Rocketman

"Už v roce 75 jsem se začal chovat jako čůrák. A zapomněl jsem přestat." Tak nějaká ta upřímnost tam byla. To je fajn. Jinak je to jen příběh jednoho nepříliš studenýho kluka, kterýho rodiče neměli rádi a nikdo mu nerozuměl. A proto začal být závislým na všem, co se dalo nějakým otvorem dostat do těla. Tomu moc nerozumím, ale asi jenom proto, že nemám talent na cokoli, co by mi vydělalo aspoň dva majlanty. Mě to prostě moc nebavilo. Asi proto, že od Eltona snesu jen pár songů a ty tady většinou nezazněly. A když už se objevily, tak je nezpíval Elton a já na to vážně míněný herecký "zpívání" mám celkem alegii. (19.05.2024)

Začnu tím, že hudbu Eltona Johna mám ráda a od toho se odrazím. Film byl chvílemi senzační, především zásluhou perfektního Tarona Egertona a již zmíněné hudby. Chválím, že se toho tvůrci nebáli a narozdíl od umírněné Bohemian Rhapsody ukázali sex, drogy a rock n´roll, chlast, stíhy, depky, vše, co k Eltonovi patří. Nebo patřilo. Je jasné, že člověk poznamenán špatnými rodinnými vztahy si takovou zátěž nese dlouho, však přestože to chápu, v tomto filmu toho bylo nějak moc. Vlastně se to všechno točilo jenom kolem zpackaného dětství a depresí z toho plynoucích. Kariéra, senzační umělecká show, probíhá v ději poměrně mimochodem a to je škoda. Dočkáme se sice několika špičkových pódiových scén, ale vše to rychle zahučí zpátky do Eltonovo duševních sraček. Další pasáže, které mě poděsily byly ty, v nichž zpívá celá rodina. Vadí mi, když v muzikálech pějí lidé, kteří zpívat neumí. A tady se to také stalo. Štěstí že jen v první třetině filmu. Scény z dětství celkově zabraly mnoho prostoru, někdy je méně více, divák by stejně dobře pochopil. A Bryce v roli odporné matky cirkusácky přehrávala, nebylo to ono. Prostříhání by filmu vyloženě prospělo. Přesto všechno, suma sumárum, za čtyři. Uznávám, že co se na Rocketmanovi povedlo, to bylo velmi dobré. Nezbývá než to nějak uzavřít, takže: Sire, za pět týdnů se vidíme ve Štýrském Hradci naživo. Snad to bude show, kterou si užiji maličko lépe, než dneska tu na stříbrném plátně... Věřím, že ano. :) (28.05.2019)

// "I hope you don't mind, I hope you don't mind that I put down in words, how wonderful life is, while you're in the world..." Hoooooooly feelings! Fenomenální Taron Egerton rozjel show, která člověka nejdřív naprosto nabije, jenom aby ho pak příběh legendárního Eltona Johna totálně semlel a vyplivl, jiného, lepšího. Ulítlá zábava se srdíčkem na správném místě, která neselhává snad v žádném aspektu. (04.06.2019)

Hned na úvod předesílám, že o Elton John vím akrát to, že je to slavnej zpěvák a tím to hasne a říkám to ne proto., abych demonstroval jak jsem blbej, ale aby jsi to vzal(a) v potaz v kontextu s mým hodnocením. Řekl bych že se jedná spíše u muzikálový film než o hudební, paradoxní je to, že je normálně písničky a tancování během filmu moc nemusím, ale tady mě to přišla jako jedna z těch vydařenějších složek. Problém je ve vyprávění příběhu, je to naprosto tuctový příběh o tom jak se někdo drápe na vrchol, je na vrcholu chlastá, festuje, zpívá, vztahy, podrazák, no budiž, ale ve filmu bylo víc brýlí než emocí. Dokonce a to mě hodně mrzí i věci kolem hudby , skládání písní, nahrávání, koncetování tam bylo minoritně. Takže nejsilnější byl film především v dramatických dialozích mezi hlavním hridnou a jeho rodinou díky kvalitnímu hereckýmu projevu Targon Ergotona. Vlastně když vemu všechny ty filmy o rockerech a jiných hudebních hovadech co jsem viděl, tak mě tohle přišlo jako tuctový hudební životopis. (23.05.2019)

Svět těm pánským kolonoskoperům prostě nerozumí! A tak tu máme v podstatě obvyklé, stokrát obehrané homolkaní dalšího slavného hormonálně dysbalancovaného bukanýra, který se topí v prachách, může si dovolit prakticky cokoliv a nikdo ho nijak nehomofobuje, nicméně zlý svět nechápe jeho citlivé a tolik osamělé homonitro, ostatní řiťopichové jsou jen prospěchářské a zlomyslné homoklády, tudíž mu zoufale chybí homoláska, což je skvělý regresní mechanismus k tomu, aby jeden začal chlastat, fetovat a chovat se jako promiskuitní homohovado. Ovšem na straně druhé Elton Ližkules Džon, Sýr a Řiťíř britského degenerátoria, ukázal, že je docela kůl buzna, a na rozdíl od nedávné Květnové cenzury Bulsary to na sebe vybalil pěkně naprudko, a to včetně péra, zde mimořádně oslizlého, Bobo Stárka v prdeli. Buzikálová čísla jsou poměrně vkusně a netrapně vkomponována do děje a ten Vejn Rúny se homorole zhostil skutečně se ctí. Počítám, že v rámci Stanislavského metody trávil půl roku před natáčením večery v baru U modré ústřice, dokud si neuhnal hemoroidy, a je skutečně vynikající. Takže poměrně zábavný, příliš neretušující, skvěle odehraný a slušně odsejpající homoživotopis autora homopopových kolotočářských cajdáků, u nichž nepochybně vzal pod nátlakem roztoužených Rocketmenů za své nejeden řitní věnec, jakož i věneček mnoha romanticky rozněžnělých nevkusných otylých starých panen při útocích zoufalých zoofilů. (06.08.2019)