Svéráz národního lovu

Tohle bylo pro mně opravdu velké zklamání. Párkrát jsem se zasmál, většinu času jsem ale jenom čekal na vtip nebo (v horším případě) věděl, že to zrovna má být vtipné, ale vůbec mi to vtipné nepřišlo. U pokračování jsem se přitom bavil mnohem, ale mnohem víc! Svéráz národního lovu je prostě takový ruský Kameňák. (09.02.2005)

Spíš je to podle mě o stereotypech ruské duše… Všechny vtipy jsou ale hrozně předvídatelné a proto mi připadaly poměrně dlouhé a natahované. O hodně lepší je ještě absurdnější Rybolov. I když tu neodbytnou chuť na vodku jsem dostal taky a moct tak hned po filmu odjet rovnou kamsi do Ruska a trošku popít (repsektive opít se do němoty a zapomenout na to, že by vás v Rusku asi tak nejspíš zabili), by nebylo vůbec špatné… (02.05.2009)

Narozdíl od rybolovu jsem zde nenašel cokoliv vtipného. Pociťuji absenci sebemenší scénky typu: "ti rusáci jsou drzí, jezdí si tu ožralí jako doma...", zapomenuté zásoby vodky, pro které bylo třeba se vypravit tajnou vojenskou ponorkou, přivázání krávy místo auta a spousta dalších. Možná je to tím, že jsem rybolov viděl před lovem, ale názor to bohužel nezmění. (19.03.2012)

Ruští tvůrci tímto snímkem překvapují hlavně tím, jak si dokáží udělat legraci sami ze sebe, s typické ruské mentality i tolik proslaveného národního alkoholického nápoje. Drží se veškerého standartu pobavit i na takových prekérních situacích, že by to snad ani jiný národ takhle nedokázal. Byť to vypadá na klasické použití motivu o lidské hlouposti, není tomu tak. Démon alkohol je tomu všemu viníkem a tak se jen poukazuje na obyčejné lidské chování obyčejných lidí v alkoholovém opojení. Takže to vlastně na druhou stranu ani není nijak nucená komedie, jen to tak přirozeně vyznívá. Není tedy divu úspěšnosti tohoto snímku, který je v určitém pohledu zcela zasloužený. Nakonec, s opilci a lidmi mající vždy nějakou tu flašku po ruce byla vždy nějaká ta legrace a to ať se dělo co se dělo. Zde jde o lov a jak to nakonec všechno dopadlo vypráví tento skvěle napsaný příběh. (05.10.2015)

Krásně vyklenutý oblouk od relativně příčetného začátku po halucinogenní druhou polovinu, kdy za sebou různé situace následují bez ladu a skladu právě tak, jak se zdá plynout čas polomrtvému účastníkovi několikadenního tahu. Výborně vyportrétovaná poničená duše ruského národa, stále jevící zparchantělé zbytky někdejší velkorysosti. Někde v pozadí je cítit Tolstoj i Tarkovskij (oba v pokročilém stadiu rozkladu). Mnohotvárný humor, od generálových „květnatých“ přípitků, suchých skoro po anglicku, až po lidovější strunu zoofilních nedorozumění, ale nic nepřekračuje hranice vkusu (aspoň mého) a nejeden fór je opravdu zabijácký. Plus tenkrát brzy po převratu docela šok z toho, že si Rusové o sobě dokážou natočit něco takového. Hvězdička dolů jen za těch pár míst, kde už se ztráta vyprávěcího tahu nedá úplně odůvodnit budováním atmosféry a člověk se z chvilkové nudy začne lehce ošívat. (06.03.2011)