformovaná atmosféra a pôsobí to uveriteľne. Jediné čoho sa trošku bojím je, že z toho urobia sériu a potom to pôjde dole vodou. Ale dúfam, že ma tvorcovia prekvapia. Unfriended ma nesklamalo. ()
Čekal jsem, kdy takový horor přijde a bál jsem se, že až přijde, tak to bude blbost. Kupodivu nebyla a k mému překvapení si film zachovává koncept celou dobu filmu, skvěle a hravě s ním pracuje a herci hrají přesvědčivě, že po nějaké době se divák do filmu prostě zaboří. Není to lekačka ani gore film, ale atmosféra minutu po minutě příjemně nepříjemně thrillerově houstne a to se mi líbí. Sice jsem doufal v nějakou větší logičnost záporáka na síti, ale i tak musím do nadprůměrného hodnocení, protože jsem se upřímně bavil a nenudil. ()
Nekonvenční a inovativní horor, který představuje naprosto nový způsob filmového vyprávění - nic takového zde dosud nebylo. Snímek má zajímavý původ, který se datuje dlouhé roky zpět. U zrodu snímku stál jeho producent Timur Bekmambetov, který si uvědomil, že je téměř permanentně přilepený k obrazovce počítače, a po dlouhých 15 let choval v hlavě myšlenku na to, že by měl někdo natočit film o té části našich životů, kterou trávíme digitálně připojeni. A tak začal hledat někoho, kdo bude ochotný porušit tradiční filmařské postupy a bude mít mít odvahu přijít se zcela novým způsobem natáčení. Spolu s dalšími tvůrci vytvořil malý tým, který začal na filmu pracovat - prvním zásadním rozhodnutím byl nápad natočit to jako horor. Autor scénáře, Nelson Greaves, k tomu říká: "Filmy z žánru found footage (typu The Blair Witch Project) jsou děsivé kvůli limitům a omezením. A co je víc omezující, než být uvězněn na svém počítači a podléhat neznámému teroru?". I další průběh vzniku filmu byl velmi zajímavý a plný improvizací, protože tvůrci nemohli vyjít z žádných osvědčených postupů (žádný takový film dosud natočen nebyl), a tak museli vše vymyslet sami. Ve filmu vystupuje celkem 6 postav, které jsou uvězněny ve hře na kočku a na myš, kdy je po Skypu terorizuje neznámá bytost. Vzhledem k atypické povaze filmu byl nevšední i casting, který proběhl přes video chat, v oddělených místnostech. Vybraní herci od sebe byli při finálním natáčení kompletně odděleni - natáčelo se ve skutečném domě v Kalifornii, kde měl každý pro sebe vyčleněnou jednu místnost, jejíž design byl upraven tak, aby se od sebe všechny lišily. Cybernatural je tak nekonvenční v tom, že každý herec byl současně svým vlastním kameramanem - každého herce snímala jedna GoPro kamera připěvněná k jeho počítači, přičemž se natáčelo po celou dobu 85 minut na jeden zátah bez jediného střihu (herci měli v uších sluchátka pro komunikaci s režisérem). Zásadní úloha následně připadla postprodukční práci a střihačům, kteří museli dát dohromady výsledný obraz z 6 kamer a udržet výsledné napětí na maximu. Divák vnímá děj vnímá především z perspektivy Blaire Lily, kdy má možnost "v reálném čase" vidět takové detaily, jako je její váhání při psaní a přepisování různých slov, což nechává vzniknout pozoruhodným intimním příběhům (divák se tak stává doslova voyeurem, který dokonale vidí hlavní postavě "na monitor" a na to, co tam dělá). Ve výsledku vzniknul film, který moc strašidelný vlastně ani není a který dějově originalitou příliš neoplývá a víceméně pouze variuje důvěrně známé žánrové motivy z podobných filmů posledních let, ale za způsob, jakým byl film natočen, si zaslouží respekt. Dlouho jsem nebyl v kině na filmu, o kterém bych mohl říct, že něco takového tu vážně ještě nebylo - u tohoto revolučního počinu to platí dokonale. Za sebe jsem zvědav, zda se to uchytí, nebo zda to bude jen slepá filmová ulička. ()
70 %. Jděte do toho. Jo, je to občas otravné, uřvané, ale přesně takový je koncept a musí to tak být. Mladí herci naprosto přirození a celkově je to velice funkční horor. Scénu s tlouštíkem řadím mezi top3 shocking moments z poslední doby hned vedle sekačky ze Sinisteru a zveřejněné fotky Megan z Megan is Missing. Škoda, že to bylo jediné místo, kde se dostavil mráz po zádech. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (14)
