Boj

„Tati? Je pravda, že jsi zabil nějaké děti?“ Sice jde o mé první setkání s Lindholmem jako režisérem, ale po Honu, kde byl spoluscenáristou, jsem měl určité očekávání i od Boje. Ten klade důraz na uvěřitelnost a civilnost. V první půli hlavně skrz vojáky; ač vycvičení, stále to jsou lidé s emocemi (pod extrémním tlakem), žádné necitlivé stroje na zabíjení (zdravím Hollywood). Ale i ty pasáže z Dánska mají svůj důvod. A zhruba po hodině se tam děj přesune úplně a tvůrce staví obtížné morální dilema nejen před obviněného, ale především samotné publikum (a to ví, jaká je pravda). A pokud v první půli divák třeba sem tam poleví v pozornosti (scény z Dánska a „bezpečí“ základny), tak v té druhé sleduje celý proces (avšak už i ty domácí scény) s velkým napětím. Konec pak působí silně emocionálně i bez velkých gest a přitom citově nevydírá (stejně tak to je u zničujících otázek dětí na otce). Škoda jen toho tempa v první hodině a pak labilního chlapa (čekal bych odlet domů už po „oné“ události), ale celkově dávám silné 4*. (13.07.2016)

Problematika blízkého a středního východu je mi velice blízka, a proto i film severského větru odehrávající se v Afgánistánu (pravděpodobně v Armadillu) mě oslovuje více než průměrného diváka. Film zabrouzdá do denního života vojáků z předsunuté vojenské základny, kteří nasazují životy, aby pomohli zpustošené zemi se vzchopit..a bohužel ne všechna rozhodnutí jsou dobrá, ale v daný moment byla správná. Každý musí nést následky, ať už právně nebo v sobě. (17.07.2016)

Tento případ byl vážně dilema. Zvítězí rodina nebo svědomí? Pořád jsem čekala ... a ono nic. A pak tady mám otázku. Politici tvoří a schvalují zákony. Politici posílají otce od rodin na vražedné okupační mise. Politici tam ale bojovat nejdou, jejich rodiny si žijí v pohodě a v blahobytu. Kdo pak může soudit, co tam ti kluci udělají? Řekla bych, že jen Bůh na nebesích. Jinak film je celkem dobrý, líbily se mi i záběry ze života osamělé manželky se třemi dětmi na krku. A nedivím se jí, že naléhala. (14.04.2017)

Co si jedinec může počít ve světě, kde se kategorie morálky rozplývá do zcela neprůhledné pavučiny emocí, moci a subordinace... Lindholm once again zachycuje ambivalenci současného světa ve vší nahotě a s naprostým tvůrčím chladem jedince, který důsledně kontroluje, přitom mu neunikají ty nejjemnější nuance. Ve chvíli, kdy po neuvěřitelné tenzi první poloviny, která je rozdělená mezi frontu a zázemí, přijde klíčový dialog hlavních hrdinů, který nechá režisér v tichu za sklem, jsem neměl pochyby, že sleduju Lindholmův nejlepší film. Neuvěřitelně komplexní, pokorné a v nejlepším slova smyslu angažující. Mimo dobro a zlo, mimo špatné a správné... žijeme ve světě, kde největší boj může probíhat v tichu zahrady rodinného domu. Nenápadný, o to zásadnější masterpiece. (27.04.2016)

Človek si ide oči vyočiť a nestíha sa diviť. Čo robí dánsky vojak v nejakej púšti tisíce kilometrov od Kastelletu? To sa Vikingovia doplavili až tak ďaleko? Z omylu ho vyvedie až uniforma NATO, to je tá organizácia, čo všade šíri mier. Tak to hovorili na jojke. A naozaj je to zrejme tak, lebo v snímku vidíme, ako domáci Afgánci v podstate jednotne podporujú vojská neveriacich psov, aby už ten Taliban zvrhli. Pritom Taliban v preklade znamená študenti, čiže Nato bojuje už nejaké to leto proti žiačikom a furt to Afganistan nejak od pliagy radikálneho islamizmu neoslobodilo. A že to leto je v Afganistane skoro furt. Avšak s vedomím toho, že sledujem film z pera Tobiasa Lindholma, ktorý ešte žiadny scenár nepokazil som sa s veľkým záujmom ponoril do deja predovšetkým v druhej polovici. Až v tej sa totiž rozvíja celkom slušná dráma, ktorá zahŕňa etiku, zmysel pre povinnosť, lásku k rodine, česť. Čakal som však väčší presah. V podstate to skončilo tak, ako malo, v súlade so zdravým rozumom. A to je už dnes málo reálne. (03.04.2021)