Strážci Galaxie Vol. 2

„You're like Mary Poppins.“ Zejména během prostřední části víc soap než space opera, ale posun k rodinným hodnotám mi po jedničce, končící založením „rodiny“, přijde jako logický vývoj. Tvůrci si ve skutečnosti připravují půdu pro emocionálně silné finále a většinu motivů zdánlivě zdržujících vyprávění dříve či později smysluplně zapojí do hry (dopředu např. víme, že malého Groota fakt není radno pověřovat důležitými úkoly). Vyprávění o nespokojených rodičích (skutečných i náhradních) a nešťastných dětech zároveň souzní s nostalgickým tónem filmu, který pravou kvalitu hledá (a nachází) prostřednictvím songů a popkulturních odkazů v minulosti (stejně jako mnohé současné hollywoodské filmy, okouzlené osmdesátkovou estetikou). Moderní a egoistické řešení à la Minecraft (vytvořit si svůj vlastní svět) nezabírá. Hledání místa, kde se budete cítit dobře (nakonec se pochopitelně ukáže, že nezáleží na místě, ale na lidech), tvoří hlavní dějovou linku navenek epizodického, ve skutečnosti oproti jedničce (kde všechno držel pohromadě jeden MacGuffin) poměrně semknutého vyprávění. Lépe například funguje organizace syžetu pomocí písniček z Peterovy kazety, resp. možnosti/nemožnosti jejich poslechu. Film je samozřejmě nejzábavnější, když se vážně nebere a své pohrdání konvencemi superhrdinských megafilům nám dává ostentativně najevo (úvodní a z celého filmu nejvtipnější akční sekvence, kdy samotnou akci vlastně nevidíme). Gunn opět zkouší, jakými způsoby lze pojmout masivní akční scénu, aby nebyla zaměnitelná. Jen k tomu měl o něco vyšší rozpočet, takže se mohl vyřádit ještě víc (několik scén otevřeně odkazuje ke starým videohrám – Space Invaders, Galaga, Pac-Man –, nechybí vesmírná variace slavné náletové scény z Na sever severozápadní linkou, do velkolepého akčního vyvrcholení je zakomponované cameo Davida Hasselhoffa a narážka na Mary Poppins). Strážci Galaxie Vol. 2 jsou našlapaným letním blockbusterem, který si díky akčním scénám, soundtracku a nezaměnitelným hrdinům zachovává dost osobitosti, aby dokázal mezi mnoha a mnoha dalšími komiksovými filmy zaujmout a abyste mu odpustil větší předvídatelnost a občasnou ztrátu tempa. 80% (06.05.2017)

Ačkoliv jsem se kvalit prvního dílu nedočkal, pořád se jedná o hodně slušnou Marvelovinu, která snadno vtipem, ale i nápady převyšuje ostatní marvelácké filmy. První půl hodinu jsem rozmýšlel, kam příběh směřuje, abych si jej následně začal vysloveně užívat. Starlord, Groot, Mýval, Drax a Gamora jsou prostě parta, kterou jsem si celé dětství přál, abych se jí v dospělosti opravdu dočkal. Ty tři roky čekání za to opravdu stály. Mimochodem je zajímavý, jak tu Tyler Bates zvolil ne příliš profláklý soundtrack osmdesátek, ale pořád to s těmi fláky naprosto perfektně šlape. Za mě tedy dobrý a jsem moc zvědavej, s čím tvůrci překvapí, až půjde do tuhýho s průměrnými Avangers. Průměrnými nejen postavami, ale i vtipem. Doufám, že to Teen Groot bude zachraňovat... (27.05.2017)

A to jsem si už myslel že se mě nikdy žádná Marvelovka nebude líbit. Holt James Gunn natočil svůj nejlepší kousek a celé si to sedlo přesně tak jak mělo, alespoň tedy v mých očích druhý díl zafungoval. Nerozumím tomu, že jednička tohle kouzlo nemá, přitom oba filmy jsou si hodně podobné koniny. Je pravdou že zatímco jednička lítala z planety na planetu a styl připomínal Star Wars. Dvojka má mnohem sevřenější příběh. Chlapec konečně pozná svého tátu a z něj se vyklube darebák. Tvůrci šikovně obsadili Kurta Russella a na třetí díl se musím těšit, protože to vypadá že Stallonova úloha nabyde na významu. Rozloučení s Yondou nemohlo snad být ani důstojnější. 75% (20.10.2017)

Otec neotec, Bůh nebůh, byly časy, kdy rozbití walkmana bylo něco, co se zkrátka neodpouští.. Mezihvězdná, lehce namydlená opera, která s prstem v nose plní svůj jediný účel pobavit a ještě k tomu připojí trochu falšovaných emocí. Kurt jako egomaniakální galaktický inseminátor potěšil, ale stejně jsem se nejvíc zlakol, když se na pár sekund objevil ten mačkač tlačítka Turbo Boost. Fuj, ještě teď se třepu.. Od Jamese Gunna taková milá sázka na jistotu a dřevěné batole bylo její vlajkovou lodí.. (11.05.2017)

Takže hned na začátku musím říct, že některé vtipy mi připadaly opravdu vtipné (ale spousta dalších ne, například všechny scény, kdy se někdo nuceně z plna hrdla smál, všechno s topornou paní s tykadly, apod.) A hned potom musím říct, že tohle přece ani není film. Je to sled skečů kolísající kvality, které doopravdy nespojuje nic. Nejhlavnější hrdina je pasivní až na půdu a jeho kolegové se snaží rozehrávat svá témata, ale protože mi nikdo (snad až na Yondua) není sympatický, tak mě ty vedlejší trable nezajímají. Možná sestry a jejich konflikt by nabízel něco slibnějšího, ale protože se to všechno odehrává jenom v dialozích a v krátkém přiděleném časoprostoru, tak se to utopí a vyšumí. Přítomnost dvou záporáků, z nichž ani jeden nepředstavuje pro hrdiny kvůli jejich nezranitelnosti pražádnou hrozbu (ale z nějakého důvodu máme věřit, že zrovna oni už určitě natuty zničí celý svět, potažmo všechny světy), je klasickým nešvarem současných pokračování komiksových filmů. I ta jedna zhasnutá svíčka se musí sfouknout sama, aby se Marvelu nedalo vyčítat, že je moc měkký. Chris Pratt pro mě i nadále zůstává zcela nevhodný představitel hlavní kladné role jakéhokoliv filmu. Určitě by byl skvělý sidekick, ale jako alfa omega nefunguje ani náhodou. Střídání vtipných, bojových a sentimentálních pasáží je mechanické až to bolí, a abych svůj komentář uzavřela kruhem, tohle přece ani není film. (30.08.2017)