Druhá šance

Aneb když se člověku během pár dní zhroutí celý svět a nastalá zoufalá situace si žádá čin stejného ražení… Susanne Bier se s tím jednoduše neštve. Druhá šance je silně emocionální dílo, které jde místy na dřeň a rozhodně se nebojí přitlačit na pilu. Díky tomu střídá jedna extrémnější situace druhou a ne úplně každému to asi sedne. Já s tím větší problém neměl. Samozřejmě je to o tom začít fandit hlavnímu hrdinovi a snažit se ho pochopit (u mě splněno obojí). Jeho rozhodnutí je totiž zoufalé a absurdní…ovšem na druhou stranu ani zdaleka ne nepochopitelné, ba naopak. Navíc je film celkově výborně herecky zvládnutý, takže některé činy postav člověk snadněji přijme. V podstatě jediné, co mi na filmu vadilo, bylo Simonovo „procitnutí“, které mi příliš věrohodné nepřišlo a od tohoto momentu to už nebylo ono. Každopádně mi, po Oscarem oceněném Lepším světě, jenž mě k mému nemilému překvapení zklamal, Susanne Bier dokázala, že má i nadále smysl zajímat se o její nové filmy. Druhé šanci přiklepávám solidní 4*. (03.02.2018)

Ono to není vyloženě špatné, v určitých jednotlivostech to funguje a námět sám o sobě má opravdu potenciál, jenže jako celek je to hrozně vyhrocené, složené především ze silně prvoplánových dramatických zvratů a taky dost vyděračské. No Amíci by jistojistě zatleskali ve stoje, jenže mě nezbývá nic jiného, než být opět zklamaný. Tři filmy jsem od Susanny Bier viděl a ze všech mám víceméně stejný pocit v tom, že vypadají jako klasické hollywoodské drama. V Po svatbě jsem jí to zpracování žral asi nejvíc, u Lepšího světa to už bylo hodně na hraně a tady se to celé tak převrhlo, že ani ty slabé tři dát vůbec nemůžu. Fakt ale nechápu, proč se to spoléhá jen na silné téma a časté detailní záběry částí lidských těl a hlav mimin živých či mrtvých, když by to především potřebovalo pořádný scénář s pořádně promyšlenými postavami. Ten tomu ale zoufale chybí a tak to i přes slušné herecké výkony (až tedy na Marii Bonnevie, která se neustále tváří jako totální psychopat... i když) a výše vypsané klady fakt nemůžu ohodnotit vyšším hodnocením. V komentářích je to sice samá pětihvězda a nadšený komentář, jenže mě ke spokojenosti nestačí přehnaně vyhrocený neustálý útok na emoce, který je intenzivní jen navenek, ale spíš očekávám něco, co bude skutečně silné i vnitřně - a u evropské kinematografie především. Dánské filmy sice bývají vyzdvihované do nebes, ale u Susanny Bier jsem doteď nepochopil, proč. Ačkoli jo, asi vím proč, ale pitvat se v tom nebudu. A od Jensena, který jí napsal většinu scénářů a sám je taky dost slavný, jsem ještě sice nic neviděl, ale celkem brzy to napravím a doufám, že mi jeho tvorba sedne o něco víc. Protože tohle, tohle mě fakt nebere a žádný silný zdrcují zážitek mi to nedává. Lepší 2* (08.05.2022)

Dánsko - nie je iba - Mads Mikkelsen, pochádza odtiaľ i režisérka filmu - Susanne Bier, taktiež herci - Nikolaj Coster-Waldau, Nikolaj Lie Kaas, malá škandinávska krajina, disponuje talentovaným osadenstvom, počkať aj scenárista - Anders Thomas Jensen, je na palube. Nebudem prezrádzať, o čom je tento výborný a napínavý film, len načrtnem, že o výmene dvoch detí. To nie sú ani deti, ešte dojčatá. Poviem len, že film - disponuje vynikajúcim scenárom, aký som už dlho nevidel, perfektné herecké výkony i filmových matiek, kvalitná réžia, kamera. Strih má maličké kazy, preto nedávam - plný počet. Z deja nechcem vyzradiť absolútne nič, lebo by sa vytratilo počiatočné nadšenie, potom by to skĺzalo do strhujúceho finále. Skrátka - divák, by si najradšej pretočil film na koniec, ako to skončilo. Ešte poviem na margo, že ľutovať - nebudete, je to depresívny film, aký škandinávci - vedia, so všetkým, podľa ich gusta. (08.01.2016)

Čeho je moc toho je příliš a zdejší zápletka i vyhrocenost mnoha situací mi přišla za vlasy přitažená a prostě over the top. Nikolaj Coster-Waldau je výborný herec, který ze sebe dokáže vyždímat silné emoce, je-li třeba, ale tady se prostě chová jako idiot a nemůže se pak divit, že se mu to začne vracet. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se dokážu vcítit do otce, kterému právě zemřelo novorozeně, ale člověk snad prostě nejde a nešlohne někde nějaký jiný a nevezme ho domů a neřekne labilní manželce, že sehnal jiný dítě, a že všechno bude v pohodě. Tomu, co se dělo potom, jsem se proto vůbec nedivila a ani mě to upřímně moc nebralo. Dost mě mrzel naprosto nevyužitý opilec Ulrich Thomsen, který je tam fakt zbytečně, jeho příběh je zcela vedlejší a nefunguje ani jako přítel hlavního hrdiny. Naopak kdo se mi hodně líbil byl druhý Nikolaj Lie Kaas, ještě jsem ho v tak odporné roli neviděla a až mě mrazilo, jak dokonale dokázal zahrát takového vymaštěného sfetovaného tupce, všechna čest (ale radši ho mám jako sympaťáka). Pochvalu zaslouží i obě hlavní ženské postavy - vyšinutá Maria Bonnevie, ten její vytřeštěný pohled se fakt zapamatuje, a pak junkie matka Lykke May Andersen, která se mi z celého filmu líbila asi nejvíc. O to víc, že je to její první role. No upřímně nic moc. Možná kdyby se z filmu nějak vypustilo to ukradené dítě, bylo by to uvěřitelnější. Stojí za zhlédnutí pro dobré herecké výkony. Jo, a scény z feťáckého doupěte s pokaděným miminem jsou fakt humáč největší. (05.01.2017)

Typická severská a velmi chladná atmosféra, doplněná skvělým obsazením, s dějovou linií, na kterou se hodně těžce kouká. Vážně, několikrát sem chtěl kousek filmu přeskočit, protože všechno je tak pomalé, a já měl blbé tušení, že se stane něco špatného. A to tušení člověka užírá a svírá a doslova sem se musel protrpět ke konci. Což na jednu stranu nemusí být na škodu, ale prostě mi to moc nesedlo, nechtěl sem takhle trpět. Naštěstí si tvůrci krásně pohlídali předvídatelnost, a nabízejí tak hodně nečekané zvraty, které tak i přes pomalé tempo udrží divákovu pozornost. 70% (29.03.2016)