Legendy zločinu

Jediné, co zajišťuje tomuhle komornímu gangsterskému retru účast v lichotivé společnosti "měli byste vidět", je okázale chameleonská kreace Toma Hardyho. Neplatí přísloví, že nejlepší scénáře píše život sám, protože Helgeland napsal jednoduchý filmový příběh zploštělý na stokrát obehrané téma "bad guys rising up", přičemž celá emocionální a psychologická stránka stojí celou svou vahou právě na výkonu Toma Hardyho - díky němu film funguje a nejenže se na něj dobře kouká, ale je i velmi zábavné ho poslouchat, ať už arogantní provokování policistů či gangsterů, nebo neodolatelně přiteplené sexuální narážky (Tom Hardy se tímto stává nejvíc cool gayem v historii filmu). Pomyslné pozlátko uplynulého filmového roku, který nepatřil DiCapriovi, Cruisovi ani Prattovi - patřil "šílenému" Hardymu... 70% (10.01.2016)

Helgeland musí psát jen scénáře, protože jakmile je za kamerou, tak to nemá drajv a výsledek je nijaký. A u takovéhle retro gangsterky je to škoda dvojnásob, jelikož forma OK, životních mouder/pravd málo, Chazze Palminteriho ještě méně a dějová struktura filmu je jenom aby nějaká byla. Jinak je to ONE-MAN-SHOW Toma Hardyho který je brilantní a ještě brilantnější. Kdybych si chtěl pustit v jeden večer předskokana a hlavní chod, dám si Legend a třeba Goodfellas. (17.10.2015)

Mě to teda bavilo hodně. Hardy je super. Vždycky jsem se gebil když hrál toho brejlatýho bráchu a dělal nesmysly. Nejlepší bylo, jak nakráčel s tim zachmuřenym ksichtem do klubu a hrál debilně na trumpetu. Badassnost obou bratrů se ukáže v hopodský bitce, kdy jeden drtí lidem kolena kladivama a druhej jim mašíruje lebky boxerama. Zbytek je spíše o napjatejch vztazích mezi nimy a o snaze toho chytřejšího udržet si fungující manželství. Zaujal mě ještě teplej Taron Edgerton. Prostě jsem si to užil. Jo a maj tam stejnou hospodu, jak v Peaky Blinders. (13.02.2016)

Po pravdě, nečekal jsem, že v něm bude tak veselo. Helgelandův typicky britský bar vyvedený v kouzelném retro stylu mě zkrátka překvapil. Jistě, spousta hostů ho bude brát jen jako další zaplivanou putyku, kterých jsou v East Endu desítky a je zbytečné jim to rozmlouvat. Já v něm našel šmrnc, nezaměnitelnou cockneyskou atmosféru i sentimentální náladu. Ta vůně bukového dřeva a cigaretového dýmu, cítíte ji? To, co so v něm děje, rozhodně není hodno obdivu, ale i to jen ten důvod, proč se do něj budu vždycky rád vracet. Sednu si k barovému pultu a dám si pití, de facto to jediné, co tam mají. Dvojitý hardy s trochou ledu a sodou. Hodně sody.. (16.10.2015)

Svá zlatá léta si organizovaný zločin v USA odbyl v období prohibice, kdežto britský organizovaný zločin měl své nejslavnější období v 50. a 60. letech minulého století, kdy se Londýn stal dočasně pupkem světa. Centrem zájmu bulvárních médií a veřejnosti se stala především nepřehlédnutelná dvojice bratrů Krayových, kteří tehdy plnili stránky nejen věnované kriminálním deliktům, ale diktovali i módu a přátelili se s hvězdami showbusinessu. Je to už druhý film, který se snaží mapovat jejich životní osudy, a nutno říct, že se Brianu Helgelandovi podařilo vytěžit víc než jeho předchůdci. Z diváckého hlediska je ale problém, že ten film trochu klame tělem. Začátek se nese bezmála v tarantinovském duchu a poté, co bratři v dojemné spolupráci zmasakrují konkurenční gang, vypadá to na krvavou napínavou jízdu. Snímek se ale následně změní v psychologické drama, kde se partnerka jednoho z bratrů vyrovnává s vědomím, že svůj život spojila se sociopatem, jehož dvojče je ryzí psychopat. Řeší se zkrátka problém paní Schroederové z Mafie v Atlantic City, která se milostnou pletkou s mafiánským bossem Thompsonem dostala do centra organizovaného zločinu a sváděla nekonečný souboj vlastního svědomí a hodnotového žebříčku s prostředím, které ji obklopovalo. Natočené je to jako skvělě vypadající retro ze 60. let, je zkrátka vidět, že britská kinematografie víc umí a může si víc dovolit než naše provinční prostředí. Mnohý žánrový fanoušek si povzdychne, že linie sledující, jak bratři Krayové rostou a pohlcují nové čtvrtě a čistí město od konkurence, by byla divácky daleko atraktivnější. Celkový dojem: 80 %. Tom Hardy se se svou dvojrolí vyrovnal podle očekávání důstojně. Nebude to sice velký hit a tento titul nebude figurovat na nejvyšších příčkách žánru, ale své kvality má. (05.01.2016)