Strážci Galaxie Vol. 2

„You're like Mary Poppins.“ Zejména během prostřední části víc soap než space opera, ale posun k rodinným hodnotám mi po jedničce, končící založením „rodiny“, přijde jako logický vývoj. Tvůrci si ve skutečnosti připravují půdu pro emocionálně silné finále a většinu motivů zdánlivě zdržujících vyprávění dříve či později smysluplně zapojí do hry (dopředu např. víme, že malého Groota fakt není radno pověřovat důležitými úkoly). Vyprávění o nespokojených rodičích (skutečných i náhradních) a nešťastných dětech zároveň souzní s nostalgickým tónem filmu, který pravou kvalitu hledá (a nachází) prostřednictvím songů a popkulturních odkazů v minulosti (stejně jako mnohé současné hollywoodské filmy, okouzlené osmdesátkovou estetikou). Moderní a egoistické řešení à la Minecraft (vytvořit si svůj vlastní svět) nezabírá. Hledání místa, kde se budete cítit dobře (nakonec se pochopitelně ukáže, že nezáleží na místě, ale na lidech), tvoří hlavní dějovou linku navenek epizodického, ve skutečnosti oproti jedničce (kde všechno držel pohromadě jeden MacGuffin) poměrně semknutého vyprávění. Lépe například funguje organizace syžetu pomocí písniček z Peterovy kazety, resp. možnosti/nemožnosti jejich poslechu. Film je samozřejmě nejzábavnější, když se vážně nebere a své pohrdání konvencemi superhrdinských megafilům nám dává ostentativně najevo (úvodní a z celého filmu nejvtipnější akční sekvence, kdy samotnou akci vlastně nevidíme). Gunn opět zkouší, jakými způsoby lze pojmout masivní akční scénu, aby nebyla zaměnitelná. Jen k tomu měl o něco vyšší rozpočet, takže se mohl vyřádit ještě víc (několik scén otevřeně odkazuje ke starým videohrám – Space Invaders, Galaga, Pac-Man –, nechybí vesmírná variace slavné náletové scény z Na sever severozápadní linkou, do velkolepého akčního vyvrcholení je zakomponované cameo Davida Hasselhoffa a narážka na Mary Poppins). Strážci Galaxie Vol. 2 jsou našlapaným letním blockbusterem, který si díky akčním scénám, soundtracku a nezaměnitelným hrdinům zachovává dost osobitosti, aby dokázal mezi mnoha a mnoha dalšími komiksovými filmy zaujmout a abyste mu odpustil větší předvídatelnost a občasnou ztrátu tempa. 80% (06.05.2017)

"Správně. Nic jim neukradl. Nevím, proč nás sledují. Je to záhada." Tak ukradl Rocket anulaxové nebo harbulární baterie? Určitě harbulární. Já totiž věřím Draxovi, protože ten je ve své debilitě naprosto geniálně zábavný. Jenže z těch ostatních mě bavil už jen pidiGroot hledající číro, legendární Zardu Hasselfrau bez mluvícího auta a retro Pacmana. Ti ostatní dávkovali humor jen velmi dietně, digitální boj byl pro mne pouhou otázkou přežití, ale ty rodinné hodnoty se moc přežít nedaly. Příště by mi zkrátka stačilo Na stojáka s Draxem a jeho průhlednou kobercovkou. (07.03.2018)

Takže hned na začátku musím říct, že některé vtipy mi připadaly opravdu vtipné (ale spousta dalších ne, například všechny scény, kdy se někdo nuceně z plna hrdla smál, všechno s topornou paní s tykadly, apod.) A hned potom musím říct, že tohle přece ani není film. Je to sled skečů kolísající kvality, které doopravdy nespojuje nic. Nejhlavnější hrdina je pasivní až na půdu a jeho kolegové se snaží rozehrávat svá témata, ale protože mi nikdo (snad až na Yondua) není sympatický, tak mě ty vedlejší trable nezajímají. Možná sestry a jejich konflikt by nabízel něco slibnějšího, ale protože se to všechno odehrává jenom v dialozích a v krátkém přiděleném časoprostoru, tak se to utopí a vyšumí. Přítomnost dvou záporáků, z nichž ani jeden nepředstavuje pro hrdiny kvůli jejich nezranitelnosti pražádnou hrozbu (ale z nějakého důvodu máme věřit, že zrovna oni už určitě natuty zničí celý svět, potažmo všechny světy), je klasickým nešvarem současných pokračování komiksových filmů. I ta jedna zhasnutá svíčka se musí sfouknout sama, aby se Marvelu nedalo vyčítat, že je moc měkký. Chris Pratt pro mě i nadále zůstává zcela nevhodný představitel hlavní kladné role jakéhokoliv filmu. Určitě by byl skvělý sidekick, ale jako alfa omega nefunguje ani náhodou. Střídání vtipných, bojových a sentimentálních pasáží je mechanické až to bolí, a abych svůj komentář uzavřela kruhem, tohle přece ani není film. (30.08.2017)

// Pro jedničku hrál moment překvapení, tehdy pořád čerstvé pojetí a taky překvapivě citlivá práce s postavami, především tedy tou hlavní, díky čemuž na mě finále s maminkou působilo zatraceně dojemně. Oproti tomu dvojka oprašuje staré křivdy, láká na vidinu světlejších zítřků a vytahuje jedno z nejepičtějších komiksových finále vůbec. Musíte si na něj ovšem nějakou dobu počkat a zatímco mně osobně jednotlivé scénky vedoucí k onomu vrcholu filmu nijak nevadily, někdo by se klidně mohl nudit. Závěr jako takový už nefungoval tolik, jako v jedničce, pořád je to ale lepší než 90% zbylé marvelovské tvorby. Včetně obou vychvalovaných Kapitánů nebo třeba prvních Avengers. Trochu zamrzí, že tu hlavní hrozba opět nepůsobí moc hrozivě a že nikde nejsou vidět žádné skutečně dopady, protože pak by se to muselo brát alespoň trochu vážně a na to si v tomhle univerzu nikdo zjevně troufat nehodlá. Kolem a kolem ale spokojenost a byť je to o kousíček slabší, jak první díl, pořád jsem se v kině obrovitánsky bavil, takže určitě zajít, vidět, vyhnout se 3D a užít si. 7/10 (05.05.2017)

Frajer, mýval, strom a zelená Neytiri zachraňují galaxii. Pokud vám už 14 bylo, nadšení sice nebudete, ale ten digibordel přežijete díky sympatickým postavám a skvělému soundtracku (písničkovému, ofc). Asi to nejlepší, co pod značkou Marvel do kin přišlo. (K sérii jsem se vrátil teď, co jsem si zahrál počítačovou hru z roku 2021 (nedávno zdarma na Epicu), která mě hodně bavila a je lepší než filmy po všech stránkách). (26.05.2024)