Most špiónů

Čistá Spielbergovina. Ten strih, ta kamera, skvelý Hanks, kvalitný scenár až na tu hudbu, ktorá sa obišla tento krát po dlhých 42 rokoch bez Johna Williamsa. Napriek tomu je hudba skvelá a skvelo doplňa a podfarbuje Spielbergovú kvalitnú filmárčinu. Najviac čo mi na celom filme trošku vadilo, bola dlžka filmu. Chcelo by to trošku väčšie tempo, pretože v aj keď zaujímavom filme, no bez napätia či lepšej atmosféry, to neprišlo až tak pútavé. Obľúbený soundtrack: Glienicke Bridge, Homecoming. 80% - 4* (16.04.2016)

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10 (01.03.2016)

První třetinu tvoří soudní, kdy se bojuje za práva a spravedlivý proces cizince ze znepřátelené země. Důstojný Hanks v roli člověka s vysokou profesní etikou odvádí standardně kvalitní výkon. Spielberg vytváří přesvědčivou atmosféru antikomunistické propagandy, strachu z nepřítele, závodů ve zbrojení a mocenských bojů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Výprava působí velmi autenticky, ať už vidíme dobová auta nebo krátké kravaty z 50. let. Náladotvorná kamera Kamińského sestává z promyšlených, spíše delších záběrů, a výrazné hry se světly a stíny evokující noir filmy (např. scéna v dešti), čímž podtrhává vynikající řemeslné kvality snímku. Slabinou je tak spíše pomalejší tempo, kdy vyprávění bez překvapivých zvratů směřuje k vytyčenému cíli. Absentuje větší napětí v průběhu filmu, což však nemůžeme přičítat tomu, že z historie předem asi víme, jak to s výměnou dopadne. Lincoln stál také na známém výseku z dějin, a přesto byl fascinujícím portrétem jednoho státníka. Donovan je oproti němu charakterově plošší. Zajatý pilot je využit pouze k jedné akční scéně, která je osamoceným momentem napětí, neboť na Most špiónů totiž převládá pozvolné drama o síle slova. Řada scén je tak postavena na Donovanově rétorickém umu, ale i jeho nezkušenosti se světem vysoké politiky, když doráží do Berlína, kde má domluvit výměnu zajatců. Do města nepřijíždí jako oficiální zástupce vlády, takže má ve vyjednávání relativně volnou, ale vždy neozbrojenou ruku. Lehce rušivým elementem filmu jsou humorné vsuvky scenáristického dua bratří Coenů, které někdy až příliš zlehčují potenciálně velmi nebezpečné situace, kdy ve všech vrstvách společnosti rezonuje obava z války. Newmanova hudba je kýčovitá a násilná, Rylance poněkud toporný. Most špiónů coby příběh malého člověka ve velkém světě je však stále vytříbenou podívanou s málem patosu. Poselství filmu, cynicky řečeno, krásně zabijí pozdější výrok kralující 70. let a mění jej na "Obrovský skok pro člověka a malý krok pro lidstvo". Režisér tak možná implicitně komentuje v současnosti velice intenzivní napětí mezi oběma mocnostmi, v němž sebedůležitější čin jedince nehraje žádnou roli v celkovém uspořádání. Největší odměnu/změnu tak Donovan nalézá v individuální rovině, tj. pyšný pohled manželky. [Kino] (02.12.2015)

Po slabém Lincolnovi a slabším Válečném koni Spielberg dokazuje že stále umí vyprávět zajímavé příběhy, které nejen že z filmařského hlediska obstojí, ale ukáží i poctivý kus historie, takže divák má i možnost se vzdělat. Na druhou stranu snižovat herecký projev dvojice Hanks/Rylance by bylo krajně neuctivé. Že Hanks hraje většinou soustředěně a na jedničku si člověk už tak nějak zvyknul, ale Mark Rylance je pro mě naprosto neznámé jméno. První hodina se mě hlavně i díky němu moc líbí. Poté se děj přesune do Východního Německa a tempo trošku opadne. Ke slovu přichází spíše vylíčení toho jak to asi v NDR v té době vypadalo. Budu se těšit na další setkání se Stevenem. 80% (01.02.2016)

Nejcharakterističtější Spielberg snad za několik dekád. Žádná strana není černobílá, hlavní hrdina v podání dokonalého Hankse má s houstnoucí zápletkou stále jasněji srovnané lidské pohnutky a technická stránka zlomových scén (letadlo, zeď a koneckonců celý Berlín) je natolik blízká a zároveň formálně dokonalá, až to bere dech. I přes štědrou stopáž není prostor k nadechnutí a každý dějový posun nebo komplikace mě nutí zas a znovu roztočit mozkové závity a přemýšlet, jak z nastalé situace vykličkovat. A sem směřuje jediná, ale zároveň všeobsahující výtka. Všechno totiž dopadne tak, jak jsem bez znalosti konkrétních historických událostí očekával. Bolestně současné poselství působivě dolehne na diváka, ale zůstává pocit malé domů, kterou si Steven přihrál. V jeho rukou totiž taková tématika nemohla dopadnout špatně, ale i přes formální dokonalost mohla dopadnout ještě o chlup upřímněji. (01.12.2015)