Rodinný film

V rámci naší kinematografie rozhodně odvážný film. Výsek z několika významných dnů v rámci jedné rodiny je divákům podán bez začátku i bez konce. Vypravěčská struktura je jednoduchá, nesází na žádné kudrlinky a stejně tak se chová i formální stránka soustředěná na prosté sledování. Rodinný film je sice párkrát scenáristicky škobrtne a Daniel Kadlec neoslňuje zrovna hereckou obratností, nicméně jako celek je snímkem sympatickým a překvapivě zábavným. Je nutné uznat že nenásilné civilní herectví většiny osazenstva je na sledování příjemnější než to co předvádějí většinou naši etablovaní herci. (09.07.2016)

Rodinný film se toho nebojí. Je jiný, je silný, je zajímavý. To je první velké pozitivum. Druhé pak herecké obsazení, respektive to, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. Ocenit musíme i evropské pojetí a celkovou absenci prvoplánovosti. Taťka s mamkou odjíždějí na nějaký čas na otevřený oceán. Koupání, lenošení, poznávání. Doma nechávají dvě děti, kterým plně důvěřují, že to zvládnou a nebudou flákat školu. Jenže ti dojedou na neznámé pocity plynoucí právě z nabyté svobody. Tahle rodinná soudržnost brzy dostane několik plíživých direktů, protože náhlý skok do dospělosti bude nakonec „výchovný“ pro celou famílii. Výsledek je tichý, nikam nespěchající kus, který je ovšem až moc mlčenlivý. Postavy si nedokáží předat základní informace, postrádají výraznější projevy emocí, když jde do tuhého, vymění si pár slov a zase si jdou po svém. Prakticky všichni postrádají rozvinutější podobu. Obávám se, že takhle to v inteligentně vyhlížející rodině nevypadá. Nebo nevím, jestli to byl úmysl, ale takhle snad dnešní společnost nevyhlíží. Samozřejmě příběh psa nabízí poměrně vyspělou metaforu (symbolizuje oddanost bez kompromisů), přesto se nedokážu zbavit jakési pachuti na patře. Je totiž poměrně zajímavé, kolik silných témat (kupříkladu jsou děti opravdu tak dospělé, jak se zdálo?, vztah patnáctiletého kluka s vysokoškolačkou) nám tvůrci nabízejí, ale velká část z nich zmizí a naneštěstí vyšumí. Nejsem si ani jistý tím, jak umně tvůrci pracovali s tématem zmizení rodičů (respektive jeho vyvrcholením), prostě postrádá detailnější propracování. Po rozporuplně přijaté prvotině Příliš mladá noc si u mě nicméně režisér a scénárista Olmo Omerzu hodně spravil reputaci. A za zmiňované civilní herectví zejména mladých představitelů jednoznačně palec nahoru. Takže čtyři hvězdy dám musím. A rád. (03.07.2016)

Těch dlouhých emočních záběrů bylo občas až moc, upřímně, čekal jsem něco více vztahovějšího, co mě i víc vyšťaví, čtvrtou hvězdu dávám hlavně za to, že takováhle točba je něco, co se u nás (všeho do času!) zatím bohužel netočí. Ovace a ceny Omerzuovi neskutečně přeju, někdo takový potřeboval už dávno prorazit. 70%. (19.07.2016)

