Šingeki no Bahamut - Virgin Soul

Seriál, ktorý má ako predlohu kartovú hru a predčí dejom a hĺbkou postáv aj tie najlepšie hodnotené adaptácie máng a noviel ergh Berserk, Šingeki no kjódžin. Dvojnásobná dĺžka oproti prvej sérii hodne pomohla a dej už nie je tak uponáhľaný a skratkovitý, ale stále zostáva aj naďalej rovnako nepredvídateľný. Pokiaľ z toho vyjde aj zmysluplné a pekné vyvrcholenie, tak nebudem mať žiadne výhrady. Edit: A ono to malo ešte na konci nečakaný dojímavý twist. Z Virgin Soul sa stalo anime, ktorému by bola hanba vôbec niečo vyčítať.TOP 1 OP leto 2017. 24/24 – 100% (17.08.2017)

Možná je 5 hvězd trochu hodně a neřadám tohle anime mezi svých TOP 10, ale víceméně nemám co vytknout. Předchozí série se mi občas zdála trochu zmatená a občas i nelogická. Tady je děj velice plynulý, postupně gradující. Celkově je to dobře vyladěný a každý díl stojí za to. Je zde více času na vykreslení jednotlivých postav, dostatek akce a ani romantická vložka mi nevadila. Určitě doporučuju! :) (27.02.2018)

Tahle série mi přišla lepší než první. Působila na mě tak nějak živěji, energetičtěji. Navíc mi přišla i mnohem napínavější, chtěla jsem neustále další a další díl, to u první série nebylo, tam jsem si úplně v pohodě počkala na další den, nebo klidně to nechala pár dní vypnuté. Tahle série mě fakt zaujala a já chtěla vědět, co bude dál, mlsala jsem to. Netvrdím, že to má nejlepší příběh na světě, vlastně by se na něm dalo najít spousta a spousta vad, ale jak to bylo zpracované, tak mi to nenechalo moc prostor pro to, aby nad tím během sledování rozjímala a nechala si tím kazit zážitek. Dost tomu napomohla vcelku sympatická hrdinka, navrátivší z minulé série, krásná animace i nová postava krále. Mohla bych dlouho vypisovat, co na to bylo špatně, co se mi na tom naopak opravdu líbilo, ale nechce se mi. Co se mi ale chce říct, je to, že mě to fakt bavilo. Uteklo to docela rychle a jen mě trochu mrzelo, že L nebyl Ježíš. :-D (28.05.2021)

Na prvu seriu som narazil uplne nahodne cez odporucania na MAL. Serial mal grady a ubehol rychlo, no zaroven bol neskutocne plytky, vsedny a neuveritelne konvencny a bezpriznakovy. Virgil Soul je prijemnym prekvapenim a vo vsetkych smeroch upgrade. Z trivialnej jednohubky sa RoB meni na zapamatatelne anime, s komplikovanejsim dejom, viacrozmernymi postavami, lepsimi akcnymi sekvenciami, peknou animaciou aj zaujimavejsim univerzom. Neda sa vsak povedat, ze vsetko je uz na 100%. Presun pozornosti na novu hlavnu postavu Ninu, nebolo prave to najstastnejsie rozhodnutie. Naivne dievcatko s velkym srdcom, ktora nema ziadne povahovahe vady a neustale predvadza iritujuci afekt moze byt spociatku mily, no rychlo sa zunuje.Ostatne postavy casto konaju nelogicky, menia svoj charakter zo sekundy na sekundu, robia hlupe rozhodnutia a ignoruju realitu.Tazko sa s niekym stotoznit a preto sceny ktore maju byt emocne silne ci napinave nemaju tu spravnu intenzitu. Dej je plny logickych chyb po ktorych len krutite hlavou a sa casto neposuva v tom spravnom tempe, ale akoby sa tocil v kruhoch. Co tym chcem povedat je, ze napriek kvalitativnemu zlepseniu by som stale nezaradil Rage of Bahamut medzi spickove anime, ktore divakovi poskytuju urcity "wau" efekt. (05.10.2017)

Návrat do Mistarcie se jakž takž zdařil, ale mohlo býti i znatelně lépe. Tvůrci reflektovali na apely fanoušků a kritiky z řady minulé a tentokrát nám nachystali jak dvojnásobnou porci stopáže, tak viditelně promakanější podklad příběhu. Oproti Genesis se vyměnila pozice hlavního protagonisty (což je dosti odvážné, když vezmu v potaz popularitu Favara). Každopádně trejd byl ucházející; Nina je temperamentem a bezstarostnou svéhlavostí roztomilou náhradou. Začátek Virgin Soulu se nese ve znamení poznávačky okolí a postav, který nás obeznamuje s poměrně komplikovanou zápletkou. Perfektní režie sympaticky střídá komické/bezstarostnější dobrodružné scény (miluju taneční momenty v obou Bahamutech) se syrově vážnými a navádí nás do grády napěchovaného středu. Důmyslně vykonstruované politické bojiště čeká jen na pořádný důvod k odpálení, ke kterému dochází na poli anime v megalomanské 13. epizodě: Napětí, akce, epické momenty, ale přitom to není žádný, s dovolením, shounen shit, ale kinematografie ve své nejlepší kreslené formě. Celou dobu se přitom umně pracuje na motivacích všech 3 politických stran a nejde se jednoduše rozhodnout, kdo je tu ten dobrý a kdo má jen špinavé úmysly. Postavy též nešetří životem, zvlášť dámy jsou až překvapivě propracované. Fandové Kaisara, Rity a Favara musí zákonitě být nadšení z jejich kreací, ksichtíků a hlášek, ale i tajemný, kontroverzí plný král lidí vzbuzuje pozdvižení, zájem a napětí, když je na plátně. Vše je to podtrženo oku lahodící kresbou, skvělým hudebním podkladem, který mile nechává vydechnout diváky roztomilými ED. Co se ovšem nestane. Bohužel, vše tak skvěle vybudované se začíná v poslední třetině pomalu hroutit jak domeček z karet a samotný závěr je silně, silně antiklimatický. Zde evidentně došla pára a příběh pozbyl nit, jak celý tento kolos uspokojivě zavřít. Z ničeho nic si s křížkem po funuse vzpomene, jakou bestii to vlastně v názvu má, animace jde do kopru a uzavření některých linek smutně vybízí k nechtěnému úžasu až k vyloženému nešťastnému smíchu. Mrzí to, mrzí to moc, protože velmi dlouhou dobu jsem i přemítal nad nejvyšším hodnocením, ale s tímhle zakončením po mně nemůžou chtít víc než slabé 4*. To where the wind blows? (15.05.2017)