Hardcore Henry

Je tu jedna zvláštnost- Celý film je z pohledu první osoby hlavního hrdiny- Henryho. To znamená že detalně vidíme jeho masakrování a akce je i někdy lépe viděna než ve filmech při které vás z rychlosti akce bolí hlava. Nejlepší na filmu je jednoznačně Sharto Copley který......... vlastně to je spoiler. No prostě řeknu to takhle...... Rád se převléká. Něco není vůbec vysvětleného. Třeba kdo je Akan (avšak vychází komiks Hardcore Akan o jeho počátcích). Pár nevysvětlených věcí tu stále je ale přesto se nedá mluvit o zklamání. Hlavně naopak.......... dá se říct, že jde o největší akční překvapení od Johna Wicka. (02.06.2016)

Hezká ukázka jak všeho moc škodí. V tý zběsilý ujetý brit-rusácký jízdě plný krve, napadání a mrtvol mě časem přešel jak zájem o příběh tak snaha vyznat se v tom, co kde lítá a vybuchuje z pohledu nesmrtelnýho hlavního hrdiny. Smekám sice nad tím zápalem a sadou zmrdskýho humoru, ale nějak mě tahle videoherní stylovka stejně nenadchla - jako ano kdysi CRANK. (30.12.2016)

Už ako malý chlapec som túžil vidieť film z pohľadu vlastnej osoby, samozrejme obzvlášť v akčnejšom prevedení, čo sa mi už v posledných rokoch párkrát splnilo, spomenúť musím hlavne taliansky Hotel Inferno, v ktorom sa dá užiť aj nespočet prestreliek a drsných úmrtí, alebo francúzsky Maniak, aj keď sa nakoniec zatiaľ nejednalo o nejaké nezabudnuteľné záležitosti. No práve Hardcore Henry mal byť takým vyvrcholením tejto série pokusov s kultovým potenciálom a síce sa mu to možno aj celkom podarilo, ale predsa len sa neubránim čiastočnému sklamaniu. Zápletku v tomto prípade snáď ani nemá cenu hodnotiť, tá je ako z tej najjednoduchšej počítačovej hry, takže v tejto ceste za záchranou manželky ide len o striedanie lokácií a zlikvidovanie každého protivníka, čo tu ale aj celkom stačí, hlavne, že sa tu stále niečo deje, je to správne ruské a zábavné a sekvencie medzi akciami osviežuje Sharlto Copley v mnohých podobách, ktorý sa objaví vždy v správnom čase a na správnom mieste a ešte nikdy ma takto nebavil, tu bol skutočne perfektný. Ale podľa mňa by bolo určite lepšie, keby sa to v rámci možností držalo v tej realistickejšej rovine, všetky tie nezmysly o telekinetickom záporákovi, ktorý sa snaží vytvoriť armádu polocyborgov s tým, že práve hlavný hrdina je z nich najlepší ma vôbec nebavili, toto patrí do tých najväčších brakov, takže mi to kazilo výsledný dojem. A teraz už k samotnej akcii, ktorej je nespočet, tu prakticky jedna akčná sekvencia strieda druhú, sadol mi výber lokácií a určite musím pochváliť jej veľkú rozmanitosť, takže okrem očakávaných súbojov a prestreliek nechýba ani dostatok naháňačiek a kaskadérskych kúskov. Ale cítiť z nej nižší rozpočet, občas som mal pocit, že sledujem seriálovú produkciu deväťdesiatych rokov, len samozrejme v omnoho brutálnejšej podobe, ktorú osviežuje jedine ten pohľad z prvej osoby. Bez toho by bola väčšina akčných scén zúfalo priemerná. Ale takto sa tu nájdu aspoň dve, tri skvelé akčné scény, pochváliť musím hlavne vynikajúcu cestnú naháňačku s rotačným guľometom, prestrelku v polorozpadnutom komplexe, kde poteší aj krátka sniperská sekvencia a pešia naháňačka v parkourovom štýle. Zvyšok mi už prišiel skôr len taký priemernejší, čo najviac zamrzí pri súbojoch, ktoré sú mimoriadne brutálne, ale práve pri nich je pohľad prvej osoby skôr na škodu, lebo nedovoľuje si ich dostatočne užiť. Režijne a technicky je to u mňa trochu rozporuplné, cítiť z toho to nadšenie, ale chýbajú skúsenosti, čo vidno aj na občas horšom strihu, ktorý niekedy kazil prehľad v situácii a k tomu ten spomínaný nižší rozpočet, aj keď napríklad úvodná fáza vo vzdušnom komlexe vyzerala veľmi dobre. A určite musím pochváliť výber hudby, ktorá vedela zabaviť, vygradovať tempo, ale aj dosadiť nejaké tie emócie. Takže síce Hardcore Henry nie je až taká akčná pecka, akú som pôvodne očakával, ale určite si ho ešte párkrát pozriem, bavil som sa dosť, viacero scén bolo skvelých a prajem mu len úspech, aby sa podobných filmov ešte pár natočilo. 72% (24.04.2016)

