Boj

Ani přes detailně vylíčeny popis dne v dánské základně v Afaganistanu, si tamější život a boj nedovedu příliš představit. Ale stejně tak ani život a boj v současné dánské rodině. Film zřejmě reflektoval tyto dva do sebe zavinuté dráty. Velitel čety Klaus byl na základě dvojí lži osvobozen. Nyní si bude muset vyřešit otázku, proč a v čem jeho rodina převyšuje tři jiné rodiny roztrhané na kusy v důsledku jeho adrenalinového rozhodnutí. Matematické vyjádření této zprávy zní: život 11 zabitých arabských rodiných příslušníků "znaménko je menší než" 5 živých dánských rodiných příslušníků s mužem ve vězení. Pozn. 1: Proč se na soudu nemluvilo o příběhu rodiny, která byla - zřejmě také v důsledku jeho rozhodnutí - vydána pomstě Talibanu? Pozn. 2: K dekomponování textu filmu je třeba přistoupit ve třech rovinách - Claus + žena + děti (raději odděleně), Claus + spolubojovníci, Claus + cizí státní příslušníci. Ani v jedné z nich se Claus nechoval nestandardně; zřejmě bychom se tak chovali všichni; proto je také vesměs hodnocen jako kladná postava. Pozn. 3: Můj kamarád Jindra (dej mu pámbů nebe) překřtil před dvaceti lety Dánsko na "Zemi privátů" (teď už by se tak mohlo označit i Česko). A opravdu, při cyklistické cestě přes dánský poloostrov a ostrovy jsme chtěli jet přírodou. Nikdy jsme se do ní však nedostali. Každá boční (polní) cesta ze silnice končila na statku, a teprve za ním se větvila do polí a (něco jako) lesů. Objet statek se nám nikdy nepodařilo, kempovali jsme vždy u moře, nebo jsme byli na silnici či v hospodě (ten rok vyhrálo Dánsko ME ve fotbale. (16.03.2018)

Tak tohle byla obrovská síla a hlavní roli zde hrála kamera, režie a scénář. První dvě složky působily jako pouhý zprostředkovatel pro složku třetí směrem k divákovi a lépe udělaný to být nemohlo. Abych řekl pravdu dostat tolik obsahu do pouhých záběru kamery to považuju za geniální. Jediný co mě přišlo trochu divný, že žalobce byl aktivní a obhájce až neskutečně pasivní, to se mě moc nezdálo, ale jinak mě to rozdrobilo na padrť. (16.07.2016)

Tobias Lindholm společně s Thomasem Vinterbergem napsal scénář k Vinterbergovu Honu, přičemž se toto dánské drama dostalo širokého mezinárodního uznání a film ve finále zastupoval Dánsko na Oscarech v kategorii Nejlepší zahraniční film. Lindholm se ovšem krom psání scénářů též věnuje režii a v roce 2015 i on realizoval drama, které se Dánsko následně zastupovalo na Oscarech. Dánský Boj poté s Honem pojí nepříjemná atmosféra, místo příběhu o muži obviněného ze zneužívání dětí se ovšem Boj tentokrát věnuje příběhu muže, který v krizové situaci provede válečný zločin. Dělá ovšem provedení válečného zločinu z hlavního hrdiny automaticky špatného člověka?Boj je po Honu dalším působivým a hutným dramatem, kde se opět hlavní postava musí potýkat s reakcemi veřejnosti, která na něj najednou změní pohled. Při vyprávění zápletky to vlastně může snadno znít jako tuctové drama, které po své první polovině už nemá co říct, Lindholm ovšem dokáže mile překvapit a celé se to vydá trochu neočekávaným směrem. Příběhová struktura má možná s Honem spousty styčných ploch a celé to je i přes vydání se jiným než očekáváným směrem přeci jen snadno odhadnutelné, sílu Lindholmova scénáře to ovšem v součtu neshazuje.Lindholm dokázal i v případě Boje napsat postavy z masa a kostí, které se chovají věrohodně lidsky. Pilou Asbæk je dostatečně výrazný protagonista, stejně tak se musí rozhodně ocenit výkon Tuvy Novotne v roli jeho ženy.Lindholmova režie poté možná není nejkreativnější, přesto je ovšem na filmu poznat slušné řemeslo. Jako audiovizuální vypravěč navíc dokáže skutečně gradovat napětí, celý ústřední dějový konflikt nezpracovává černobíle a dokáže naprosto prodat bezvýchodnost situace. Není to přitom film, který by vyloženě divákovi zničil duši a pošramotil jeho pohled na svět. Zanechá v něm ovšem pocit, že život někdy opravdu není procházkou růžovou zahradou a v mnoha momentech může být člověk rád, že je rád.Lindholm je sice ve finiši pořád silnější za scénářem než na režijní židli, jeho uchopení celého tématu je ovšem dostatečně silné. Lindholm na pilu netlačí příliš a přesto v divákovi zanechá dostatečně silné pocity, které ho ještě nějakou dobu po konci úplně nepustí. Je to sice jen velmi solidní řemeslo, kde obsah překonává formu, ta forma je ovšem tak silná, že to v tomhle případě absolutně nevadí...... (03.11.2021)

Na můj vkus až zbytečně moc dlouhá první "válečná" polovina. Kdyby se film většinu času zaměřoval na soudní proces a problémy v rámci etických a morálních dilemat souvisejících hlavně s Clausovo rodinou, sedlo by mi to mnohem víc. Stejně tak kdyby byla výraznější hudba a trošku méně "naturalistický" střih, který měl zřejmě dodat pocit autenticity a reálnosti, ale spíše mnohdy zabil veškeré emoce. Pochvala budiž směřována k hereckým výkonům a skvělé režii. (26.11.2019)

Na mě je tam toho bohužel málo: málo děje, málo tlaku okolí, málo dilematu. Celá první polovina filmu je expozice, kdy vidíte rutinní obchůzky vojáků a život manželky a dětí doma. Vojáci super, ale scény z civilu se vlečou - uvidíte drama o tom, že dítě nechce vylézt z auta nebo přestat hrát fotbal. V půlce filmu se stane to, co asi čekáte z anotace, vy jste jako na jehlách, že teď to teda začne - ale nic. Týpek má jen jedno morální rozhodnutí, které vyhodnotí v rámci jedné scény, a pak jen čekáme, až se to u soudu všechno znovu převypráví. Žádné drama ze strany manželky, dětí, sousedů, kolegů z práce... nic. Tam kde byl Jagten husté severské drama, tady jen pořád na něco čekáte. (16.01.2017)