Příchozí

Já té celé cestě jednoduše ne(u)věřil. Žádná díra do světa sci-fi, žádné přemoudřelé pokyvování hlavami. Jen ukrutně vážný tón a řada momentů, které nestrhnou. Ano, tvůrci dokáží scéně skoro lusknutím prstů vtisknout potřebnou náladu, zároveň se nám ovšem snaží namluvit, že výsledek je hlubší, než jakým ve skutečnosti je. Příchod těch druhých v podobě dvanácti výhružně vypadajících kosmických lodí je uspěchaný, nevím, zda to byl záměr, ale najednou si už předáváme první slůvka. Přitom jinak postupujeme velmi pomalu, kanadský tvůrce, designově precizní Denis Villeneuve rozhodně nepřináší testosteronovou zábavu plnou padajících mrakodrapů, nýbrž komorní kus o kontaktu s mimozemskou civilizací a jednu velkou existenciální úvahu o osudu. Jenže leccos jsem vnímal hrozně účelově a uměle (návodné dialogy, flashbacky s dcerou, zbraněmi hrozí dle očekávání nejprve Čína s Ruskem), přitažlivou zápletku rozmělňujeme na docela obyčejné melodrama (jenže zatraceně chladné). Samozřejmě je to skvěle natočené, sestříhané, z roztesknělé On the Nature of Daylight mrazí, ale to není všechno. Takže pardon za ten výraz, ale za mě místy křečovité. Možná i proto, že neucvrkávám ani z Nolana. Což ostatně většina komentujících určitě ano. (22.01.2017)

Jakožto velký znalec Chiangovy působivé předlohy musím s politováním konstatovat, že filmový Arrival zůstal tak trochu ztracen v (heptapodím) překladu. Scénárista Eric Heisserer se snaží příběh obohatit o geopolitickou rovinu, leč svým černobílým viděním světa, v kterém se vyskytuje mírumilovná Amerika a agresivní Rusko/Čína, většinu diváků akorát otráví. Souboji mocností je zde věnováno příliš mnoho prostoru a na adekvátní rozpracování Sapir-Whorfovy hypotézy již tak ve filmu pohříchu nezbylo dostatek místa. Snímek překvapivě doplácí na velmi slabý scénář, kde téměř každý Heissererův pokus o kreativitu končí fiaskem. Arrival jako celek navíc působí chladným, až přímo odtažitým dojmem, takže potenciálně silné scény se vzpomínkami na budoucnost, diváka po emocionální stránce takřka vůbec nezasáhnou. Našla se zde však i světlá místa. Jelikož se podrobně zajímám o kaligrafii, tak mě vyloženě uchvátilo vizuální zpracování heptapodích sémantogramů a jejich tvorbu jsem sledoval se zatajeným dechem, k umocnění čehož dopomohl i mrazivý hudební příspěvek Jóhanna Jóhannssona. Za největší přednost snímku pak považuji jeho samotné poselství, i když Heisserer zde opět neúnavně pokračuje ve významovém překrucování předlohy a s mým závěrem by se možná vůbec neztotožnil: Značně omezený způsob vnímání reality, kterým nahlížíme na svět prostřednictvím časové posloupnosti, nás nutí uvěřit v iluzi svobodné vůle. Když však své vědomí pozvedneme na vyšší úroveň, v které se vše odehrává současně, bude nám naprosto zřejmá předurčenost všech věcí. Tři hvězdy. (18.02.2017)

"If you could view your life as an image, a story told in one nonlinear and infinite symbol, would you change it?" Ale i přes některé moc zajímavé myšlenky v pozadí + nevšední scénář kdyby něco takovýho nastalo, nám ARRIVAL nesedl herecky (obličej Amy Adams už bych teď radši nikdy znovu neviděl) i celým svým provedením, takže za mě nuda až otrava s divnomimozemšťany, dcerkou u jezera a prostě "bohužel". P.S. Ale musím říct že ten samotný nápad mi ještě nějakou chvíli v hlavě pracoval. (09.02.2017)

