Odebrat z přátel

Ječení před notebookem, obviňování se, honění ega, malá přiznání a velké lži. Nápad to však je. Velký, i s docela velkým rizikem. Forma, kterou tvůrci zvolili, je zatraceně zajímavá (a s postupem času naneštěstí i otravná zároveň). Celou stopáž sledujeme monitor kočky, která pravidelně klábosí se svou bandou (pěticí dalších středoškoláků včetně přítele) přes skype. U toho je na Facebooku, brouzdá po netu, pouští písničky.. a začíná se děsit. Protože se do skupiny „nabourá“ někdo, kdo používá účet mrtvé spolužačky. Palec nahoru za odvahu, co se formy týče. Velká škoda, že se to začne docela brzy zajídat, uječenost hrdinů tomu taky dvakrát nepřidá a odhalování hříchů minulosti zrovna tak. I tak za mě slušný experiment za minimum peněz, i když v kině bych to vidět nepotřeboval (respektive nechtěl). A obávám se, že tvůrci ukázali cestu k četným pokračováním a napodobeninám. (01.08.2015)

Ak vás neuveriteľne dokáže vystrašiť pohybujúci sa kurzor myši tak určite odporúčam! Normálny človek by totižto na to čo chce klinúť klikol hneď, kdežto hlavná hrdinka, poprípade ju môžeme označiť aj ako hlavná debilka, tam behá po ploche ako retard. 30 minút filmu tvoria zábery jej kurzora na monitore, pretože evidentne trpí sklerózou multiplex a trasú sa jej ruky. Alebo možno mala tak spotené ruky, že prsty sa jej nedostatočne kĺzali po touchpade. Ďalších 10 minút tvoria zábery toho ako hlavná debilka, nie je schopná sformulovať obyčajnú vetu. Film vám ponúkne skvelý zážitok z rôznych foriem vety typu: Čo chceš?, Kto si?... ale ak vás nepresvedčil tento fascinujúci zážitok a nemáte záujem si doplniť vedomosti zo synonymických slov, tak určite vás presvedčí neskonale nudná konverzácia medzi debilkou a jej debilom. Mitchie alebo teda Pitchie je totálny kus debila, ktorému zrejme mnoho veci dochádza veľmi neskoro. Hádam si nemyslel, že z tej fotky v posteli zreteľne vyplýva, že si rozprávali rozprávky na dobrú noc. No a už keď spomínam fotku. Okrem toho, že je zabrzdená hlavná debilka aj jej internet postráda rýchlosť. Resp. sťahuje si ako sa mu zapáči. Neopísateľný zážitok z toho ako sa minútu sťahuje obrázok. Samozrejme pre chvíľu napätia. Ten druhý bol stiahnutý za 2 sekundy. Zaujímavé. Hlavná debilka, však stále chce ponechať chvíľku napätia i v neskorších scénach, a preto miesto toho aby na odkaz klikla, behá opäť so strašne zábavným kurzorom po monitore. Neskutočne ma to vydesilo! No a tie strašidelné zábery boli tak trochu o hovne, pretože štvorčekový obraz dákeho tlsťocha čo si robí ľudský smoothie ma teda fakt nevydesí! No a ešte na záver, čakala som, že keď už teda vidíme plochu hlavnej debilky, čakala som sem tam dáky akože komentár. Stavím sa, že ani vy nie ste ticho ako hrob za vašimi počítačmi. Unfriended vám však ponúkne zaujímavý zážitok z toho ako v tichosti sledujete debilnú konverzáciu. A aby toho nebolo málo hlavná debilka je ešte aj dokonca spamerka, takže byť ten Pitchie tak ten notebook zaklapnem už dávno. (04.08.2015)

Byť pred desktopom operačného systému 12 hodín denne a nevyhnúť sa mu ani večer, keď chcem pri filme vypnúť, nie je žiadne terno. A sledovať na ňom (navyše na veľkom plátne!) dialógy znudených, neskôr hádajúcich sa a nakoniec vydesených teens, prerušovaných neustálym vyzváňaním a hang-upovaním Skajpu už vôbec nie. Ale aura skrytého, nadprirodzeného zla v tom postupne začne fungovať a zopár zimomriavok prinesie. Prekvapivo sľubný koncept, ktorý keby bol vymyslený ďalekosáhlejšie, niekoho mohol na jeden večer odradiť od loginu do sociálnych sietí. Čo sa ešte žiadnemu filmu nepodarilo. Slabšie 3*. (24.06.2015)