- Všetky kontá na Facebooku použité vo filme skutočne existujú. (beso74)
- Keď bola Courtney Halverson (Val Rommel) na premiére tohto filmu, v kine niekto stlačil požiarne tlačidlo a celá sála musela byť evakuovaná. Diváci neskôr žartovali, že to musel byť duch Laury Barns. (Marceloo)
- Najprv bol film uvádzaný pod menom Offline, potom sa názov zmenil na Cybernatural a nakoniec sa dostal do kín ako Unfriended. (beso74)
Za běžných okolností bych to s pérem v ruce neváhal nekompromisně ocejchovat regulérním odpadem! a ještě na to provokativně vyzvracet slova jako "všichni", "jste" nebo "kokoti", abych tak fikaně vyselektoval běžné osazenstvo od pozérského buzeranstva, ale nakonec se do mého hodnocení promítne i špetka nostalgie a pochopení, poněvadž mně se tenkrát v šestadevadesátém stalo něco velice, velice podobného a to vám povím, nebyl to žádný med! Bylo mi čerstvých patnáct, s rodiči jsme okupovali starý bunkr po Himlhergotových a internet byl nadbytečným luxusem. Vlastně jediný, kdo k němu měl tehdy přístup, byl tamní kongresman a předseda hospodské rady Jožka, který ho ráno nastartoval, přes den si skočil s klukama z radnice do nádražního bufetu na pár panáků leteckého benzínu s limetkou a večer už měl načtené oba dva emaily. My, běžní smrtelníci, jsme se museli dorozumívat postaru a protože vypalování symbolů do obilí bylo příliš komplikované, zkoušeli jsme spolu mluvit. Prázdniny se rozjely naprosto parádně; já a kamarádi jsme se jako dospívající rebelové začali uvědoměle vzpírat systému, takže jsme jednou nepřišli na sraz dobrovolných hasičů, při přecházení silnice jsme se ohlíželi do stran jenom padesátkrát a u kulturáku jsme zahodili obal od tatranky. Byli jsme zkrátka postrachem celého hřbitova i polňačky za rybníkem. Jenže pak se to v jediný osudný okamžik celé zvrtlo, dorazila mi totiž textová zpráva. Podepsal jsem tedy doručenku, převzal si dopis a popřál devadesátileté pošťačce Blažkové šťastnou cestu zpět do osady. "Vím, kde schováváte svoji tajnou krabici s Playboyi a hroznovým vínem!" stálo v dokumentu úhledným fontem. Propadl jsem panice a ihned svolal skupinový chat v lese u studánky. Honza Piškot z devítky, který měl z poštovní informatiky samé jedničky, usoudil, že odesílatel nepůjde vypátrat, protože využil anonymního režimu a na dopis nenapsal zpáteční adresu. Byli jsme v pasti, podezřelý byl každý z nás. Tedy kromě spolužáka Abdula Džabbar Muta'aliho, ten po našem ještě neuměl. Kápo našeho konferenčního hovoru si stáhl z tváře poslední verzi komára a navrhl, že bychom z toho zkurveného lesa měli jít raději do prdele, nebo nás ty malý mrdky sežerou. Přesunuli jsme se tedy na dětské hřiště poblíž místní fary a tam si zaktualizovali sadu emotikonů, abychom jeden na druhého mohli házet falešné úsměvy a dělat, že je všechno v pořádku. Nebylo. Toník to nakonec nevydržel a Vítkovi zformátoval nosní přepážku, protože tu vyjebanou krabici prý zahesloval úplně na piču. V tu chvíli jsem cítil, jak se nám firewall brána kompletně rozpadá, do toho začala všude kolem lagovat grafika, protože se stmívalo a když po bramborovém poli proběhl trojský kůň, věděl jsem, že toto je konec naší Žraločí pětky. V následujících letech už jsme se příliš nevídali, přesto nám problém s erotickými časopisy a laciným šnapsem rezonoval v hlavách po celou dobu. Tedy alespoň do doby, kdy se náš hacker Honza naboural do pošty starou Liazkou svýho fotra a přední náprava mu roztrhala vnitřnosti na krvavou kaši. To nás rozrušilo trošku víc, takže jsme na toho pičuse s dopisem úplně zapomněli a žili šťastně až navěky. Byl to napínák, co? Tak podobně dramatický je i tento film. Dvě hvězdy dávám za neotřelou formu a víc ze sebe nevytlačím ani kdybych se posral. Poroučím se a děkuji za pozornost, zejména pak pozérskému buzeranstvu. () (méně) (více)