Denis Villeneuve je dlhodobo zárukou vysokej kvality bez ohľadu na žáner, tentoraz si dokonca vybral nielen môj obľúbený žáner sci-fi, ale aj tématiku, mimozemskú inváziu a síce to nedopadlo presne podľa mojich predstáv, za čo ale mohli skôr len moje príliš vysoké očakávania, ale aj tak sa to vydarilo. Už úvodná civilná sekvencia má také čaro, že som bol z filmu úplne nadšený, ale predsa len sa musí vydať iným smerom. Poteší, že sa na nič nečaká a tak už po chvíli nastane mimozemská invázia a začne hlavný dej a tu sa tomu ani nemá moc čo vytknúť. V sci-fi žánri nepotrebujem žiadnu akciu, práveže mám rád tieto rozumnejšie žánrovky, ktoré sa na to snažia pozerať vedecky a čo najrealistickejšie. Postaviť film na hľadaní spoločnej komunikácie je síce dosť odvážny nápad, toto má najhlavnejší priestor a na prvý pohľad to ani nepôsobí až tak atraktívne, ale mňa to aj tak dosť bavilo. Je to zaujímavé, s menej výraznou, ale aj tak ideálnou gradáciou, aj keď sa mi v jednom momente zdal ten skok až moc veľký a už sa vedeli dorozumievať celkom slušne, ale hlavne je to podporené perfektnou atmosférou, ktorá si ma podmanila a potešia aj sympatické postavy. Amy Adams je tu výborná, Jeremy Renner sa možno hodí viac na iné typy úloh, ale aj tu mi celkom vyhovoval a vždy poteší aj Forest Whitaker, tentoraz ako rázny dôstojník. Neskôr už dostane priestor aj nejaké to medzinárodné napätie a prejavy násilia, ale všetko len v realistickom prevedení a opäť to hlavne podporuje hlavnú líniu, aby čo najskôr našli spoločnú reč. Finále ma v určitom ohľade možno trochu sklamalo, asi som čakal inú pointu, ale aj tak je to originálne, dejovo zaujímavé, takže postaví film a hlavnú hrdinku do trochu iného svetla a hlavne stále podporené tak úžasnou atmosférou, že sa to nedá kritizovať, ale len vychutnávať si každý záber. Takže Denis Villeneuve tu ani v najmenšom nesklame, vizuálna stránka je jednoducho úžasná a to nielen tie zábery na vesmírnu loď v nádhernom prostredí hôr a hmly, ale aj celkovo a to film nepotrebuje žiadne explózie, ani nič podobné, nemenej perfektná je atmosféra a k tomu ešte tá hudba, nielen tá podporujúca atmosféru, ale hlavne nádherná skladba od Maxa Richtera. Takže plné hodnotenie tomu zatiaľ nedávam, možno som čakal niečo trochu iné, ale to nič nemení na tom, že je to výborný film s množstvom výrazných kladov, kvôli ktorým sa Arrival oplatí pozerať opakovane. S radosťou si to pustím aj viackrát a potom ho možno ohodnotím naplno. 80% (28.02.2017)

Úvodní půlhodina Příchozích, mě navnadila na nevšední sci-fi zážitek, avšak postupem času film úplně ztrácel dech, už tak pomalé tempo, bylo ještě pomalejší a na mé dveře začínala bušit nuda. Když si pak snímek doklopýtal k podivnému (zřejmě dojemnému?) závěru, zjistil jsem, že semnou emočně nic neudělal. Navíc je zbytečně komplikovaný a taky mě trošku pobavil tím, že Amerika, četník lidstva, je zde vykreslena jako ta nejméně agresivní země, která rozhodně nebude útočit jako první (narozdíl od těch proradných Rusů a Číňanů, kteří hned tasí zbraně). Trošku se teď bojím o nového Blade Runnera. Takže - za mě ve výsledku celkem zklamání, čekal jsem prostě o dost víc a potěšil mě zde snad pouze Forest Whitaker. P.S. Blízká setkání třetího druhu dodnes považuji za jednoznačně nejlepší film o setkání s mimozemšťany, ale při sledování Příchozích, jsem si v jednu chvíli říkal, že Villeneuve dnes silně zadýchá Spielbergovi na záda. Postupem času jsem však dokonale vystřízlivěl. Promiň, Stevene, už se nikdy nebudu takhle rouhat. (30.01.2017)