Fénix

Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (11.02.2015)

„…A NOVÝ OBLIČEJ JE VÝHODA. BUDETE ÚPLNĚ NOVÝ ČLOVĚK…“ /// Pomalý, dramatický a jen tak jako mimochodem slibující, že na konci budete čumět. Aspoň teda já to tak bral, protože normálně se toho zase tolik neděje. Nelly má za sebou traumatizující zážitek a říkám si, jestli vona neměla s voperací ksichtu, podstoupit i voperaci mozku. Po 40ti minutách se zdá, že konečně to pomalý dramatický plynutí, kdy většinu času sledujeme dva herce, začne víc bavit. Ale vono to vlastně zase jen a jen slibuje překvapení. To se nakonec dostaví, bohužel nadšení necáká z obecenstva, nýbrž s osazenstva. Což plní účel dějovej, ale vůbec ne diváckej. Taková natažená historka, která se jistě mohla stát, ale který chybí silnější konec (kterej asi kniha má). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Le Retour des cendres“, který v roce 1961 napsal Hubert Monteilhet, číst nebudu. 2.) Vrátila se mně stará a já ji nepoznal. 3.) Thx za titule „Clear“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.06.2015)

Krásný film, jehož závěr mě emočně hodně zasáhnul. V paměti dosud chovám režisérův předchozí film Barbara, který se mi rovněž nesmírně líbil. Snad není od věci oba filmy porovnat - oba se odehrávají v Německu a jejich hlavní postavou je výrazná žena, s níž se osud zrovna dvakrát nemazlí. Fénix se vrací více do minulosti a stejně jako v Barbaře v něm hlavní role ztvárnili (herecky excelentní) Nina Hoss a Ronald Zehrfeld. Děj filmu se asi trochu zdráhá uvěření - těžko si představit, že by manžel nepoznal svou ženu - mj. po hlase - ale právě o to působivější je to finální rozuzlení. Výjimečný divácký zážitek, který budu z hlavy dostávat dlouho. UPDATE 22.2.2020 - Na podruhé se mi tam sice trochu vkrádala nuda, ale ta závěrečná scéna je prostě tak úchvatná, že stojí za to si ni počkat - cítil jsem u ní vyloženě vítězoslavné zadostiučinění, protože to končí přesně tak, jak si člověk celou dobu přeje - a takové filmy mám rád. (21.02.2015)

Zápletka filmu je skutečně nevšední, i když místy balancuje až na hraně těžko uvěřitelné konstrukce. Ač se chce vrátit ke své původní totožnosti, po operaci vypadá žena natolik jinak, že ji nepozná ani vlastní muž, kterého po usilovném hledání najde a jenž jí navrhne, aby navenek předstírala jeho manželku; jedině tak se totiž domnělý vdovec může dostat k penězům, jež zdědila po svých zavražděných blízkých.Snímku, jenž vyhrál cenu mezinárodní kritiky na festivalu v San Sebastianu, vévodí Nina Hossová, známá u nás z filmů Bílá Masajka či Barbara. V hollywoodském thrilleru Nejhledanější muž s ní hráli Philip Seymour Hoffman, Rachel McAdamsová či Willem Dafoe, ve Fénixovi má vedle sebe Ronalda Zehrfelda, trefně vystihujícího ztroskotance se zbytky šarmu. Nicméně herecky má logicky navrch Hossová, zejména když pod partnerovým dohledem nacvičuje chůzi, gesta, podpisy své předchůdkyně – tedy sebe. (25.05.2020)

Německo-polská nuda. 1) Komentář obsahuje spoilery. Čti až po zhlédnutí filmu!_____ 2) Na rozdíl od většiny komentátorů zde na ČSFD mi nevadí vykonstruovanost příběhu ani fakt, že muž nepoznal svou ženu._____ 3) Základní problém, který se snímkem mám, je nuda prvních 40 minut, kdy jsem málem od televize utekl. Nadbytečně dlouhý úvod by se dal zvládnout za čtvrtinu této doby a tím výrazně ušetřit producentovy peníze a divákovy nervy._____ 4) Dále mi silně vadí, že nevíme, proč udělal muž, co udělal. Nabízí se prvoplánové vysvětlení: on jako ne-žid se rozvedl se svou ženou po rozhovoru - nátlaku - výslechu (nehodící se škrtni) na gestapu. Tu pak následně zatkli a poslali do koncentračního tábora. Musel to učinit anebo ne? Znamená fakt, že se rozvedl, i to, že se zachránil? Zachránil by svou ženu, kdyby se nerozvedl? Mělo jeho chování nějaký vliv na fakt, že byla poslána do koncentráku? Odpovědí může být mnoho a různých._____Když scénáristé připustí, že muž nepozná svou ženu po ročním odloučení a operaci obličeje, pak stejně dobře mohou připustit, že jeho chování mohlo nějakým způsobem ovlivnit její osud, ať už že do tábora půjde anebo nepůjde. To ovšem z filmu nepoznáme._____ 5) Další zmatek přinesl konec filmu. To, že ji nakonec pozná (nebo se mu dá poznat ona) bylo jasné už od začátku. Filmaři to zvládli velmi decentně a vytříbeně. Ovšem ukončit film v tomto okamžiku mi přijde podobné, jako kdybych jel vlakem z Prahy do Plzně a v Rokycanech mi řekli, že tu vlak končí, vystupovat. Dál ať si cestu domyslím. Byl jsem zvědav právě na jeho reakci, na jeho chování, na jeho vysvětlování a tak._____ 6) Film nabízí možnost, že mu žena odpustila (nic proti němu nepodnikla), i když málem ne (revolver v kabelce). Ale i tento výklad může být mylný._____ 7) Apologetům hitchcockovských postupů chci připomenout, že základním předpokladem je, aby byl divák napnutý nebo se i bál. Film mě (po čtyřiceti minutách) skutečně zaujal, ale napětí vypadá jinak. (08.04.2020)