Dobrou, mámo

Zkušený divák odhalí jedno z tajemství tak do deseti minut, pořád ale zbývá slušná porce syrového masa. Jen jedna scéna je drastická a slabší povahy jí asi nedají, jako celek ale Ich seh, Ich seh uspěje hned v několika žánrech. Lokací trochu připomene předloňský festivalový Borgman. Minimum dialogů, důmyslná kamera a svícení, atmosféra tmy a strachu uvnitř nového a za běžných okolností světlem zalitého domu (kamera za zády Eliase, sestupujícího po schodech, např.). Líbilo, bavilo, strašilo, znepokojilo. Autoři asi viděli film Ti druzí :) (28.09.2015)

Funny Games 2.0, i když nutno brát se značnou rezervou. Přiznám se, že na rozdíl zde od většiny jsem hlavní pointu hned nevytušil a sežral to příběhu s navijákem. Dobrou, mámo je drásavý a pěkně depresivní thriller, který v poslední půlhodině nabere velmi nepříjemné obrátky. Na to ale že se má vyznačovat jako "psychologický" dopadá ve výsledku obdobně jako zmíněné Hanekeho Funny Games. Záleží na tom jestli se vám Hanekeho výstřelek vůbec líbil. Mně přišel plytký a ve finále nic neřešil, pouze se psychologicky tvářil. Tolik k samotnému filmu, protože bych nerad vyslepičil šokující twist tohoto rakouského mindfucku. Má ale přeci jen od Funny Games navrch v několika aspektech, ať už jde o hypnotickou kameru, mrazivou atmosféru, dotažený minimalismus a šokantnější scény. Napětí a čekání na vyústění taky dobře funguje, ale zkrátka mě to po závěru vůbec neodrovnalo, čekal jsem o dost víc. Za vidění ovšem stojí a myslím, že tento režisérský debut svérázné dvojice Fiala/Franz bude mít ještě co nabídnout. (07.08.2015)

Veľmi slušný psycho thriller až horor, ktorý človek ocení najmä po videní verzie s Naomi Watts, v ktorej sa režisér nepochopiteľne bál okopírovať hororové prvky, ktoré tu vo verzii z Reichu výborne fungujú. A na prvýkrát je to celkom aj prekvapivý film, hoci niektorí rozumbradovia tu mudrujú, že pointu spoznali po 5 minútach a kto to nedokáže, tak je hovado, hoci ten istý týpek sám nedokáže spoznať ani svoje pohlavie. Ale ruky preč od intelektuálnych kruhov, ako nechápavec s nízkym IQ hodnotím ako výborne vypointovaný film. (30.03.2024)

Já, mé druhé já a maminka. Nepochybuji, že v úvodu více než naznačená pointa byla autorským záměrem, ale je mi záhadou, co si dokazovali tím následujícím blouděním ve slepé ulici. Oceňuji architekturu domu i důmyslné kamerové záběry (zafačovaná maminka u stojanového zrcadla), ale ta švábí plíživost krmená art wannabe tendencemi byla ubíjející. Torturové aktivity s ústní dutinou maminky a následný čarodějnický proces pak svými trhlinami v motivaci všemu nasadili korunu. Tohle hraní na Hanekeho nebylo moc funny a co je ještě horší, ve své strojenosti ani moc znepokojivé.. (16.09.2015)

Jádro obsahu tohoto podivného exploiťáku vydefinuji se stejnou dávkou polopatie, s jakou ho divákovi předkládájí tvůrci filmu. Představte si maximálně pravidelný útvar v podobě čtverece, který je vyplněný čtyřmi menšími čtverci. Co se stane s tímto útvarem, pokud musíte dva z menších čtverců odstranit? Jsou dvě možnosti: a) vznikne obdélník, což je měné pravidelný, ale života schopný útvar, b) vznikne něco, co už útvarem není. V tomto případě b) je správně. Co se filmařiny týče, Rakušáci jsou v tomto případě výtvarně precizní, v náznacích děsiví a hlavně......(ne)přiměřeně matoucí, takže prostoru pro každého konšpirace je tady vrchovatě. Vložit do toho víc hororových prvků (viz. scéna se zrcátkem), šel bych možná i na plnej. 80% (24.07.2015)