Myšlenku kvituji, technickou realizaci obdivuji, zbytek zkritizuji. Hardcore Henry je nepředstavitelně našlapaný a stylově ozvučený akční nářez, kde některé úvodní scény (především volný pád v záchranném modulu) šponují míru diváckého prožitku do nevídaných a dá se opravdu říci revolučních výšin, přičemž trefou do černého je také optimálně stanovená minutáž a spousta černého humoru, který brilantně obstarává nejlepší postava/y filmu, nehorázně hláškující Sharlto Copley. Tím ale pozitiva končí, neboť zběsilý sci-fi příběh, béčkovější nežli béčkový, nemá hlavu ani patu, o většině postav včetně zmateného Henryho nevíme absolutně nic a také velká většina motivů zůstává nevysvětlena a nedotažena. Je to zkrátka až moc velký chaos, který se ještě dá omluvit u adrenalinových akčních scén, ale i čirá filmová zábava by se měla snažit o nějakou tu smysluplnější nebo alespoň atmosféričtější zápletku - o Henryho se nemůžeme ani bát, protože je očividně křížencem všech nezranitelných hollywoodských hrdinů v historii. A poslední výtka směřuje k závěrečné dlouhatánské bitce, která namísto kulervoucího zakončení zastává v mých očích pozici nejslabší akční sekvence filmu.... Určitě jsem se bavil, nebýt takový odpůrce počítačových her, možná bych nenamítal nic. 65% (29.04.2016)

Zdá se, že Žhavé výstřely II ztratily svůj punc nejkrvavějšího filmu všech dob. Dle tohoto videa 232 zářezů. Jenže co mě jakž takž dokázalo pobavit ve stopáži klipů jako Insane Office Escape a Bad Motherfurcker, je při celovečerní stopáži vražedné pro mé mozkové buňky. To není nadřazené ohrnutí nosu nad pokleslým (filmovým a herním) žánrem jako takovým, i já si ještě sem tam nějakou tu FPS zahraju. Jenže krev a x způsobů jak vyřídit boty nebo protihráče není ten důvod, proč tomu tu a tam věnuju čas. Příběh, byť zde není úplně bez nápadu, je jen taková berlička, jak odůvodnit všechno to maso kolem. A i když tvůrci sami berou celé dílo s obří nadsázkou a až do konce nechybí inspirace ke stále novým a novým variacím na zastřel/umlať/ubodej/vyhoď do vzduchu/shoď na zem, já chci od filmu trochu víc. A ten důvod, o kterém jsem se zmínil? No, třeba atmosféra, kterou měla FPS scéna v Doomovi a tohle ne, i když provedením je to o notný kus dále. Díky tomu provedení na druhou stranu věnovaného času nelituji, tak jako jsem jej nelitoval třeba u Avatara, kterému jsem po dlouhém váhání nakonec udělil stejné hodnocení. Navzdory všem výtkám totiž je to seznámení s technologickými možnostmi současného filmu někdy až dechberoucí, tím spíš, že zde bylo pořízeno za pakatel, pročež si tvůrci minimálně uznání talentu zaslouží. (23.09.2016)