V době cyberbullingu je tenhle film důležitý - v cool kabátu totiž ukazuje (nejen) mlaďochům, co rádi šikanují druhé na internetu, protože prostě můžou, že v životě se za chyby často platí. Parta teenagerů v Unfriended je složená z lidí, které byste za přátele asi nechtěli - jsou povrchní, blbě žvaní, ale jinak průměrní. A taky to nejsou dobří lidé. Vlastně nikdo z nich. Odplatu od napřirozené entity jim svým způsobem přejede. A ona entita je vlastně sama o sobě nejzajímavější postavou filmu - chápete její motivy a dokonce má osobitý a zlý smysl pro humor. No a dalším hrdinou je pak kurzor myši, protože celý film se odehrává na obrazovce počítače - a je to mnohem zajímavější, než by se mohlo zdát. Vadilo mi ovšem to, že film nevysvětlí, ani nenaznačí, jak to onen zlý duch všechno dělá, protože jeho schopnosti jsou až božské. (21.10.2015)

Nekonvenční a inovativní horor, který představuje naprosto nový způsob filmového vyprávění - nic takového zde dosud nebylo. Snímek má zajímavý původ, který se datuje dlouhé roky zpět. U zrodu snímku stál jeho producent Timur Bekmambetov, který si uvědomil, že je téměř permanentně přilepený k obrazovce počítače, a po dlouhých 15 let choval v hlavě myšlenku na to, že by měl někdo natočit film o té části našich životů, kterou trávíme digitálně připojeni. A tak začal hledat někoho, kdo bude ochotný porušit tradiční filmařské postupy a bude mít mít odvahu přijít se zcela novým způsobem natáčení. Spolu s dalšími tvůrci vytvořil malý tým, který začal na filmu pracovat - prvním zásadním rozhodnutím byl nápad natočit to jako horor. Autor scénáře, Nelson Greaves, k tomu říká: "Filmy z žánru found footage (typu The Blair Witch Project) jsou děsivé kvůli limitům a omezením. A co je víc omezující, než být uvězněn na svém počítači a podléhat neznámému teroru?". I další průběh vzniku filmu byl velmi zajímavý a plný improvizací, protože tvůrci nemohli vyjít z žádných osvědčených postupů (žádný takový film dosud natočen nebyl), a tak museli vše vymyslet sami. Ve filmu vystupuje celkem 6 postav, které jsou uvězněny ve hře na kočku a na myš, kdy je po Skypu terorizuje neznámá bytost. Vzhledem k atypické povaze filmu byl nevšední i casting, který proběhl přes video chat, v oddělených místnostech. Vybraní herci od sebe byli při finálním natáčení kompletně odděleni - natáčelo se ve skutečném domě v Kalifornii, kde měl každý pro sebe vyčleněnou jednu místnost, jejíž design byl upraven tak, aby se od sebe všechny lišily. Cybernatural je tak nekonvenční v tom, že každý herec byl současně svým vlastním kameramanem - každého herce snímala jedna GoPro kamera připěvněná k jeho počítači, přičemž se natáčelo po celou dobu 85 minut na jeden zátah bez jediného střihu (herci měli v uších sluchátka pro komunikaci s režisérem). Zásadní úloha následně připadla postprodukční práci a střihačům, kteří museli dát dohromady výsledný obraz z 6 kamer a udržet výsledné napětí na maximu. Divák vnímá děj vnímá především z perspektivy Blaire Lily, kdy má možnost "v reálném čase" vidět takové detaily, jako je její váhání při psaní a přepisování různých slov, což nechává vzniknout pozoruhodným intimním příběhům (divák se tak stává doslova voyeurem, který dokonale vidí hlavní postavě "na monitor" a na to, co tam dělá). Ve výsledku vzniknul film, který moc strašidelný vlastně ani není a který dějově originalitou příliš neoplývá a víceméně pouze variuje důvěrně známé žánrové motivy z podobných filmů posledních let, ale za způsob, jakým byl film natočen, si zaslouží respekt. Dlouho jsem nebyl v kině na filmu, o kterém bych mohl říct, že něco takového tu vážně ještě nebylo - u tohoto revolučního počinu to platí dokonale. Za sebe jsem zvědav, zda se to uchytí, nebo zda to bude jen slepá filmová ulička. (19.06.2015)