Příchozí

Nikdy bych nevěřil, že film ze sci-fi žánru může vypovědět o povaze lidí obecně více, než stovky jiných psychologických filmů, které se kdy přehnaly přes plátna kin. Tohle je filmová událost s velkým U za poslední roky, na podobné sci-fi jsem čekal od vynikajícího Zemeckisova Kontaktu z roku 1997. A zároveň je to takový lakmusový papírek o naší populaci, jestli jste idioti (jako ti hošani dvě řady za mnou, kteří celý film jakoby vtipně hláškovali a nevědomky se řechtali vlastní idiocii), nebo citliví lidé, kteří něco takového dokáží docenit. A Amy Adams je božská. (21.11.2016)

Sapir-Whorfova teorie, předhozená nevědomému davu na hraní? Z určitého hlediska záslužné, alespoň se nám rozšíří obzory a pochopíme, proč jsou ti, co jenom pičují, takové píči, že. Jak film správně upozorňuje, doba dozrála k tomu, abychom změnili svůj jazyk, a tím i zkostnatělé myšlení. Tedy ne již jen genderově, etnicky či nábožensky, nebortíme jen šovinismus, xenofobii a evropocentrismus, nově je v hledáčku i humanocentrismus, a tak to má být. Za spoilery se omlouvám, ale zatím nejsem dokonalá bytost. S Vaší pomocí se však, drahé bytosti, stávám lepší a lepší. - Nevěřila jsem, že mi bytost, prozatím zvaná zastarale Amy, v nějakém díle nebude vadit. Zde však, v roli bytosti, co je prapodivně vyšilující bytost, přinejmenším nezacláněla. Když se nad planetou bytostí objeví vesmírná plavidla bytostí, je vojenskými bytostmi bytost, o níž jsem již psala (abych nemusela znovu užívat to nechutně sexistické jméno) požádána, aby odstranila komunikační bariéru mezi bytostmi... a bytostmi. A bytost to za valné pomoci bytostí dokáže! Díky tomu se naučí nejen jazyk bytostí, ale i jejich vnímání času. Což je docela radost, protože pak konečně přestanou bytostné vzpomínky naší bytosti na malou bytost, která odejde do nebytí, dávat absolutně smysl. Bytost náhle stojí před rozhodnutím - vysrat se na to, nebo se pokusit s bytostí, obrostlou srstí, porodit bytost (nespecifikováno, kdo rodí, v nejlepším případě oba)? Má malou bytost, nebo srstnatou bytost, informovat o osudu? V pauzách mezi přemýšlením si zavolá bytosti do Číny (archaismus v podobě brzy již bývalých národních států), zajde na ples, napíše slovník a vykoupe se. Milé bytosti, klidně se na to podívejte, ale je asi zbytečné z toho srát naplacato jako jiné, zde přítomné bytosti. (30.01.2017)

Nemám nic proti tomu, když je vtahující film tak trochu hloupý. Jenže Příchozí mě prostě nevtáhli, takže jsem se přes jejich nepříliš dobrý scénář nepřenesl. Znatelně chybí už jen Deakinsova kamera ze Sicaria, ten šedivý jednolitý obraz mě nudil a strhával pozornost k tomu, co se děje. Což tomu rozhodně neprospělo, protože ten film není dělaný, aby se o něm přemýšlelo, ale aby se prociťoval. Mrzí mě to, bylo by praktické naladit se na Villeneuveovu vlnu, ale co nadělám? Tak jsem jen přemýšlel o tom, jak tu nic nedává smysl, jak jsou postavy nevýrazné a nezajímavé a jak vše jede jen na efekt... a tím myslím opravdu vše od struktury filmu po logiku děje. (Vědec odmítne vědci před prvním setkáním s mimozemšťanem popsat, jak vypadá, "aby byl překvapený". WTF? Ale to je jen jeden příklad toho, jak film zahazuje elementární logiku a věrohodnost, aby mohl nabídnout wow scénu, u níž asi nemá vadit, že především není možné, aby se v prostředí vědců, politiků a vojáků odehrála. To by nevadilo jindy, ale rozhodně to vadí u filmu, který se tváří tak vědecky. Ale co se divit od příběhu, v němž se vědci s cizí formou života pokoušejí komunikovat tak, že ji učí anglicky?) Taky nechápu řeči o odvážné antihollywoodské pomalosti, mně přišel Arrival extrémně uspěchaný emocionálně i dějově. Jakákoliv srovnávání třeba s Odyseou (na které jsem byl v kině shodou okolností před týdnem a opět jsem jí propadl) právě proto odmítám. Tohle není meditativní filosofická sci-fi, ale honička založená na nesmyslné premise, plná nepřesvědčivých ultimát, brutálně tlačených emocí a především nesnesitelného sebedojímání, která veškerý svůj potenciál obětuje tomu, aby "nějak vypadala". (13.11.2016)

Arrival je nápaditý "mindfuck", aký tu už dávnejšie nebol, a presne typ filmu, kôli ktorému rád chodím do kina. Priznám sa, že pozitívne recenzie boli tak silné, že som dosť veľkú časť filmu čakal, kedy príde ta očarujúca gradácia, ktorú všetci popisovali. Ona prišla, ale v o dosť skromnejšej, a minimalistickejšej podobe, než som na základe predpoveďe očakával. Nič to ale nemení na tom, že je Arrival svetlým bodom v aktuálnej tvorbe kinematografie, nakoľko filmu a jeho tvorcom o dosť viac záležalo na forme, inteligencii a hodnotách, než na mainstreamovej konzumnosti a akčnosti. A trafili sa do čierneho, pretože toto je presne formát "mainstreamového zajtrajška". (ktorý začal Inceptionom, a verím, že bude pokračovať podobnými pokusmi, akým je Arrival) (02.12.2016)

Ještě si asi budu chvilku ujasňovat, jestli jsou Příchozí jedním z nejlepších filmů roku, nebo absolutní jednička, rozhodně se ale povedli víc, než jsem čekal. I když trošku jinak. Ačkoliv příběh o prvním kontaktu lidstva s návštěvníky z vesmíru funguje jako „vědecká sci-fi“, v emocionální a osobnější rovině je ještě mnohem silnější. Nebudu se pouštět do nějakého rozepisování, ale trailery z téhle vrstvy Příchozích nabídly jen absolutní minimum, takže film dovede dost často překvapit a naštěstí vždy pozitivně. Herecké výkony jsou prvotřídní a Amy Adams si jde pro oscarovou nominaci, technicky, vizuálně a hudebně jde o absolutní špičku, která se sice inspirovala někde Nolanem, někde Malickem a někde Spielbergem, ale celkově drží pohromadě bez nejmenších výhrad a sebevědomě se může zařadit mezi to nejlepší, co v žánru chytrých sci-fi vzniklo. Chci to vidět znovu. A Villeneuve putuje do mé osobní TOP 5. (15.05.2017)