Rocketman

Film je formálně zvládnutý, je vidět, že u jeho psaní někdo přemýšlel a dokonce zapojil i kritické myšlení. (A tady vidím nejzásadnější rozdíl oproti Bohemian Rhapsody, kde člověk doslova cítil, jak filmařům May a Taylor dýchají na záda a dbají na to, aby jim film nepoškodil pověst ani současnou, a aby i kdykoliv v minulosti působili jako ti největší světci. V Rocketmanovi jsem tenhle pocit neměla.) Má to pěkný rámeček, postupné sundávání kostýmu/odmaskovávání je fajn (a dokonce bych byla radši, kdyby těžiště bylo víc tady, tedy v tom, jak je to vyprávěno, a nikoliv v tom, co je vyprávěno) a občasné prolínání snů a reality vždycky potěší. Jenomže víc už toho k dobru asi neřeknu. Příběh/děj je extrémně nudný. Filmu se podaří přesáhnout víc než polovinu své celkové stopáže bez jakékoliv překážky postavené hrdinovi do cesty. Ačkoliv tam náznak depresu a dráma je, tak je to pořád taková divně bezpohlavní limonáda, kde se hrdinovi podaří všechno, na co sáhne, a trpí jen tak trošku po straně, aby šlo poznat, že je to umělec. A zhruba v téhle chvíli se přidává taky to, že film je plný možná sympatických, ale ne příliš herecky zajímavých aktérů. Takže ačkoliv byl počátek slibný a některé pasáže zajímavé, tak jsem prakticky celou druhou půlku film proklínala a fyzicky bojovala sama se sebou, abych udržela pozornost a vydržela až do konce tu neobyčejnou průměrnost všeho snažení. Nicméně jsem díky filmu přišla na hlavní důvod toho, proč mi hudba Eltona Johna leze na nervy: je to tím piánem, před kterým se nedá uniknout, a z jehož manické falešné emocionálnosti se mi chce při delším poslechu škubat si vlasy z hlavy. Občas to tak s hudbou mám, že se mi zdá, jako by se mi psychicky nemocný hudebník snažil svojí tvorbou tu nemoc předat, místo aby sebe i mne svou hudbou léčil, a tohle je přesně jeden z těch případů. (Z českého rybníčku například Hentai Corporation, kluci jsou to sympatičtí, ale jejich poslech na mě působí jak česnek na vampýra.) (25.08.2019)

V prvom rade treba povedať, že Elton John je určite pozoruhodný skladateľ s hudobným megatalentom. Škoda, že neostalo len pri tom, hoci kvitujem, že tu jeho orientácia nešla do explicitnosti (hoci žalúdok mi poriadne obrátilo) a je tam veľa pesničiek (podľa mňa až priveľa). Napriek tomu nechápem, prečo niektorí ľudia majú pocit, že ich sexualita je ich najdôležitejším statusom. Tak dopadol aj George Michael, namiesto spevu začal viac prezentovať obscénnosťami a zomrel v zabudnutí sám so svojími drogami. Elton John sa nedávno vyjadril, ako je šokovaný, že v Rusku sa tento film premieta bez 5 minút jeho úspešného homosexualizovania. Nuž škoda, že ja som nevidel tú ruskú verziu, mne vôbec tie scény nechýbali. Dokonale by mi stačil životný a hudobný príbeh tohto žabiaka, u ktorého ťažko viete rozlíšiť, kde je prdel a kde hlava. Ešte že nosí okuliare. (05.06.2019)

Nesmírně chytře a chytlavě stylizovaný skoro-muzikál, který představuje extravagantní osobnost Eltona Johna právě skrze svou pestrobarevnost a dějotvorné muzikálové vsuvky. Retrospektivní vyprávění z protialkoholní léčebny sice není kdovíjak originální rámec, ale vše je tentokrát dobře uchopené a skrze čím dál otevřenější Eltonovu zpověď si o něm divák skládá komplexní obrázek, který je samozřejmě v úplném finále oslavný, ale na rozdíl od Mercuryho portrétu v Bohemian Rhapsody se mu dá stoprocentně věřit - Rocketman totiž možná není kdovíjak nadstandardní a úžasný v řemeslu, avšak daří se mu citlivě a uvěřitelně vybalancovat mezi složitými motivy homosexuality, rodičovské nedůvěry či nelehkého údělu hvězdného statutu a nevyvolává v divákovi podezření, že ho jen vodí vesele za nos. Je to filmařina osobitá, a to je dobře. A Egerton je fakt dobrej. 80% (04.04.2020)

Jelikož je producent tohoto filmu samotný Elton John, tak můžeme předpokládat, že Rocketman je i podle jeho představy. Mně tam ale ty muzikální vsuvky prostě neseděly. Raději bych byl, kdyby byl film běžnější, klasičtější, prostě regulérní životopis se vším všudy. Navíc se střídaly momenty, kde jsem jeho skladby jasně znal a nebo naopak vůbec nevěděl, což není problém filmu, jako spíš problém můj. Kdyby ale nebylo těch muzikálních momentů, které se rozjedou hned z kraje filmu, byl by to docela vzorový životopisný film. Tarona Egertona třeba nepoznáte, z něj se Elton prostě stal. A jak zpívá? Nechce se mi věřit, že si všechno nazpíval sám. Už proto si Rocketman zaslouží pozornost, ale jak říkám, kdyby v žánru nebyla kolonka muzikální, bylo by to lepší. (30.01.2020)

Začnu tím, že hudbu Eltona Johna mám ráda a od toho se odrazím. Film byl chvílemi senzační, především zásluhou perfektního Tarona Egertona a již zmíněné hudby. Chválím, že se toho tvůrci nebáli a narozdíl od umírněné Bohemian Rhapsody ukázali sex, drogy a rock n´roll, chlast, stíhy, depky, vše, co k Eltonovi patří. Nebo patřilo. Je jasné, že člověk poznamenán špatnými rodinnými vztahy si takovou zátěž nese dlouho, však přestože to chápu, v tomto filmu toho bylo nějak moc. Vlastně se to všechno točilo jenom kolem zpackaného dětství a depresí z toho plynoucích. Kariéra, senzační umělecká show, probíhá v ději poměrně mimochodem a to je škoda. Dočkáme se sice několika špičkových pódiových scén, ale vše to rychle zahučí zpátky do Eltonovo duševních sraček. Další pasáže, které mě poděsily byly ty, v nichž zpívá celá rodina. Vadí mi, když v muzikálech pějí lidé, kteří zpívat neumí. A tady se to také stalo. Štěstí že jen v první třetině filmu. Scény z dětství celkově zabraly mnoho prostoru, někdy je méně více, divák by stejně dobře pochopil. A Bryce v roli odporné matky cirkusácky přehrávala, nebylo to ono. Prostříhání by filmu vyloženě prospělo. Přesto všechno, suma sumárum, za čtyři. Uznávám, že co se na Rocketmanovi povedlo, to bylo velmi dobré. Nezbývá než to nějak uzavřít, takže: Sire, za pět týdnů se vidíme ve Štýrském Hradci naživo. Snad to bude show, kterou si užiji maličko lépe, než dneska tu na stříbrném plátně... Věřím, že ano. :) (28.05.2019)