(Po obsahové stránce) bodavé vztahové drama, (co do formy) film opakujících se náhlých zlomů: chvílemi vyprávějící o radostech a strastech mládí, o naději a bolestech prvních lásek (v hlavních rolích D. Kadlec, J. Boková a E. Křenková), chvílemi o (ne)překonatelné manželské krizi (v hlavních rolích V. Hybnerová, K. Roden a M. Pechlát), přesto nemám pocit, že by došlo k dramaturgickému selhání, tj. že by film (resp. jeho režisér a scenárista v jedné osobě Olmo Omerzu) nevěděl o čem chce vyprávět a že by se rozpadal do několika disparátních bloků, či lépe řečeno do několika (minimálně dvou) na sobě nezávislých příběhů. Pojivem snímku je konkrétně širší rodina (neopominutelná role strýce Martina v podání M. Pechláta) Kubínových, zřetelně finančně zajištěných volnomyšlenkářů, resp. na abstraktnější rovině oběť, kterou v určitý moment bere (ať už záměrně, nebo "metafyzicky") některý ze členů rodiny, aby zachránil svého blízkého, tak se kupř. spoiler musel syn pokusit o sebevraždu, aby se mohli najít rodiče ztraceni na moři; otec musí přijít na to, že není biologickým otcem svého syna, aby se tento mohl vyléčit; manželství Kubínových se musí dotknout samotného dna, aby se mohl najít ztracený (a beztak už oplakaný) psík, specifický člen rodiny, který však má skrze svůj status a díky tomu, že se jeho objevení podobá malému zázraku, potenciál rodinu opět stmelit (to už nás film nechá si domyslet) spoiler, skutečně, zdá se, že snímek drží pohromadě motivy hříchu a vykupitelství; nerad bych se pouštěl do nějakých pochybných pseudonáboženských spekulací, ale možná v tomto - v obrazném převzetí kříže a splácení vin naších nejbližších - spočívá nejhlubší tajemství fungování rodiny, její faktické nezničitelnosti (tuhle interpretaci však berte prosím s rezervou, určitě to film v žádném momentě takhle napřímo neartikuluje; a sledování stop váš vždy může přivést na scestí...). 75 % [dafilms] (06.04.2024)

Naposledy jsem se v kině takto bavil u filmu Laputa (který však profrčel českými kinosály v podstatě bez jakéhokoli zájmu - na film loni přišlo jen 1 759 diváků; osobně doufám, že Rodinný film si povede lépe, ale na nějaký kasovní trhák to stejně nevidím - ostatně Omerzův předchozí film Příliš mladá noc je zde naprosto nedoceněný, 52% absolutně neodpovídá jeho kvalitám). Strašně jsem si užíval kameru, soundtrack, lokace, dialogy a herecké obsazení - všichni herci jsou naprosto výborní (u ostřílených bardů Rodena & Pechláta to je samozřejmost, ovšem pro mě byla hlavní hvězdou tohoto filmu Eliška Křenková, která se ve filmu mimochodem ukáže, jak ji pánbůh stvořil - její úchvatný zjev mě přikoval k sedačce, zbavil dechu a naprosto okouzlil - už bych asi nespočítal, kolikrát jsem se v kině v minulosti zamiloval, naposledy k tomu ovšem došlo právě včera v kině Atlas na novinářské projekci Rodinného filmu; já už sice Elišku znal i z jejích předchozích rolí, ale teprve zde si mě zcela podmanila - láska na první pohled). Hodně se mi líbilo, jak na tiskovce k filmu mluvil producent Jří Konečný o tom, že by chtěl, aby Rodinný film představoval zlatý střed mezi dvěma extrémy, v něž se současné filmy štěpí - buď to jsou nestravitelné festivalové filmy z "arthousového ghetta", nebo jednoduché filmy pro nenáročné diváky. Podle mě se tyto ambice naplnily a věřím, že by si k tomuto filmu mohli najít cestu i lidi, které artové filmy jinak nudí. Až bude zase někdo vykládat, jak je český film v hajzlu a kdesi cosi, nebude mít pravdu - Olmo Omerzu to Rodinným filmem spolehlivě vyvrací. ZAJÍMAVOSTI: 1) Ke vzniku filmu režiséra inspiroval článek v novinách o psovi, který za bouře vypadl z člunu a několik týdnů strávil sám na opuštěném ostrově bez svého pána. 2) V roli psa Otty se ve filmu vystřídaly 3 různé border kolie. 3) Scény se psem na ostrově se co do počtu hodin materiálu vyrovnaly těm pořízeným v Praze. 4) V titulní písni s názvem "I was right", která zazní v traileru, zpívá Monika Midriaková, členka kapely Monikino Kino. Na soundtracku se objevují skupiny jako Micachu & The Shapes, Man Man, Let's Wrestle, dvě písničky od MGDLN (Magdalena Vytlačilová) atd. 5) Rozpočet filmu byl 40 milionů Kč. (16.02.2016)