Mzda strachu

Kdyby první hodina filmu byla o půlku kratší tak bych dal za plný počet, protože mi to připadalo zbytečně natahované a zdlouhavé. Ale jak došlo k tomu hlavnímu a to byla přeprava nytroglycerinu tak se film změnil v naprosto nervydrásajicí pecku u které ani pořádně nedýcháte a v každé chvilce jste v neuvěřitelném napětí. A když to celé je navíc podpořeno skvělýma hereckýma výkonama hlavních hrdinů tak není co řešit. Silné čtyři hvězdy. (09.10.2011)

Přehrávané emoce, nesympatičtí hrdinové, nejeden logický nesmysl ani pitomý konec nedokáží, abych tomuto dobrodružně chlapáckému snímku srazil víc, než jednu hvězdu z hodnocení. Atmosféra snímku disponuje totiž takovou hustotou, že o možnosti jejího krájení budou vést renomovaná fyzici ještě dlouhou diskuzi a výše uvedené nedostatky si hravě omluvím rokem narození snímku a autorovou snahou šokovat bez znalosti výsledku nezávislé analýzy na téma: "Kde se nacházejí hranice uvěřitelnosti jednání filmových postav?". (04.12.2011)

Naprostý unikát. Nejnapínavější nebo druhý nejnapínavější snímek, jaký jsem kdy viděl. První hodinka nudnějšího, avšak bezpodmínečně nutného přípravného manévru na nekompromisní, obsahově i formálně strhující podívanou, která se i dnes řadí v mých očích ke špičce hned několika žánrů. Málokdy cítíme coby diváci takový strach a vzrušení jen proto, že kamera bezchybně pracuje a herci hrají jako o život, a opravdu málokdy se stává, aby tahle psychologicky i vizuálně skvěle zhmotněná úzkost precizně gradovala po celých dlouhých 150 minut. Posledních pět minutek je možná trochu moc mimo kontext, zbytek však bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co nám může kinematografie nabídnout - alespoň já jsem takhle emocionálně vyšťavený po černobílém filmu asi nikdy nebyl. 100% (19.05.2014)

Film 60 let starý, dvě a půl hodiny dlouhý a přesto mě dokázal tak napnout, jako málo co. Mzda strachu ve mně probudila naprosto brutální strach, čímž si svůj cíl splnila. Někdo by se mohl rozčilovat, že se film první hodinu dost slušně táhne. Mně se naopak líbila snad nejvíc. Příběh totiž první necelou hodinu byl prakticky neexistující. Kameraman chodil s kamerou po vesnici a točil život těch francouzských dělňasů. Sledoval, co dělají, jak makají a jaké jsou jejich sny. Na šedesát let starý film tam byly dost zajímavé myšlenky. Člověk by si například dnes takhle vůbec nedokázal představit život. Holt tehdá byla jiná situace. Po tomhle všem se to ale zvrhne do čirého zoufalství a celý ten film končí s obrovským knedlíkem v žaludku ze stresu, který mi způsobil. Dobře to udělal, přesně takhle jsem si to představoval. (15.10.2013)

"Mzda strachu" působí i dneska mladě a nadčasově především svým provedením. Žádný herec nepřehrává, postavy se vyvíjí a jsou tvrdě uvěřitelné (každého byste chvílemi zaškrtili a za chvilku mu držíte palce) a napětí je takové, až se chvílemi nedá dýchat. Remake Williama Friedkina je také na vysoké úrovni, ale originál je jen jeden. 90%. (08.10.2010)