Papírová města

Už při vstupu do kinosálu mi při pohledu na věkovou kategorii diváků bylo jasné, že zřejmě opravdu půjde o další perfektně zpracované romantické teen drama, podle bestsellerové knižní předlohy, jejíž autorem je jeden z předních spisovatelů nynější doby!!! Ale ejhle, bohužel, ono to tak asi úplně nebylo. Film se po celou dobu stopáže jakýmsi prapodivným způsobem snaží hrát na komedii s lacinými vtípky, které by měl asi každý dnešní náctiletý pochopit. Jediný kdo se v kině ale smál, byly bohužel dvě (pravděpodobně devítileté) holky vedle mě, které po prvních pěti minutách odešly, jelikož si uvědomily, že jsou vlastně na špatném filmu (Arthura a Minimojové hráli v ZOO). Kromě téměř jednotvárného a nicneříkajícího děje, který se vztahuje pouze na hledání jedné jakési divné holky, která v obličeji tak trošku připomíná spíše mužskou podobu neandrtálce z reklamy na Loreal, se vlastně ani nic neděje. Partička nejlepších kamarádů, v jejíž čele stojí zamilovaný zoufalec a grcající patvor se žene na kraj světa aby našla osobu, která vlastně ve finále ani nikoho nezajímá. Osobu, která za sebou zanechává stopy proto, aby ji nikdo nehledal a nejezdil za ní. Konec. Dobrý, že? :-) (24.07.2015)

Už první slova mladičkého vypravěče – Věřím, že na každého čeká zázrak – vyšlou signál, že cynikové by měli vyklidit sál, jímž se za okamžik rozlije sladkobolná nálada dospívání. Do sousedství se právě přistěhovala rodina s holčičkou, jejímuž kouzlu kluk odnaproti propadne: na první pohled a navždy. Protože je jiná; miluje záhady. Navíc její noční výprava za sériovou pomstou, kdy jí mladík dělá řidiče, průvodce, důvěrníka i lokaje, působí dost dětinsky, třebaže některé typy odplaty nezapřou originální důmysl. Společně působí jako Bonnie a Clyde za časů nevinnosti včetně tance vysoko nad městem.Zkrátka Papírovým městům stačí typ zážitku „nic proti ničemu“, který se ve finále halí do nostalgie v duchu vzkazu Johna Greena: „Chtěl bych, aby diváci při odchodu z kina měli hlavu plnou vzpomínek na to, co obnáší být mladý a zamilovaný.“ (07.07.2020)

Co je na Papírových městech mysteriózního, to by mě opravdu zajímalo. Pokud to není obočí Cary Delevigne, tak fakt nevím. A teď vážně: Cara je mizerná herečka a ten kluk, co hrála Quentina, tak to byla taky slabota. Na Papírových městech se mi líbila snad jen myšlenka papírového města (tedy místa, které existuje pouze na mapě, nikoli ve skutečnosti), kterým malíři map svoje mapy podepisují. Nemám problém s filmy pro puberťáky, mám problém s filmy pro puberťáky, které se snaží říct mnoho, ale neříkají nic. (26.01.2016)

John Green mě začíná zajímat stále více. Knihu jsem samozřejmě nečetl, takže jsem šel do takřka neprobádaných vod doufajíc v něco lepšího než jen plitkou romanťárnu o dvou nešťastných adolescentech. A byl jsem velice spokojen. Jasně, Nat Wolff i Cara Delevigne hrají černobílé postavy, které jsou v podstatě archetypem těchto žánrovek. I tak se jim podařilo ve mně probudit pocit blaženosti, zřejmě i z toho důvodu, že k tématu snímku mám určitý vztah a vzhlédl jsem se v tom. Překvapuje mě, že film tak rázně klesl s hodnocením, podle mě si zaslouží větší uznání a minimálně já mu za nějaký čas určitě ještě dám možnost zazářit...90% (16.10.2015)

Tady není moc o čem, John Green je oblíbený autor knih pro mládež a jako takový je velmi dobrý. Bohužel v dnešní době prakticky zanikl žánr rodinné zábavy, takže množina děl určených dětem až mládeži je natolik specifická, že se líbí opravdu jen té cílovce, které je určena. Takže mladší děti v tomto případě nemají šanci a dospěláci taky ne. Magický svět dospívání je svět sám pro sebe. (21.12.2022)