Boj

Tobias Lindholm je nielen fantastický režisér, ale aj perfektný scenárista. Veď snímky ako Submarino, R alebo Hon hovoria sami za seba. Vždy ide o príbeh, kde nie je potreba veľa slov alebo akcie, emócie plynú k divákovi priamo z konkrétnej ťaživej situácie (v tomto prípade zmes výčitiek a obáv o rodinu) a cez jednotlivé postavy. Takto si predstavujem zvládnutú psychológiu vojnovej drámy. Až po súd s hlavným hrdinom to bolo geniálne, samotné dokazovanie viny a neviny ma až tak nebavilo, v tomto smere sa už snímok priblížil klasickej schéme, ktorú poznáme veľmi dobre aj napr. z americkej produkcie. To predtým však bolo pravé severské a presne podľa môjho gusta. 85/100 (22.02.2016)

Hodně napínavý morální dilema a soudní drama. Nebudu rozebírat to či ono a hrát si na chytrýho aneb po bitvě je každej generál viz. ta píča z obžaloby (je to její práce chápu..). Budu se soustředit jen na filmařskou stránku a ta je za mě průměr. Začátek je dost zdlouhavej a i když je konec napínavější, tak stejně víte sví.... (28.06.2017)

Když se pokusím vžít do situace, v jaké se ocitl hlavní hrdina v podání skvělého Pilou Asbæka, tak ten nejbrutálnější boj bych vedla se svým svědomím. A mám takový pocit, že on na tom byl stejně. Tento film vyvolává celou řadu zneklidňujících otázek, ale na žádnou z nich nedává jednoznačnou odpověď. Možná to bude tím, že se na ně bohužel úplně jednoznačně odpovědět nedá. (70%) (29.04.2021)

„Tati? Je pravda, že jsi zabil nějaké děti?“ Sice jde o mé první setkání s Lindholmem jako režisérem, ale po Honu, kde byl spoluscenáristou, jsem měl určité očekávání i od Boje. Ten klade důraz na uvěřitelnost a civilnost. V první půli hlavně skrz vojáky; ač vycvičení, stále to jsou lidé s emocemi (pod extrémním tlakem), žádné necitlivé stroje na zabíjení (zdravím Hollywood). Ale i ty pasáže z Dánska mají svůj důvod. A zhruba po hodině se tam děj přesune úplně a tvůrce staví obtížné morální dilema nejen před obviněného, ale především samotné publikum (a to ví, jaká je pravda). A pokud v první půli divák třeba sem tam poleví v pozornosti (scény z Dánska a „bezpečí“ základny), tak v té druhé sleduje celý proces (avšak už i ty domácí scény) s velkým napětím. Konec pak působí silně emocionálně i bez velkých gest a přitom citově nevydírá (stejně tak to je u zničujících otázek dětí na otce). Škoda jen toho tempa v první hodině a pak labilního chlapa (čekal bych odlet domů už po „oné“ události), ale celkově dávám silné 4*. (13.07.2016)

Na mě je tam toho bohužel málo: málo děje, málo tlaku okolí, málo dilematu. Celá první polovina filmu je expozice, kdy vidíte rutinní obchůzky vojáků a život manželky a dětí doma. Vojáci super, ale scény z civilu se vlečou - uvidíte drama o tom, že dítě nechce vylézt z auta nebo přestat hrát fotbal. V půlce filmu se stane to, co asi čekáte z anotace, vy jste jako na jehlách, že teď to teda začne - ale nic. Týpek má jen jedno morální rozhodnutí, které vyhodnotí v rámci jedné scény, a pak jen čekáme, až se to u soudu všechno znovu převypráví. Žádné drama ze strany manželky, dětí, sousedů, kolegů z práce... nic. Tam kde byl Jagten husté severské drama, tady jen pořád na něco čekáte. (16.01.2017)