Dokonalý šéf

Bradley Cooper hrá druhého Gordona Ramsayho a nehrá ho vôbec zle, Miller je sympatická a Brühl ma ešte nikdy nesklamal. Thompson a Uma Thurman už boli iba takou čerešničkou. Na filmy o varení sa pozerá vždy dobre, čo si budeme hovoriť, už len pre menšiu inšpiráciu. Burnt sa však snaží byť aj vzťahovou drámou a vôbec mu to nejde. Oveľa viac by ma potešilo trochu nadhľadu. Začínam mať pocit, že čím viac silných hereckých pilierov sa v nejakom snímku objaví, tým viac sa zabúda na scenár. A je to sakra cítiť. (24.03.2016)

Jsou škatulky, jejichž naplňování mě vždycky bude bavit sledovat a nadaný frajer, který svůj talent zničil v návalu pýchy a euforie, je jedna z těch nejoblíbenějších. Takovým návratům na vrchol nemám nejmenší problém uvěřit a jen málokdy mě šablonka kajícného machra umí zklamat. Jenže jedna věc je dobře napsaný archetyp a druhá věc je zkrachovalá kuchařská hvězda v podání Bradleyho Coopera. Jestli se totiž někdo narodil pro chlápky s rošťáckým kukučem, které chce okolí zabít a zulíbat zároveň, je to právě on. Poučení o životních chybách, které vás dříve nebo později musí přijít strašit, nechutnalo už dlouho takhle vydatně. Nemluvě o tom, že se Goldmanova kamera s veškerými laskominami roztodivných názvů mazlí tak něžně, že je z výsledku malý poklad pro všechny, kteří mají otevřené smysly. (26.10.2015)

American sniper paradoxně zhubnul a teď nově vaří. Možná kdyby obšlehl recept od perníkovýho Waltera, byl by to od dost lepší flick. Čekal jsem aspoň, že začne sypat hostům do jídla kokain. Ale ani tahle zápletka pro dokonalýho špeka nebyla dost dobrá. Takže čeho jsem se vlastně dočkal? Nickyho Laudy a nekonečnýho utírání pogécanejch krajů talířů utěrkou. Jo a jedné super hnusné cigošky. Ty nejslabší dvě jaký sem kdy dal. 25% P.s.: více méně ztráta času...spíš více, než méně... (11.07.2016)

Jo, jo, vysoká gastronomie! Úplně totéž, jako byste si pořídili předraženou, totálně luxusně vypadající štětku, která by vás dvacet minut naprosto fantasticky velezkušeně rozkuřovala a velkohubě u toho slibovala vše z fuckt nezbedného pornokatalogu, oč jste se kdy styděli požádat i tu nejotrlejší amatérku, aby si náhodou nenatrhla šlachy nebo se ji neucpala Eustachova trubice. A pak náhle, těsně před tím než byste se kulantně rozdováděn chystal vrhnout na tu nevázanou multiotvorovou speleologii, by si prostě sbalila to perfektní pozadí a pár okouzlujících trojek, beze slova se zdekovala a vám zbylo jen urputné pnutí v egu, neodolatelná chuť na řízek a pravice pro pláč. Už čtení jídelního lístku slibuje nezapomenutelný orál. Třeba takový flambovaný Kachní konfit alá Bourguignon, façon du chef, na archivním Romanée-Conti s Foie Gras, zdobený strouhanými lanýži, smržem, prémiovým fromážem Bleu d'Auvergne a sypaný dušeným marockým šafránem je rozhodně něco, do čeho jste zatím jazyk nikdy nestrčili, vaše chuťové buňky začínají šílet, ty dva litry obluzen nadšeně vysolíte, objednáte a při slastném čekání si mohutně slintáte na fiží. A pak před vás ten francouzsky mluvící tučňák se snobským výrazem okázale postaví sněhobílý talíř velikosti mlýnského kola, v jehož středu se povaluje nějaká ubohá dvougramová mrdka, ze které by se tak tak nažral leda podprůměrný Pygmej a co vypadá jako žluté muší hovno polité petrolejem, do něhož někdo s autistickou přesností osově souměrně zapíchal piliny a kousky pokrčeného použitého hajzlpapíru. A nakonec to přesně tak i chutná. Prostě dva litry v prdeli, hlad jak sviňa a vy se ze všech sil snažíte před odchodem do Mekdonalda zachovat v tom Grandrestaurantu dekurvum a neuroticky neumlátit toho nafrněného pikolíka naleštěným clochem. Pak ale z kuchyně vykoukne arogantní kokot Bredly Kůpr a se samolibým úsměvem odpálí zbytky vaší sebekontroly otázkou, jak vám chutnalo. Ač tomu do loňského, naprosto blaženého Chefa chybí kaloričtější jídlo a trocha komediálního nadhledu, je to filmík veskrze příjemný, svižný, zajímavý a dokonce prost sračkoidní romantiky, co vás taky neméně mile a citlivě pohladí po žaludu. Pardon, vypadlo mi tam „k“. Ale i tak místy způsobuje naprosto stejné gastroenteriální tenze, hlasitou kručivost, nadměrné slinění a nutkavou chuť to na chvíli stopnout, vypravit se do špajzu a uplácat si z jeho nedbale doplňovaného obsahu, tedy dvou ztvrdlých rohlíků, soli, kečupu, pepře, kostky masoxu, prošlé konzervy trenčianských párkov s bielou fazuľou, zelenajícího gothaje, sifonové bombičky a octa nějaké to Les escargots bourguignonne au parfum d'anis avec Dom Pérignon 1992. Takže se před sledováním opět raději pořádně nažerte. Já, jakožto budoucí věhlasný kritik restaurací, tomu bez váhání pálím čtyři zasloužené myšulínské hvězdičky. (25.05.2016)

Bardley Cooper je šéf. Nie dokonalý, ale je šéf, hlavne v Kuchynských dôvernostiach. Tu ma tiež bavil, tieto kuchynské postavy s kuchyne mu proste sedia. Horšie je to zo samotným príbehom. Celý film je dosť dobrá oddychovka, s kuchyne sa dymy, sliny vám tečú po gauči, ale pre lepší výsledok mi tam ešte čosi chýbalo. 70% - 3* (06.01.2017)