Druhá šance

Bylo to sice mastné, ale neslané. Zápletka zajímavá, ale v režii Susanne Bierové jaksi nedotažená. Hlavní postavy Andreas ani Sonny substituující Alexandera nejsou příliš důvěryhodné, oběma stačí dudlík, místo řádného kojení. Druhá šance (tentokrát využitá) by byla, kdyby si Andreas vzal Sanne poté, co jí předall dítě; vždyť teď už bylo jejich společné - závěrečná scéna s kladívkem a šroubky by pak už byla zbytečná. (25.08.2020)

(7,5/10). Skandinávci prostě umí tyhle mrazivé a vyhrocené thrillery. Tento film je tím jasným důkazem. Sice je to místy až moc neuvěřitelné a přes čáru a lidská hlava to jen těžko vezme, ale funguje to. Herci hrají parádně a je to film ideální na sklouznutí do deprese. Mám rád tyhle filmy, ale jednou se jich asi přejím, protože už tady se mi zdálo, že to ne mě nepůsobí tak, jak by mělo. Ale možná je to jenom tím, že jsem zrovna na tento typ filmu neměl náladu. (01.01.2021)

Myslet na něj je nebezpečně neškodné, překročení nesnadné a žít s tím pro ty se svědomím nesmírně trýznivé. Rubikon, jehož brod tentokrát vede proudem etických otázek. Intenzivní a zároveň seversky odtažitý, se scénářem, který občas nechává herce na holičkách. Možná i proto mezi šmejdskou smažkou, hodně trpícím a méně trpícím nakonec vyčnívá ten, kdo to měl herecky nejméně atraktivní (Ulrich Thomsen). Druhou šanci raději nerozebírají maminky na webu eMimino, takže se nepodíváte na jejich rady a nepřidáte do diskuze své zkušenosti.. (18.04.2024)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)

2. kousek od týhle režisérky a i na podruhý plnej počet (1.Bird box). Tohle je tak strašně mrazivej film, že už sem dlouho (jestli vůbec někdy) nic takovýho neviděl. Jako téma - smrt nemluvněte, to je fakt strašně silný kafe, obzvlášť pro rodiče. Tady je to navíc podtržený perfektními hereckými výkony. Příběhově je to perfektně zamotaný a graduje to, konec je fakt masakrální. Kdo by to byl řekl, že ti co chlastaj jako "dáni" uměj natočit takovýhle drááámata. Vrhnu se pod čepici týhle rejžisérky, páč to vypadá na slušnej matroš :o) (26.08.2020)